...zahrada - nejkrásnější obývák ...

Holandsko

Holandské pozvání na šálek kávy

5. listopadu 2009 v 22:56 | Pavel Ch.
Možná jste viděli, nebo alespoň slyšeli, že jedním z typických znaků bydlení v Nizozemí je absence záclon. Ono to sice neplatí absolutně, ale i tak je tento způsob bydlení relativně častý.
Pro zvědavé turisty se to může na první pohled zdát zajímavé, zašmírovat si z ulice, jak která rodina žije, a jak to má kdo doma zařízené. Ale i tato mince má dvě strany. Z obýváku bez záclony je do ulice vidět stejně dobře, jako z ulice do obýváku. Při pouhém obdivování rodinných předzahrádek už je toto samo o sobě trochu problém. A při focení ani nemluvě. Udělat si pár obrázků z předzahrádky se jenom málokdy povede bez toho, aby si vás někdo z obyvatelů domu nevšiml.
Už jsme se to trochu naučili řešit, protože náš zájem o zahrádku a květiny na druhé straně vyvolává logický zájem o nás. Když se pohledem potkám s paní domácí, obvykle zvednutým palcem či uznalým gestem jenom naznačím - máte hezkou zahradu. Většina reakcí na focení květin v předzahrádkách byla velmi spontánní a pohodová. Snad jenom jednou nebo dvakrát starší lidé nechtěli, abychom fotili před domem rostliny či zahradu. Jedna situace byla ale naprosto výjimečná, a o té vám chci nyní napsat.
Ta předzahrádka byla opravdu výjimečná, fotogenická, čistá, upravená. Po malé chvíli obdivování z domečku vystoupila starší paní s bílými vlasy, trochu jako z pohádky. Pozdravili jsme se a jednoduchou angličtinou jsme si vyměnili pár slov. Paní domu si v první chvíli myslela, že jsme z realitní kanceláře a okukujeme její milovaný dům. Když se dověděla, že jsme zahradníci, najednou byly dveře domu dokořán. "Pojďte na kafe - ukážu vám i vnitřní zahradu"
Odmítnout nebylo možné, ani slušné. A nakonec, kdy se v životě může podobná šance opakovat? Vstupujeme do domu a usedáme v kuchyni, za chvíli v domě voní káva (Holanďané dělají skvělou!). Z okna bez záclony se poprvé díváme druhým směrem - do ulice je vidět opravdu výborně. Paní nám přitom vypráví o své zahradě. Miluje ji jako vlastní dítě. Káva je ještě horká, a tak se jdeme podívat na vnitřní zahrádku. Je malá jako dlaň, ale dokonalá. Velkou část tvoří zpevněná plocha, na záhonech jsou vysázeny rostliny. Nikde není trávník. Kdybychom zde nebyli opravdu náhodně, těžko bych věřil, že pořádek a čistota nejsou naaranžovány při příležitosti očekávané státní návštěvy.
U neprůhledných zdí rostou nejvyšší rostliny, směrem k domu jsou nižší, v přední části navazují na zpevněné plochy nizounké půdopokryvné rostlinky. Vidím tady kakosty, velmi nízkou novozélandskou trvalku Acaenu, a ještě nižší rostlinečku, která málem imituje mech. Ta se jmenuje pro změnu Leptinella. Všechny tyto rostlinky byly vysazeny ve větším počtu a trávník alespoň na první pohled docela dobře napodobují. Jenom sekačka by tady byla zbytečná.
Všechno co na této zahradě roste či stojí má svou logiku a své místo. Nic nechybí, nic nepřebývá. A rodinka malých skřítků vyrobených ze špalků břízy hlídá, aby nikdo nenarušil pokoj a klid tohoto dvorku.
Vracíme se na chvíli do domečku, dopíjíme kávu a třídíme dojmy. Přes okýnko se ještě kocháme zahradou a užíváme si příjemné společnosti starší ženy. Před rozloučením si ještě pořizujeme jedno památeční foto. Je na něm i pan manžel, který se před chvíli vrátil domů. Dostáváme souhlas k publikování fotek ze zahrádky, ale manželé nás prosí. "Naší fotku prosím nezveřejňujte - nejsme už hezcí". Jsou hezcí, dokonce moc hezcí i ve svém věku. Ale žádost samozřejmě respektujeme. Loučíme se - bylo to moc příjemné. Děkujeme. A kafe bylo skvělé!!!

