...zahrada - nejkrásnější obývák ...

Anglie

Waterperry - zahrada snů

21. listopadu 2010 v 21:33 | Pavel Ch.


Dnes vás vezmu na malý velký výlet do Anglie. Nakoukneme spolu do jedné půvabné zahrady na anglickém venkově. Na mapě ji nebudeme muset hledat až tak složitě. Nachází se totiž necelých 15 kilometrů východně od města Oxford, jenž je jedním z hlavních měst britského universitního vzdělání. Navštívíme zahradu Waterperry, místo se zajímavou historií, ale ještě úžasnější přítomností.
P9247763.jpg


Historie této zahrady zasahuje až do roku 1932, kdy sem přichází jistá slečna Beatrix Havergallová, silně okouzlena místní krajinou, domkem z 18.století a říčkou klikatící se mezi starými stromy. Těžko posuzovat, jestli byla bohatá nebo chudá, ale její sny nepoznaly hranice chudoby. S kapitálem 250 liber již od září stejného roku otevírá dívčí zahradnickou školu. V začátcích ji navštěvuje pouze 6 dívek, které jí pomáhají postupně předělávat zahradu čistě užitkovou na několik typů zahrad okrasných. Kromě toho slečna Beatrix vede zahradnické kurzy, zakládá okrasnou školku a buduje také malou prodejnu rostlin pro lidi z okolí.
P9247798.jpg
Dnešní zahrada ve Waterperry je přeci jenom jiná, i když úcta k tradicím a prolínání starého s novým je patrné na každém kroku. Zahrada má několik částí, které jsou sice propojeny chodníčky a stezkami, ale každá z nich představuje cosi jiného. Je tu
třeba malé alpinum, do kterého se vstupuje nevelkou brankou. Celé je totiž obehnané nízkým plůtkem, těžko říct jestli jenom kvůli efektu, nebo také jako ochrana před nehlášenou návštěvou některých ze čtyřnohých obyvatel zahrady. Zahrada ve Waterperry postupně přechází do otevřené krajiny, takže návštěva některého ze živočišních druhů by v alpinu nemusela dopadnout právě šťastně.
P9247649.jpg
K vidění je tu také typicky anglický trvalkový záhon. Jejda, to je dílo! Trvalky vysázené podél zdi od druhů nejvyšších po ty nejnižší se tady střídají v barevných kombinacích, že oko pozorovatelovo neví ani na co se více soustředit.

P9247563.jpg

P9247568.jpg
Ale najdeme tu i pěkné partie jehličnanů, které zde byly vysazeny vlastně stejně dokonale jako trvalkové záhony. Tak se tu střídají druhy vysoké i nízké, některé smutně tmavě zelené, jiné extravagantně zlaté až po konzervativně šedě stříbrné.
P9247641.jpg

Příznivci vody si tady také přijdou na své. Nejsou zde sice žádné dramatické peřeje, fontány či vodopády, ale kromě tiché klikatící se řeky ve vzdálenější části zahrady je tu k vidění pravidelné obdélníkové jezírko se sochou dívenky tančící nad poklidnou hladinou vody.
P9247655.jpg
Když jsme u těch dívčích soch, tak je tu ještě jedna. Ta tvoří dominantu
malé zahrady obehnané živými ploty. Druhá socha dívenky je snad ještě hezčí než ta první. Pro mě osobně je to dokonce jedna z nejúchvatnějších zahradních plastik, jaké jsem kdy potkal. Je to snad proto, že na sošku se můžete dívat ze všech stran či pohledů a vždy na ní bude něco krásné. Když si vzpomenu třeba na sochy Lenina, na ty se dalo s bídou dívat jenom ze zadu, ale dívenka nesoucí v ruce olejovou lampičku s hořícím plamínkem je opravdu ze všech částí zahrady velmi zajímavá, půvabná a krásná. Nakonec jako celá zahrada Waterperry a její rostlinné obyvatelstvo.
P9247766.jpg
P9247769.jpg
Děkuji vám za vaši trpělivost a opět se těším na vaše návštěvy. Váš Zahradník na cestách - www.fotoflora.cz

