...zahrada - nejkrásnější obývák ...

Francie

PARC FLORAL LE CHATELLIER

26. února 2010 v 14:43 | Pavel Ch.
Nedaleko města Fougeres, na samém východním okraji francouzské Bretaně najdete na podrobné mapě místo označené jako le Chatellier. Nachází se zde rozlehlý, více než dvacetihektarový park. Je to vlastně komplex ukázkových zahrad posazený do otevřené bretaňské krajiny. Park je rozdělený na několik jednotlivých částí, z nichž každá je vytvořena v jiném stylu. Internetová prezentace tohoto místa dává tušit, že se jedná o pozoruhodnou zahradu, která si zaslouží osobní návštěvu.

Přístupová cesta do areálu zahrad je velkorysá. Je to vlastně chodník, z obou stran osázený souvislými pruhy hortenzie latnaté (Hydrangea paniculata). Tvůrci tohoto prostoru vsadili na jedinou kartu - na silný letní efekt. Květy hortenzií ve velkém navštěvují různí zástupci hmyzího světa - mušky, včely, brouci. Chodník lemovaný "alejí" hortenzií působí nevšedně a zaslouží si obdiv.

Návštěva samotné zahrady je však trochu rozporuplná. Některé celky působí výborně, jiné rozpačitě a některé ještě hůře. Ačkoliv je turistická sezóna v plném proudě, na zahradě jsme byli zpočátku téměř sami. Kousek od vchodu je místo označené jako zahrada Tisíců a jedné noci. Naladěni romantickými fotografiemi z internetu, se na tuto zahradu těšíme přímo dychtivě. První nadšení střídá první zklamání. Místo stříkajících fontán potkáváme pouze vyschlé koryto a vegetaci, která jenom vzdáleně připomíná kouzlo orientálních zahrad.

Úroveň jednotlivých ukázkových zahrad je nevyvážená, ale nápad i způsob založení jsou zcela v pořádku. Možná místu chybí jenom několik lidských sil, které by spíše zapracovali na údržbě a vyladění detailu. Situaci málo poznáme na povrchné hodnocení, ale trošku mi připomíná zakletý kruh. Prázdné parkoviště a minimum návštěvníků znamená malé příjmy, které sotva stačí na ideální údržbu. Ale když chybí dost krůčků k dokonalosti, rozumím i tomu, že zahradničtí nadšenci si to mezi sebou řeknou a za stejné či podobné vstupné si vyberou k návštěvě jinou, lépe udržovanou zahradu.

Je tu ale také několik míst, které jsou uprostřed léta opravdu v plné kráse. Modrá zahrada je třeba jedním z nich, je to nepříliš velká plocha, kde nade všema barvama převládá modrá. Je tu modrá lavička u vodní hladiny, velký eukalypt s namodralými listy, mnoho odrůd modrých hortenzií, a nakonec i tato suchomilná a u nás trochu neprávem nedoceněná modrá kráska - perovskie (Perovskia atriplicifolia).

Možná je to trochu subjektivní, ale z mého pohledu mě nejvíce zaujala tzv. "Zahrada vycházejícího slunce". Je to tradiční japonská zahrada, jejíž kostru tvoří vzrostlé asijské javory. Společnost jim dělají různé druhy kapradin, okrasných trav, kosatců , bambusů či svíd. Japonské zahrady bývají tradičně nejhezčí z jara či na podzim. Ale dobře založená zahrada, jak je vidět, je pěkná i v plném létě. Naše návštěva tohoto parku pomalu končí, už zbývá jenom utřídit si všechny dojmy. Ty horší, i ty dobré. Přál bych tomuto místu více hostů, jistě by mu to pomohlo.