Buxusová zahrada

22. září 2009 v 2:09 | Pavel Ch.
Jednou jsem dostal zvláštní pozvání. "Přijeďte se podívat na naší buxusovou zahrádku" zvala mě opravdu srdečně jistá paní v Holandsku, mimochodem majitelka firmy specializované přímo na produkci těchto rostlin. Buxusovou zahradu nepotkávám v životě tak často, takže jsem ani neváhal a pozvání s radostí přijal.

Buxusovou zahradu na venkově jsme našli snadno. Nevelký prostor před rodinným domem totiž připomínal vstup do zámecké zahrady. Předzahrádka vytvořená pouze z buxusů byla předzvěstí neobyčejného zahradnického zážitku.
Prostor za domem tyto předtuchy opravdu potvrdil. Otevřel se nám totiž pohled na zahradu, která byla opravdu z absolutní většiny vytvořena z různých druhů, ale hlavně odrůd buxusu.
Tato specializovaná rodinná firma na svých produkčních plochách pěstuje na několik desítek odrůd této nesmírně populární rostliny. A na zahrádce jsou ještě další desítky odrůd navíc - čistě jako sbírka vytvořená se stejným nadšením, s jakým třeba filatelisté rozšiřují sbírku svých poštovních známek.
Některé odrůdy buxusu působí běžně, jiné jsou naopak až příliš výjimečné. Jako třeba tato - je z ní vytvořen živý plot a také zelený oblouk nad brankou. Je to odrůda 'Raket' - a že je svému jménu opravdu věrna! Je to vzpřímeně rostoucí odrůda, která se vyznačuje neobvykle rychlým růstem. V dobrých podmínkách může za rok narůst 30 - 40 cm, a to je na buxus výkon více než úctyhodný.
Aby zahrada nebyla přeci až tak strohá, použila její paní majitelka na výsadbu také několik jiných rostlin. O velkou parádu se každé léto zasluhuje i tato výjimečná odrůda hortenzie latnaté (Hydrangea paniculata 'Limelight').
Stejně zajímavé bylo i vidět, jak se buxusy pěstují. Toto je fóliovník, ve kterém se pěstují mladé rostliny.
Až dosáhnou určité velikosti, všechny se stěhují na pole do volné půdy. Tam rostou sice pomalu, jak je buxusů trochu špatným zvykem, přesto však mnohem lépe, než v květináči. Až tam dorostou do nějaké "solidní" velikosti, ve správnou dobu se vyndají a nasadí zpátky do květináčů. Tam musí zůstat nějaký čas, aby zakořenily. Až je jisté, že přesazení z volné půdy přežili bez následků, můžou opustit školku a zaujmout čestné místo v zahradním centru.

A kdo má trochu fantazie, odvahy, místa na zahradě, času na údržbu a na účtu alespoň nějakou rezervu, může zkusit vytvořit zahradu vytvořenou převážně z buxusů. Jestli se dílo podaří, může to doopravdy stát za to!

Jak květiny cestují

19. září 2009 v 0:51 | Pavel Ch.
Jestlipak vás někdy napadlo, co se všechno musí stát s květinou, aby se dostala až na vaše okno či stůl?
Cesty květin jsou dlouhé a protkané mnoha náhodami. Pravda můžete si koupit i květinu vypěstovanou u zahradníka kdesi ve Lhotě. Většina květů se do naších obchodů však dostává přes holandskou květinovou burzu. To však ještě nutně nemusí znamenat, že paní květina je opravdová Holanďanka. Je to tak padesát na padesát, může být také z Keni, Etiópie, z Ekvádoru nebo třeba také z Izraele, či jiného kouta světa.