Půvabná zahrada paní Beth Chatto

12. října 2010 v 0:13 | Pavel Ch.
Tak dnes se opět pobalíme a vyrazíme spolu na cesty. Zůstanete sice u svých počítačů, ale přeneseme se společně na podzimní toulání po jedné krásné anglické zahradě. Náš dnešní cíl leží několik kilometrů východně od města Colchester, shodou okolností v jedné z nejsušších oblastí Anglie. A podíváme se na zahradu, která letos slaví své kulaté výročí. Byla založena v roce 1960, takže jí je přesně padesát.
foto 02.jpg
Zahradu tenkrát založila paní Beth Chatto a ještě minulý rok, když jsme zahradu navštívili, jsme tuto čipernou dámu potkali v pracovním nadšení, a věřil bych tomu, že stejné nadšení projevuje i nadále. Místo, které pro zahradu zvolila je velmi jedinečné. Zjednodušeně řečeno, je dvouúrovňové. V dolní části se nachází systém několika vzájemně propojených vodních nádrží, se kterými zde vzniklo jakési malé vlhké údolí.
foto 09.jpg
Po obou stranách kolem nádrží jsou provedeny obsáhlé výsadby stromů, keřů a trvalek. Ty nejstarší stromy mají opravdu padesát let, takže zahradu krásně rámují a propujčují ji atmosféru pohody a klidu. Zvláštností tohoto místa je seskupení rostlin. Paní Beth Chatto vybírala tak, aby rostliny měli co nejlepší podmínky k životu. Ale na jednom místě se zde potkávají rostliny z různých oblastí světa, které by ve volné přírodě nemohly nikdy růst vedle sebe.
foto 06.jpg
Tato intenzivně vedená část zahrady postupně mění charakter a na konci zahrady spíše připomíná velmi kultivovaný lesní porost. Přechodová zóna simuluje jakousi cílenou zanedbanost, nebo lépe řečeno volnost, se kterou si mocná čarodějka příroda zahrává tak trochu podle své nálady.
foto 07.jpg
K nejzajímavějším částem celé zahrady patří horní patro, mimochodem je to místo, na kterém kdysi parkovala auta s návštěvníky této zahrady. V jednu chvíli se paní Beth Chatto rozhodla, že všechno bude jinak. Parkoviště přestěhovala a to původní nechala vybagrovat. Na nové místo nechala navést vrstvu kompostu, a tu pak přikryla bohatou vrstvou štěrku. A do štěrku pak začla sázet převážně suchomilné, anebo alespoň suchu odolávající rostliny.
P9096369.jpg
Na "parkovišti" našly rostliny svůj nový originální domov. Většině z nich se zde daří výtečně, přitom platí, že v těchto místech nikdy nebyla instalována žádná závlaha, ale dobře zvoleným rostlinám toto místo k životu opravdu svědčí. Zahrada se štěrkem byla pro paní Beth jedním velkým experimentem, který naštěstí dopadl dobře.  Nakonec toto je ta nejrozumnější cesta, proč proti přírodě bojovat, když to jde udělat tak, že se s ní dá dobře vyjít?

foto 04.jpg
Zahrada paní Beth Chatto je krásným místem, plným překvapení a radostí z harmonických celků i dokonalých detailů. Místo je hojně navštěvované turisty, kteří zde ovšem nehledají pouze inspiraci, ale také různé rostliny, které si můžou koupit v obchůdku, který je součástí této zahrady.
Náš výlet nebyl příliš dlouhý a doufám, že ani ne příliš únavný. Přeji hezký večer nebo den, a dodávám jenom, že se jako vždy těším na vaše návštěvy.