Rozkvetlá Normandie

28. prosince 2009 v 0:37 | Pavel Ch.
Úchvatná Normandie! Shodují se snad jednohlasně všechny turistické brožury, průvodci i encyklopedie. Stovky kilometrů pobřeží písečných pláží i divokých útesů, z moře vystupující klášter Le Monte Saint Michel. Louky plné ovcí a pasoucích se krav. Jabloňové sady a jablečné koláče, města plná turistů a venkov klidný, jakoby trochu zapomenutý. Katedrály, kostely, muzea či vojenské hřbitovy a vzpomínky na vylodění v červnu 1944. A také Giverny - romantická Monetova zahrada a staré domy ověšené květinami.
Pro zahradníka na cestách je Normandie zajímavá i jinak. Není to jenom Giverny, ale také mnoho dalších, věšinou ne příliš známých zahrad, které také stojí za návštěvu. A k tomu desítky drobných překvapení a zahradnických potěšení. Třeba to, čemu my říkáme veřejná zeleň. Stromy ve městech, parky, prostá výzdoba kolem vesnických domů a na naše poměry trochu atypické květinové záhony.
Květinové záhony bývají vysazené zejména z letniček, ale občas je vkusně doplňuje některá z trvalek či zajímavé odrůdy zeleniny. Květinové záhony nejsou pouze výsadou velkých měst, potkáte je na každém kroku - i v menších městečkách či menších obcích. Někde jsou květinové výzdoby velkorysé...
....jinde trochu skromnější...
... a nechybí zejména u radnic a na hlavních náměstích ...
... a na květy se také dostane i u silnic. To ani nemluvím o kruhových objezdech, které jsou téměř vždy malým zahradnickým dílem.
Děkuji ti, krásná Normandie, za Tvou příjemnou a přívětivou náruč. Některé z krásných zahrad Normandie si představíme někdy příště. V době, kdy píšu tyto řádky, z roku 2009 zbývá jenom posledních pár dní. Ale v roce následujícím, budete-li chtít, budeme společně dále objevovat krásná místa. Děkuji všem za ohlasy, komentáře a případné náměty. V roce 2010 nashledanou.
Pavel - zahradník na cestách.

Gerberoy - středověk na dosah ruky

24. října 2009 v 15:45 | Pavel Ch.
Francouzská vesnička Gerberoy patrně nepatří k největším francouzským atrakcím, proto také není - alespoň u nás - příliš známá. Nakonec není se čemu divit, Francie má tolik turistických lákadel, že na nějakou vesničku už nezbylo v nabídkách cestovních kanceláří příliš místa.
Nejbližším větším městem poblíž Gerberoy je Beauvais. Gerberoy najdete v regionu Picardie (severní Francie), při hledání na mapě však musíte být velmi pozorní. Vesnička zabírá plochu kolem 4 a půl kilometru čtverečního, proto jí na mapách patří ta nejmenší možná tečka. Gerberoy je typická středověká vesnička s hrázděnými domy, kamennými uličkami a pěkně pohnutou historií.Místní si zakládají na tom, že je ušetřena od nepatřičných projevů civilizovaného byznisu. Nenajdete zde bilboardy, houští elektrického vedení ani nevkusné prodejny se suvenýry.

Gerberoy má kouzelnou atmosféru, kterou ještě podtrhují keře růží a mnoho úchvatných hortenzií. Také se tomuto místu říká vesnice růží, ale v čase naší návštěvy už byly za horizontem svého rozkvětu. Zato hortenzie byly v plné síle a hrály všemi barvami. Hortenzie v sousedství starých pestrobarevných domů vypadají opravdu kouzelně, a v srpnu jsou tím nejhezčím, co místní vegetace nabízí.

Pro zahradníka na cestách je nejzajímavější pozorovat rostliny vysázené kolem domů, ale nakoukli jsme samozřejmě i jinam. Například na štíty domů...
..., ale i do místního kostelíka,
...přes okýnko do restaurace....
...ale i škvírou v plotě na obyčejnou soukromou zahrádku...

... a nakonec se můžeme pokochat i pohledem do příjemné zemědelské krajiny...

