...zahrada - nejkrásnější obývák ...

Fejeton

Za květinu poděkuj

28. září 2010 v 20:52 | Pavel Ch.
Stála nad nima a trochu žádostivě vzdychala. Viděl jsem, že po ní touží, tak jsem nevydržel a pobídl jí."Tak si jednu vyberte", povídám - "pro radost". "Můžu?" - našpulila jemně pusu a ani nečekala příliš na odpověď a vybrala si tu, v tom růžovém kbelíku. "Jistě, je vaše" - povídám. Lehce se zhoupla v bocích, vytáhla z řady tu v tom růžovém kbelíku a vzduchem poslala za mnou zcela neutrální, nic neříkající úsměv. "Děkovat vám nebudu, aby dobře rostla" - ještě stihla špitnout, než se otočila i s kytkou. Ani jsem se pořádně nenadechl a obě zmizely. Navždy. Už jsem žádnou z nich nikdy neviděl. Ani květinu vysazenou v růžovém kbelíku, natož slečnu s našpulenou pusou.
fej. ilustr..jpg
Správně bych měl na tak banální epizodku již dávno zapomenout, ale nejde to, protože se v lehce pozměněné formě stále opakuje. Po čase jsem byl v podobné situaci, jenom místo slečny vedle mne stál jeden z mých bývalých učitelů ze střední školy. Nevybral si ani rostlinu v růžovém kbelíku, byla to celkem jiná rostlina, než s kterou odešla ta slečna. Ale rozhovor byl i tak dost podobný tomu prvnímu. Výsledkem byl spokojený profesor, který odcházel s rostlinou, po které již dávno toužil. "Děkovat vám nebudu příteli, za kytky se neděkuje", trochu žoviálně mě plácnul po rameni a také zmizel.

Něco podobné se mi v mnoha obměnách stalo potom ještě mockrát. Za květiny se prostě neděkuje, slýchávám ve formě omluvného vysvětlení od lékařů, učitelek z mateřské školky i od dělníka obsluhujícího těžký bagr. Marně přemýšlím, jak tento zvyk asi mohl vzniknout. Možná jenom máme sklon věřit tomu, co vede k jakési jednoduchosti.. Některé věci musíme my, zahradníci opakovat do nekonečna. Třeba že rostliny se musí také občas přihnojit, že potřebují nějaké světlo, že staré větvě se prostě musí ostříhat,
a že stromy zcela nevyhnutně potřebujeme k životu, i když jednou za rok z nich pravidelně padá listí. A některé tyto pravdy ne a ne aby se vžili. Za to nepoděkovat za květinu, jakoby se stalo téměř národním zvykem. Můžete si o tom myslet, co jen chcete. Já jenom tvrdím -
za květinu klidně poděkuj.

PS. Jestli jste se dočetli až sem, děkuji vám. Těším se nejenom na vaše návštěvy, ale i na vaše postřehy či názory. Prosím vás, zná někdo
případ, kdy květina uhynula kvůli nevhodnému poděkování?
 
 

Reklama