Jak takové květiny vlastně cestují až k nám? Ať jsou odkud jsou, jejich stopu zachycujeme opravdu až v Holandsku. Před jedním z několika obchodních míst holandské květinové burzy začíná být rušno už brzo ráno, možná by se dalo říct, že ještě v noci. V době, kdy většina lidí ještě sladce spí, najíždějí k halám květinové kamióny ve velkém množství.
Poté se květiny ve velkých dopravních boxech "seřazují" v manipulačních halách. Z tohoto místa se později dostanou do aukčních síní, kde se obchodují. Před tím se jim ovšem na zoubky podívají ještě inspektoři kvality, kteří se snaží nekvalitní zboží vyřadit z obchodování včas.
Z manipulačních hal se potom tyto vozíky dostávají přímo do aukčních síní. Tam začíná ono dobrodružství tzv. nákupu "na hodinách". V minulosti dražební zařízení opravdu připomínalo opravdové hodiny. Nyní je celé elektronické, nicméně slovní spojení "nakupovat na hodinách" již zůstalo. Od prvních dražeb se ale mnoho změnilo. Žádná vřava, křik ani bouchání kladívkem o stůl. Všechny obchody se odehrávají tiše, důležité informace se objevují pouze na elektronických tabulích a ve sluchátkách nákupčích.

Práce s květy u nás patří převážně ženám. "Na hodinách" jsem však nikdy žádnou ženu nakupovat neviděl. Netvrdím, že tuto práci nedělají, ale nikdy jsem to neviděl. Jenom pro orientaci, kdo to vlastně tady nakupuje? Majitelé květinek? Ne! Jsou to všechno zástupci velkých obchodních společností, kteří nakupují pro své klienty. Obchoduje s v obrovských množstvích. Jenom pro orientaci. Ve všech 6 střediscích holandské květinové burzy se v průměru obchodovalo cca 44 miliónu řezaných květů a 5 miliónů živých květin v květináči. Denně - pochopitelně. Toto jsou oficiální statistické údaje z roku 2007.
Sledovat toto mraveniště je zážitek. Vozíky tažené skrytým řetízkem po kolejničkách, jakoby samy vplouvají na pódium aukční síně. Elektronické tabule informují o typu zboží a pomocný pracovník vybírá z vozíků náhodně vybrané rostliny. Pracovník burzy sedí v malé místnosti a do mikrofonu hlásí údaje o jednotlivých partiích zboží. V hale je ticho, jenom chlapi, co právě nakupují se tváří soustředěně a poslouchají informace ve sluchátkách. Občas prudce zmáčknou tlačítko na elektronickém zařízení. Z výrazu jejich tváře se někdy dá poznat, jestli v nákupu uspěli. Ti ostatní, co čekají až na zboží, které je zajímá, pijí kafe, luští křížovky, nebo na internetu sledují prodeje v jiných střediscích či aukčních halách.
Po zobchodování naplněné vozíky opouští aukční haly ( v každém z obchodních středisek je těchto hal více) a seřazují se v dalších manipulačních halách. Tam se tyto vozíky třídí podle jednotlivých zákazníků a řadí se do různě dlouhých vláčků.

Tyto hotové sestavy se poté odváží k jednotlivým terminálům, u kterých kamiony opět nakládají zboží na novou cestu především do Evropy a Ruska.

Naložení kamionů květinami je rychlé, nakonec jako všechno tady. Je to otázkou několika minut a květiny se vydávají na svou další pouť.

