Zahradniknacestach - Články

Optimistické hortenzie

Sun, 20 Nov 2011 01:09:05 +0100

V posledním povídání jsem vás možná trochu vystrašil. Představili jsme si záludnosti pěstování asi nejznámějšího druhu hortenzie - hortenzie velkolisté. Ale také jsem slíbil, že se hortenziím ještě budeme věnovat, takže svůj slib částečně právě nyní plním. Hortenzie jsou však tak obrovskou skupinou rostlin, že i po tomto dílu se minimálně jednou k nim ještě budeme muset vrátit, to aby exkurze do tohoto rodu byla alespoň z praktického hlediska trochu užitečná. Nyní se podíváme na dva druhy, pro které se nadpis tohoto článku mimořádně hodí. Jsou to totiž velmi optimistické rostliny, které v naších podmínkách - a to i v poměrně drsných - spolehlivě rostou a každoročně bez problému kvetou. Je to hortenzie stromková - Hydrangea arborescens a hortenzie latnatá - Hydrangea paniculata. Není tak dávno doba, kdy tyto rozkošné hortenzie rozkvétaly pouze v odstínech barvy bílé. Ale i v šlechtiteství těchto dvou druhů zaznamenáváme pozitivní vývoj, takže vám chci představit jak základní sortiment, tak pár velmi vzrušujících novinek, které mohou do naších zahrad vnést zcela nový rozměr.

Na obrázku vidíme porost hortenzie stromkové, jedná se o zcela nejběžnější odrůdu 'Anabelle'. Je to spolehlivá rostlina, která bez obtíží roste a kvete v různých druzích půd, na slunečném i zastíněném stanovišti. Potřebuje jenom přiměřenou vlhkost půdy, jinak - zejména v mladém věku rychle vadne.

V době kvetení mají květy barvu čistě bílou, ale během vegetace i zde vidíme velkou proměnlivost. Mladá soukvětí jsou zelené barvy, od konce léta až do začátku nové vegetace se pak představují v různých odstínech hnědé barvy. Kupodivu, i tyto variace jsou celkem pěkné.

Tento druh hortenzie lze pěstovat několika způsoby. Za prvé - můžete rostlinu nechat volně růst. V dobrých podmínkách se může někdy dostat až do výšky kolem dvou metrů. Při volném růstu se časem velmi zahustí, bude mít velké množství výhonů a obrovské množství soukvětí. Ta však budou poměrně malá. Za druhé - můžete tuto hortenzii každé předjaří hluboce seříznout 20 až 30 cm nad zemí, čím rostlinu udržíte ve výšce kolem jednoho metru. Soukvětí bude méně, ale budou větší. Velikost soukvětí se ještě dá podpořit tak, že se na rostlině nechá růst jenom několik nejsilnějších výhonů. Potom bude rostlina mít méně soukvětí, ale ta budou větší. Nevýhodou této odrůdy je to, že tenké stonky neudrží dobře váhu květů a občas se sklánějí k zemi.

Letos na podzim jsem měl poprvé tu čest osobně držet a také sázet novou odrůdu stejného druhu, která se mi zdá naprosto fantastická. Má trochu složitější kultivarové jméno - jmenuje se Hydrangea 'Incrediball'. V podstatě se se předošlé odrůdě velmi podobá, akorát má mnohem pevnější stonky a také mnohem větší květy.

Zatím nemůžu nabídnout vlastní fotografii, takže se alespoň podívejte na obrázek na etiketě. Soukvětí může v průměru dosáhnout až 30 cm. Díky pevným stonkům i tyto obří květy drží na rostlině jako vojáci. Je to moc pěkná hortenzie.

Alespoň něco málo může naznačit třeba toto video: http://www.youtube.com/watch?v=qxQw6gsOXIU

Dobrou zprávu mám ale i pro milovníky jiných barev. Od tohoto druhu se poprvé objevila nová odrůda, která rozkvétá růžovou barvou. Jméno této odrůdy se také pamatuje také poněkud obtížně - jmenuje se Hydrangea 'Invincibelle'.Také jsem ji už na několika místech před pár týdny sázel, takže se těším na to, co v létě předvedou. V době, kdy jsem ji od dodavatele dostal, byly v plném květu. Několik květů jsem fotil v ranním slunci, lehce přizdobené jemnou rosou.