Vůně anglického podzimu

1. října 2010 v 0:17 | Pavel Ch.
Nedávno jsme se věnovali rostlinám, trochu jsme se zamysleli nad některými zvyky, takže si myslím, že opět nastal čas cestování. Přivoníme si zlehka k podzimu, jak se mu daří u zahradníků v Anglii. Dnes nenavštívíme jediné konkrétní místo, ale opravdu zkusíme nasát trochu pravé podzimní nálady.
P9237377.jpg
Tak prosím - toto umí snad jenom přísavník. Tato moc zajímavá rostlina je přes léto tmavě zelená, ale stačí na podzim pár studených nocí a všechno se mění do odstínů barvy červené. Nejlépe se ovšem vybarvují ty části rostlin, které jsou v létě vystaveny přímému působení sluníčka. Ty ve stínu většinou jenom zhnědnou.
P9107264.jpg
Přicházíme s pietou a v tichu, tak prosím nerušit. Jsme na malém venkovském hřbitůvku, ty mám jako zahradník  velmi rád. Zajímá mě porovnávat, jaká úprava hrobů převažuje v jednotlivých zemích. V tomto případě vítězí jednoduchost. Kvetou tady bramboříky a moc jim to sluší. Kdoví jenom, jak asi hrůbeček vypadá z jara, či v létě.
P9107739.jpg
Někdy se však vyplatí zvednout oči od země trochu výše. A uvidíme stromy, které však  v Anglii asi nikoho moc nepřekvapí. Mají jich tu hodně a přistupují k nim obvykle s velkou úctou. Zejména v parcích a zámeckých zahradách rostou krásné, staré kusy, často tak pěkné jako tento jírovec. A pod ním, kolem dokola stojí krásná lavička. Kdyby na to přišlo, usadila by se na ní půlka mateřské školky.
P9237419.jpg
A z parku nakoukneme trochu do soukromí. Vím, asi se to moc nemá, ale anglické předzahrádky bývají často otevřené tak, aby do nich bylo vidět i z ulice. Nakonec nejsou důvody před sousedy utajovat své zahradnické umění. Tak tam spolu se mnou koukněte, možná budete souhlasit, že v jednoduchosti je krása.
P9085982.jpg
Ze soukromí rychle spěcháme do jedné botanické zahrady. Tato je v univerzitním měste Cambridge, některé její části jsou moc zajímavé. Třeba tato fontána není jenom z dálky dobře vidět,  je také hezky slyšet.
P9259130.jpg
V botanické zahradě ještě chvilku zůstaneme, jenom si odskočíme do hlavního města. V londýnské zahradě v Kew funguje cosi hodně zvláštního. Setkávají se tu rostliny z celého světa. S nima tu ale bydlí i různé druhy ptactva, které si třeba takto v klidu randí na trávníku. Kolem chodí lidé a buď je fotí, krmí, nebo ignorují, obvykle jim nikdo neubližuje. Také jsem jednou viděl jak kachna s rodinou málem způsobila kolaps na jedné z rušných křižovatek města. Rozhodla se projít uhlopříčně na druhou stranu. Až se jí to povedlo, auta se rozjela bez náznaků emocí.
P9237469.jpg
A rozloučíme se ještě jedním pohledem do soukromé předzahrádky. Listí pokrývá půdu i chodníky a už je jisté, že podzim bere svou vládu celkem vážně. Ale když se podíváte z okna na své zahrádky, možná se vám nabídne stejně hezký pohled. Tak vám přeji z podzimu jenom to hezké a romantické a ať vás baví jeho barvy i vůně. A abych nezapoměl - těším se na vaše návštěvy.

Anglické nápisy

19. ledna 2010 v 21:55 | Pavel. Ch.
Možná se budete přímo smát, nebo se v lepším případě jenom divit. Copak je to za zázrak, ty anglické nápisy. Žádný zázrak se nekoná, ani nic převratného. Vždyť jsou to jen tabulky, značky, sdělení. Výkřiky do tmy i šeptání za úsvitu. Ale jsou to tak trochu jiné nápisy než u nás. Někdy možná celkem všední, jindy trochu pitoreskní, trošku ulítlé a trošku milé. Džentlmenské, bláznivě konzervativní, laskavé i výchovné.
Pro Hermionu, která milovala tuto zahradu. Zvláště typické. Darovat v Anglii lavičku svému městu či oblíbenému místu patří k projevu dobrých mravů. Na lavičkách se často objevují jména dárců, nebo lidí, na jejichž počest byla lavička věnována.
Některé cedulky pro zahradní použití mají svou nejlepší dobu už evidentně za sebou, na některé se možná ještě usměje štěstí a snad se ještě provětrají na vzduchu.
Opravdu džentlmenská značka - pozor - postarší lidé !
Pozor, velmi horká voda! I to je konzervativní Anglie dneška.
Dětské centrum botanické zahrady v Kew - v Londýně svými nápisy působí na rodiče a někdy i jejich děti. Trochu pokory k rostlinám neuškodí - nápis říká : "Jsem rostlina - ty pouze živočich - potřebuješ mě k jídlu!
Tabule na zemi v zahradě: "Našlapuj opatrně, protože šlapeš po mých snech." Příjemnější a veselejší život s rostlinami přeje Zahradník na cestách.