Zámek Chenonceau

5. října 2009 v 0:11 | Pavel Ch.
Zámek Chenonceau je jedním z nejznámějších a také nejnavštěvovanějších pozoruhodných míst ležících v těsné blízkosti řeky Loiry. Právě sem proudí davy turistů z různých koutů světa, v touze potkat se tváří v tvář s opravdovým kouskem historie. Správa zámku je na turisty perfektně připravena. Průvodcovská služba zde funguje jinak, než u nás. Návštěvník si může vybrat, jestli dá přednost zvukovému průvodci ve formě malého přehrávače se sluchátky, nebo si radši bude důležité informace číst z tištěné brožury.
Mimochodem, tyto brožury jsou v rámci vstupenky k dispozici v různých světových jazycích. A co je pro nás, turisty z malé země důležité, že i v jazycích zcela nesvětových. Takže brožurku s textem dostanou ve svém jazyce například i turisté ze Skandinávie, Holandska, Polska a také my z českých zemí nevyjdeme naštěstí naprázdno. Nebudu však z brožurky opisovat dějepisná data - informací o zámku samotném je všude dostatek. Pohlédněme na toto místo očima zahradníka na cestách, neboť zámek Chenonceau, se svými zahradami je i z tohoto pohledu velmi zajímavý.
Od parkoviště a hlavní pokladny vede k zámku přímá cesta velkolepou alejí platanů. Ale kdo sem vstupuje s touhou poznat krásy zahrad a parků, měl by z této cesty brzo odbočit a šipkou se nechat dovést ke kuchyňské zahradě. Ona je to vlastně typicky hospodářská zahrada, která kdysi patrně sloužila pro zásobování zámku zeleninou, ovocem i květinami. Dnešní funkce zahrady bude podobná, alespoň pro květinovou výzdobu interiérů.
Tato zahrada je stále pečlivě udržovaná a probíhá zde klasická zahradnická "výroba". Květů, zeleniny i ovoce je tu přehršel, jen turisté toto místo trochu míjejí, snad s pocitem, že to nejlepší najdou až na zámku samotném. Ale tato zahrada stojí za zastávku, některá zákoutí jsou opravdu velmi romantická.
Některé zahradnické nápady jsou velmi zajímavé. Jako třeba tento "ovocný sad". Snad by bylo přesnější říct "ovocný živý plot. S místem se musí šetřit, takže výsadba ovocných dřevin lemuje záhony se zeleninou. A aby stromy nestínily zelenině, musí se udržovat v trochu nižším tvaru. Ach jo, už aby se člověk ohýbal i při sběru jablek…
Ještě než přijdete k zámku, můžete od hlavní přístupové cesty odbočit na obě strany za obdivováním těch pravých ornamentálních zahrad v originálním francouzském stylu. V době naší návštěvy však tady probíhaly jakési nezbytné práce, takže focení tím bylo trochu poznamenáno. Ale mísy s muškáty byly v nejlepší možné kondici a nevadil jim ani ruch údržbových prací.
Vstoupíte li do zámku, najednou jste v minulosti. Z té vás vytrhuje jenom občasné hlášení z reproduktorů, které prosí návštěvníky, aby při focení nepoužívali blesk. Známkou současnosti jsou také časté záblesky fotoaparátů turistů, kteří nechtěli nebo nemohli tomuto hlášení porozumět. I když většina kroků směřuje k obrazům a ložnicím slavných, mnoho zajímavého je k vidění i v nejnižším podlaží zámku. Zde jsou zejména kuchyně a technické prostory. Kuchyňské nářadí tady čeká na policích v naději, že se objeví nějaký zámecký kuchtík a vykouzlí něco dobrého pod zub.
Všude v zámku jsou výzdoby z živých květů, alespoň v hlavní turistické sezóně tomu tak bylo. V chodbách i pokojích jsou krásně naaranžované kytice, které podkreslují celkovou náladu a charakter zámku. A v dolních kuchyních jsou místo květin rozmístěné zase bylinky a různé druhy rostlin používaných k vaření.

Květinové Alsasko

16. srpna 2009 v 1:13 | Pavel Ch.
Francouzské Alsasko, ačkoliv je k naším hranicím nejblíže nadosah, je u nás tak trochu v zapomnění. Možná stojí ve stínu slavné Eifelovky, slavných zámků na řece Loiře, nebo řádění bláznivých četníků ze Saint Tropez. Ať tak nebo tak, o Alsasku se u nás moc nemluví a naši turisté tuto oblast příliš nevyhledávají. Je to škoda, protože k vidění je tu toho spousta. Podél řeky Rýn, která tady tvoří hranici s Německem, se na dlouhém úseku táhne hřeben pohoří, kterému my říkáme Vogézy. Francouzi pro tyto hory používají trochu poetičtěji znějící slovo Vosges. Na východním úpatí jsou roztroušena městečka i malé vesnice, které svou slávu postavili na vinohradnictví a vinařství.


Tato místa mají kouzelnou atmosféru. Staré hrázděné domy v pestrých barvách se naklání tu doleva, tam doprava, jakoby chtěli pomalu padnout. Staré kamenné cesty a chodníky také něco pamatují. A nejlepší jsou okna. Ty patří květinám. Květiny jsou zde totiž snad úplně všude.

Jsou také na kašnách, na chodníku, ve dvorcích i skoro před každým vchodem. Kromě vývěsných štítů i květiny lákají k návštěvě restaurací a vinných sklípků, které tu číhají za každým rohem. Jestli patříte ke květinovým povahám, přál bych vám Alsasko vidět na vlastní oči. Alespoň jednou za život.



Jedním z větších měst této oblasti je město Colmar. Kvůli několika kanálům, se mu někdy trochu nadneseně říká Benátky severu. I když část města s pomalu plynoucí vodou je poměrně malá, pohodová atmosféra tu určitě nechybí.

Zaujali vás tyto fotografie? Mohly by se použít třeba jako ilustrační snímky do časopisů, v reklamě, ale stejně dobře i jako velkoplošné zvětšeniny na výzdobu interiéru. Kromě těchto máme k dispozici mnoho dalších. Jestli nechcete zveřejňovat svá přání ve veřejné rubrice "komentáře", napište si přímo o informaci meilem na adresu chlouba@gmail.com

 
 

Reklama