Předposlední místo pobytu květin je nám již dobře známé. Květinářství, nebo zahradní centrum má za úkol o květiny postarat se co nejlépe. Případně je trochu nazdobit, aby se svým zákazníkům zalíbily co nejvíce. Jestli to dopadne dobře, někdo si je koupí. Tím splní své poslání, překonají několikerou manipulaci, skládání, nakládání a často i dlouhou cestu. A svým způsobem jsou součástí obrovské náhody, že se z těch nespočetných milionů svých příbuzných dostaly třeba právě k vám.

Půvabný Delft

5. září 2009 v 23:43 | Pavel Ch.
Holandské město Delft se nachází v provinci Jižní Holandsko, mez městy Haag a Rotterdam. První zmínky o založení města pocházejí ze 13. století. Je-li něčím Delft typický a proslavený, je to bezesporu jeho tradiční modrobílá keramika.Narodil se zde také slavný nizozemský malíř Johannes Vermeer. To jsou ovšem zcela kusé, téměř tradiční internetové informace kopírované ze stránky na stránku. Podívejme se ale na město pohledem tak trochu turistickým i trochu zahradnickým.

Ačkoliv jsem z různých stran slyšel, že Delft je krásný, realita byla ještě příjemnější než reference či představy. Historické centrum je protkáno kanály, které dávají městu zvláštní - ojedinělou atmosféru. Dívám li-se na město jako turista, obdivuji starou architekturu, půvabné uličky, bleší trh a kola. Ano kola. Jeden z dalších symbolů Holandska. Jezdí tady různé značky i neznačky.Hodně je jich starých a velmi jednoduchých. Ale Nizozemci kola milují. A tak si je hýčkají a barví, někdy je také zdobí, jako tiráci své miláčky.



Sláva modrobílé delftské keramiky již dávno překročila nizozemské hranice. Nakonec se s ní můžete potkat třeba na naších zámcích a hradech, kde se občas vyskytuje ve sbírkách. Delftská keramika také platí za tradiční suvenýr a hodnotný dárek z cest po Holandsku. V Delftu ji můžete koupit jak novou, tak také s mírnou patinou na půvabném bleším trhu.

Jestli se pohled turistu změní na pohled zahradníka, stále je co obdivovat. Naše kroky vedou přes město až na okraj centra. Cílem je místní botanická zahrada. Ale ještě než se k ní dostaneme, doprovází nás téměř všude aleje stromů. Veřejná zeleň v historickém centru není nijak přeplácaná, základem jsou stromy, které lemuji nábřeží kanálů ze všech stran.
A jak je v Holandsku zvykem, na veřejné zeleni se často podílí i soukromé předzahrádky, které jsou sice malé, ale jen málokdy bývají schované za neprůhledným plotem. A kdo nemá ani předzahrádku, často před vchod vystrčí alespoň malou lavičku či nazdobený stolek, nebo pár květináčů osázených čímsi hezkým.
A kdo miluje květiny, zahradu či zahradničení, měl by v Delftu zajít na květinový trh, (na ulici Brabantse Turfmarkt). V období na konci léta se tu kromě květů řezaných také prodávají cibule a hlízy různých jarních rostlin. Samozřejmě jsou to hlavně cibule tulipánů, narcisů, hyacintů, ale také mnoha jiných krásných rostlin. Také jsou tady rozloženy různé keře, trvalky a dokonce i bylinky a jednoleté balkónové rostliny, jakoby jaro teprve začínalo. Květinový trh je vděčným místem na pozorování i zahradnické snění.

Na konci naší pěší cesty křížem přes historické město stál náš hlavní cíl - botanická zahrada. Tento objekt patří Technické univerzitě v Delftu. Hlavním posláním botanické zahrady je provozování sbírky technických rostlin, rostlin léčivých, či jinak hospodářsky užitečných. Tento aspekt se na zahradě projevuje až příliš silně. Botanický způsob vedení zahrady v tomto případě silně zvítězil nad zahradnickým. Nesnižuji tímto hodnotu místa, jenom poznamenávám, že pro běžného člověka tato zahrada není příliš atraktivní.