Dartmoor - země psa baskervilského

10. ledna 2010 v 0:20 | Pavel Ch.
"…povoz odbočil z okresní silnice a klikatá cesta začala stoupat. Co chvíli jsme jeli úvozem, který vyhloubila staletí kol, vysoké stráně úvozů byly porostlé rašelinným mechem, z něhož crčela voda, a šťavnatými přesličkami. Hnědnoucí kapradí a ostružiníky svítily v záři zapadajícího slunce. Cesta stoupala a stoupala, přejeli jsme po úzkém žulovém mostě a pak jsme jeli podle divoké zpěněné bystřiny, která se s hukotem hnala kamenným řečištěm plným balvanů…"
Arthur Conan Doyle - Pes baskervilský

Podzimní procházka v korunách stromů

12. listopadu 2009 v 0:55 | Pavel Ch.
Podle nadpisu byste snad i měli důvod myslet si, že zahradník se na cestách docela pomátl, a píše už trochu z cesty. Nic mimořádného se neděje, jenom vás chci srdečně pozdravit z korun stromů. A jak jsem se tam dostal - ptáte se? Celkem snadno - po schodech, přesněji řečeno po 118 kovových schodech. Dostat se na výlet do korun stromů ještě totiž nemusí nutně znamenat ztrátu zbytků duševního zdraví. Alespoň pro anglické klima to platí beze zbytku. Ano - tato kovová dráha pro pěší obdivovatele stromů stojí v Anglii, přesněji řečeno v Královské botanické zahradě Kew - v Londýně.
A když už jsme u toho anglického klimatu, musím podotknout, že mnozí z nás tvrdí, že je to právě ono podnebí, které dovoluje Angličanům zahradničit (ne zahrad ničit - prosím) s takovým úspěchem. Je v tom kousek pravdy, ale není to pravda celá. Druhý důvod, a možná ještě větší, než prima klima je prima vztah k rostlinám a ke stromům. Nebýt tak silného pouta k říši rostlin a stromům zvláště, mohla by, myslíte, vzniknout tato vyhlídková dráha v korunách stromů? Anebo zeptejme se naopak. Je to naším drsnějším klimatem, že podobné vzdělávací atrakce se nestaví občas i u nás?

Ale radši zpátky do korun stromů. Tam vládne klid a mír, jen vítr občas foukne do korun a z času na čas s tlumeným bouchnutím shodí na zem pár kaštanů. Vycházková dráha v korunách stromů je vlastně jakýsi okruh. Projdete se kolem, zastavíte na pár okamihů a podíváte se jak nás asi vnímají ptáci, či veverky, které se do korun stromů dostanou bez schodů. Některé výhledy směrem dolů jsou moc pěkné, třeba jako na tento prosklený pavilon.

Stačí vyjít jenom kousek na horu a pohled na svět se rázem trochu změní. I milenci si sem zajdou, aby vyměnili prvomájový polibek pod rozkvetlou třešní za podzimní vycházku na opravdu vysoké úrovni a třeba i s pusou v koruně stromu.
Jak procházíte touto dráhou, občas se rozšiřuje do malých kruhových objezdů zcela nutných na vyhýbání se.
Občas jsou na kovovém zábradlí umístěny velmi vkusné kovové plastiky s jasným záměrem vzdělávat i tak vysoko nad zemí.
A tak se pozorný stromový turista může třeba přiučit, že takový "obyčejný" dub dává obživu několika stovkám druhů různého hmyzu....
...nebo také, že tentýž dub je velmi důležitý třeba i pro sojky. Jedna sojka prý za podzim spořádá až 5000 žaludů. Úctyhodný výkon....

Procházka v korunách stromů nezabere příliš času, ale je příjemná a užitečná. Kdyby nic jiného,
tak nás třeba jenom z této malé výšky přesvědčí, že nejsme až tak velcí, jako si někdy sami sobě připadáme. Posílám z korun stromů ještě jeden srdečný pozdrav směrem k zeměkouli, a děkuji všem, co se dočetli až sem. Sestupuji nohama zpátky na zem, ale tam nahoře to rozhodně bylo moc fajn.

Leonardslee Gardens – procházka v údolí rododendronů

30. října 2009 v 21:19 | Pavel Ch.
V jihovýchodní Anglii, v hrabství West Sussex, relativně nedaleko od města Horsham, se nachází jedna z nejpozoruhodnějších "rododendronových" zahrad Velké Británie. Samotné začátky vzniku této zahrady zasahují až do roku 1889, kdy Sir Edmund Loder zakoupil pozemky, na kterých se zahrada nyní rozkládá. Tato zahrada, možná by bylo přesnější označení park, se nachází v půvabném údolí soustavy sedmi kaskádovitě rozmístěných jezer.
Příznivá klima, vlhký vzduch a mírně kyselá půda ve svazích kolem jezer přímo předurčovaly tato místa k výsadbě vřesovcovitých a jiných kyselomilných rostlin. Proto hned po zakoupení pozemku zde začal pan Loder vysazovat různé druhy rododendronů i azalek. Tyto sbírky nadále rozšiřoval o nové a nové druhy a odrůdy, často osobně dovezené ze svých botanických expedicí.
Velké plochy vodní hladiny jsou výtečným útočištěm pro celou řadu druhů vodního ptactva. Hnízdí tady labutě, divoké kachny i husy, které se těší velké oblibě turistů i místních lidí. Nakonec vztah ke kachnám i divokým husám je u Angličanů tradičně velmi vřelý. Na vlastní oči jsem viděl kachnu s celým houfem svých nezletilých potomků, která přecházejíc rušnou londýnskou křižovatku na chvíli zcela zastavila dopravu. Obešlo se to pochopitelně bez troubení a projevů nervozity. Ale to už trochu opouštíme naše téma. Z dalšího živočišstva za zmínku ještě stojí kolonie klokanů, kterou se v uzavřené části parku chovají již hodně dlouhou dobu.
V záplavě zeleně vyniká žlutá barva odrůdy javoru klenu (Acer pseudoplatanus 'Prinz Handjery'). Oranžová barva na obrázku vlevo patří azalce (Azalea 'Gloria Mundi').
Rodina Loderů, mimochodem v zahradnickém světě mimořádně uznávaná, je dodnes majitelem této půvabné zahrady. Každá generace této rodiny se na současném vzhledu zahrady podepsala, a tak se stalo, že dnes je zahrada mimořádně oblíbená a hojně navštěvovaná. I když rododendrony spolu s azalkami jsou tím největším lákadlem, zdaleka nejsou jedinou atrakcí.
Mimořádně krásné a pozoruhodné je rozsáhlé alpinum, které bylo založeno už v roce 1900. Dřeviny vysazené při založení alpina vyrostly do impozantních rozměrů. Alpinum je podle turistických příruček nejkrásnější právě v květnu, kdy zde rozkvétají japonské azalky, pierisy, i žlutě kvetoucí štědřence (na obrázku).

Anglický trávník

22. září 2009 v 1:02 | Pavel Ch.
Když se řekne anglický trávník, zní to minimálně stejně honosně jako francouzské víno, maďarský salám nebo české sklo. Mohla by to být klidně drahá obchodní značka, ale je to jenom kousek půdy udržovaný v dobrém stavu. Anglický trávník - to je také sen mnoha našinců, kteří touží po krásné, zelené ploše.
Někdo v anglickém trávníku spatřuje opravdu jenom tu hmotu. Půdu, která není vidět a nakratičko ostříhané listy několika travních druhů, které jsou umně namíchané do jakési geniální směsi. Slovní spojení anglický trávník se i v našem jazyku vyskytuje někdy dost často. Někdy dokonce tak často, že stačí aby na bývalém oraništi rostlo cosi zelené po čem jezdí sekačka, a ejhle - už je to anglický trávník.
Ale pozor, anglický trávník je cosi víc. Cosi mnohem víc. Je to fenomén, který je značkou nejenom zahradnické kvality, ale především známkou svobody a volnosti. Na anglickém trávníku - v Anglii pochopitelně - se totiž opravdu žije. Trávník byl stvořen pro lidi, aby zde poseděli, poleželi a nabrali nové síly po těžkém dnu.
Anglický trávník nemusí být myslím za každou cenu zcela dokonalý. Může v něm být sem tam nějaká sedmikráska, nebo pár žlutých listů. Anglický trávník je však přívětivý k lidem, dovoluje jim projít křížem, zkrátit si cestu, nebo si jen trošku zaskotačit. Dovoluje jim poležet nebo vytáhnout krabici s jídlem a v klidu pojíst. Možná je to také druh svobody, když se téměř nemusíte bát, že se při pikniku nebo ranní rozcvičce potkáte s nějakou malou hnědou pozorností, kterou by zde zanechali majitelé svých čtyřnohých miláčků.