Reportáž z Plantaria 2009

29. srpna 2009 v 23:44 | Pavel Ch.
Stejně jako se pohledy motoristických fandů upírají na nejvýznamnější autosalony Evropy, mají i zahradníci své významné akce. Jednou z nich je školkařský veletrh v nepříliš velkém, zato rozkošném a zajímavém nizozemském městečku Boskoop. Tento veletrh dostal příznačné jméno Plantarium. Každoročně se zde potkávají významné školkařské firmy z blízkého okolí i vzdálených zemí Evropy, aby zde předvedly své produkty, nápady a novinky.

Mám-li být upřímný, nevím kde se všechny ty novinky vlastně berou. Není roku, aby zde nebyli k vidění stále nové a ještě novější odrůdy trvalek, letniček i keřů. Kromě oficiálně oceněných exponátů stojí za zmínku i řada dalších překvapení, které jsou vidět u vystavovatelů na jednotlivých stáncích. Jako třeba tato rostlinka. Běžnou mochyni pravděpodobně znáte. Tady jsem poprvé uviděl nízký, kompaktní kultivar s hustými listy a malými, zato výraznými plody. Rostliny napěstované v kontejnerech byly sotva 30 cm vysoké a velmi úhledné. Prodávají se jako Physalis 'Benjamin'.

Na jednom z vrcholů popularity stojí již několik let dlužichy (Heuchera). V tomto případě se nové odrůdy "líhnou" jako na běžícím pásu. Z blízka je snad krásná každá, ale když se vedle sebe umístní barevně kontrastní odrůdy, je to pohled přímo skvělý. Tento snímek představuje ovšem nejenom jedinečnou krásu těchto rostlin, ale i návod jak pracovat s emocemi běžného zákazníka. Při pohledu na tu krásnou směs barev a tvarů snadno získáte ten přesvědčivý pocit - " to chci mít"...

Možná je znáte z květinářství, když vám ji dají do kytice jako něžný doplněk, který podkresluje krásu ostatních květů. O čem že je řeč ? Tyto rostlinky patří do velké rodiny třezalek. Jejich celé jméno je Hypericum inodorum. Právě od tohoto druhu existuje již také pěkná porce různých odrůd. Jejich květy jsou vždy podobné, sice malé, ale velmi něžné, vždy (zatím) žluté barvy. Plody jsou však od barvy světle žluté, přes oranžovou, svítivě červenou, svěže zelenou až po fialově hnědou. A každým rokem přibývají nové odrůdy. Tyto třezalky se také můžou pěstovat trvale venku na záhonech jako zajímavá dekorace pozdního léta. V čase, kdy píšu tyto řádky, mám dvouleté zkušenosti s prvními dostupnými odrůdami. Prozatím se tyto keříky jeví jako mrazuvzdorné. Tenké výhony sice obvykle zmrznou, ale ze spodní části rostlina , alespoň se tak zdá, výborně regeneruje.
Milovníci růží by pravděpodobně na Plantariu uronili slzu dojetí. Tolik krásných odrůd, až zrak z toho přechází...
Přijít s neotřelým nápadem není až tak snadné. Když se ale rostliny - v tomto případě zvonky - naaranžují do vertikálních ploch, hned je na světě velmi zajímavé, snad i výtvarně přitažlivé řešení.

Plantarium mám rád, protože je zajímavou prohlídkou rostlin, novinek i nápadů. Plantarium je ovšem velmi přívětivé i jinak. Třeba z pohledu fotografa je přímo skvělé. Je vlídné svým přístupem i náladou. Vystavovatelé vám připraví často krásně naaranžované obrazy a kompozice z rostlin a nechají vás fotit, jak se vám chce a co se vám chce. A to je velmi příjemné.
 
 

Reklama