Malá zpráva z Konce Země

18. září 2009 v 0:54 | Pavel Ch.
Není to žádná pesimistická prognóza o konci světa, jenom opravdu kratičká reportáž z Konce Země. Konec Země (Land´s End) je opravdové místo, které reálně existuje. Také by se klidně mohlo jmenovat Začátek Země, protože záleží jen na úhlu pohledu. Konec země se nachází v půvabné krajině anglického Cornwallu. Je to nejzápadnější výběžek Anglie, který se díky tomu stal opravdovou turistickou atrakcí.

Konec Země - to je kus drsného pobřeží do kterého naráží vítr a silné mořské vlny. Oblast Cornwallu je zemí romantických příběhů. Autoři beletrie i filmaři právě do tohoto prostředí často vkládají své postavy a jejich příběhy touhy, snů, intrik i lásky.

Z tepla obýváku snad tato místa působí laskavě, realita je však o něco drsnější. Členité pobřeží je bičováno mořskými vlnami, vítr od moře je silný a hlučný. Pravidelné nárazy mořských vln o kamenné pobřeží se mísí s křikem racků.

Na Konci Země stojí malá vesnička z několika bílých domků, která skrývá pár turistických atrakcí i trochu zázemí pro domácí. Také je zde Poslední poštovní schránka v celé zemi, do které můžete vložit pozdrav pro své blízké.


Kousek stranou od turistické zóny stojí ještě malá farma s několika budovami hospodářského zázemí. A jsou tu ohrady a stáje pro ovce a také pár koní. Jestli jsou místní ovce alespoň trochu romantické povahy, musí si život v těchto končinách užívat plnými doušky. Spíše jsou však až příliš často vystaveny hukotu příboje a silným náporům větrů od moře.
Zahradníka na cestách však nejvíc zajímá, co na útesech hlavně roste. Uprostřed léta ještě kvetou trávy a celkem bohatě i několik druhů rostlin z čeledě mrkvovitých. Skalničkáři by ocenili něžnou krásu trávničky (Armeria maritima), která však již byla dávno odkvetlá. Kousek dále od pobřeží v hojném počtu rostly krásné vřesovce (Erica), které upoutávaly pozornost už z dálky.

Kouzelné zahrady ve West Dean

15. srpna 2009 v 23:40 | Pavel Ch.
Nedaleko historického městečka Chichester, v malebně zvlněné krajině hrabství Sussex leží staré panství West Dean. Je obklopeno krásnými zahradami, které stojí za to vidět. Součástí tohoto komplexu je také rozsáhlé arboretum s velkou sbírkou jírovců (Aesculus)
a liliovníků (Liriodendron). Jedním z nejpozoruhodnějších míst panství je užitková zahrada, kterou sami Angličané považují za jednu z nejkrásnějších vůbec. Historie tu prostupuje každým kouskem země, ze všech drobných staveb i budov je cítit minulost. Zahrady ve West Dean představují staré i nové odrůdy rostlin, ale všechno je tu zarámované atmosférou starých zašlých časů.

V jarním období zde bohatě kvetou okrasné česneky, které přitahují pozorovatelovu vnímavost z velké dálky.
Viktoriánské, pečlivě zrekonstruované pařeniště dodnes slouží svému účelu - na pěstování zeleniny i květin.

Jednou z dominant objektu je dlouhá pergola, kterou vytvořil slavný zahradní architekt Harold Peto. V době kvetení vistárií je to místo pro romantické povahy jako stvořené.
Zaujali vás tyto fotografie? Mohly by se použít třeba jako ilustrační snímky do časopisů, v reklamě, ale stejně dobře i jako velkoplošné zvětšeniny na výzdobu interiéru. Kromě těchto máme k dispozici mnoho dalších. Jestli nechcete zveřejňovat svá přání ve veřejné rubrice "komentáře", napište si přímo o informaci meilem na adresu chlouba@gmail.com .

 
 

Reklama