Při celkovém pohledu na rostlinu se vám může naskytnout třeba podobný pohled.

Jestli dáte přednost pohyblivým obrázkům, můžete se ještě podívat na toto video:

http://www.youtube.com/watch?v=GcfOTVNAGFI

Kromě hortenzie stromkové se s velkou důvěrou můžeme ještě obrátit na další, absolutně spolehlivý druh. Je to již výše zmíněná hortenzie latnatá. Ta se u nás poměrně hojně prodává už poměrně dávno, ale starší odrůdy měly soukvětí relativně řídká, čímž jejich atraktivita nedosahovala příliš vysoko. Za poslední roky se s novinkami od tohoto kultivaru přímo roztrhl pytel. Bohužel se při tom sypání některé odrůdy k nám ještě nedostaly, ale také věřím, že i na ně jednou přijde. Podívejme se nejprve na ty, které jsou již v prodeji běžně, nebo jsou alespoň příležitostně k sehnání.

Kultivar 'Kyushu' patří právě k těm starším odrůdám, které vytvářejí jenom řidší soukvětí. Rozhodně nechci tvrdit, že je nezajímavý, ale nové odrůdy jsou na tom ještě lépe.

Do rodiny starších odrůd patří i ta, která se nazývá 'Grandiflora' (v překladu to znamená velkokvětá). Tento kultivar vytváří četná soukvětí poměrně velké velikosti. Obrázek ukazuje tuto hortenzii vysazenou v živém plotě. Pro tento účel je tato hortenzie velmi dobrá, ale tutuo vlastnost jsme jaksi ještě v naších zeměpisných šířkách nestihli objevit.

Do skupiny relativně nových odrůd patří kultivar 'Limelight'. Vyznačuje se velmi hustými soukvětím, které je v začátku vývoje svěže zeleně, v období květu nejdříve bílé, později světle růžovkasté. Soukvětí může být i relativně velmi velké.

V zahradě může tato hortenzie - Hydrangea paniculata 'Limelight' - vypadat opravdu velmi elegantně. Přitom i u tohoto druhu platí, že výborně snáší i hluboké mrazy. Květy se tvoří na nových výhonech, takže obtížné zimování jako u hortenzie velkolisté, není vůbec nutné. Tato hortenzie se v naších prodejnách již objevuje celkem často. A ještě pro pořádek jedno video: http://www.youtube.com/watch?v=gNP6CpY4Dzo Toto video pochází pravděpodobně z výstavy, takže lze usuzovat, že zrovna tento keřík pochází od pěstitele "z jednotky intenzivní péče". Ale i při běžném pěstování odrůda Limelight přináší fantastické výsledky bez zvláštní námahy.

Odrůda s označením 'Pinky Winky' se vyznačuje barevnou proměnlivostí květů. Je nesmírně půvabná, mám ji velmi rád a rád ji používám. V začátku kvetení jsou všechna soukvětí čistě bílé barvy. Později se z dolní části jejich barva začíná měnit na růžovou, poté na červenou. Ke konci kvetení růžově červenou barvu získá celé soukvětí. Na rozdíl od předešlé odrůdy dorůstá do menších rozměrů, do velikosti kolem 175 cm. Tato odrůda se u nás občas dá koupit, není zcela běžná, ale sehnat se už dá.

Níže uvedené odrůdy zatím patří ke vzácnějším, čímž nevylučuji, že už nějaký šikovný kolega nabízí ve své prodejně. I kdybychom ale po nich měli ještě pár měsíců jenom toužit, myslím, že pokochat se jejich krásou můžeme už nyní.

Hydrangea paniculata 'Magical Flame'

Hydrangea paniculata 'Magical Moonlight'

Hydrangea paniculata 'Magical Fire'

Hydrangea paniculata 'Rensun'

To jsem ještě pohled na tento zajímavý druh zdaleka nevyčerpal, ale abych náhodou nevyčerpal ja vás, usoudil jsem že v nejlepším musíme pro tuto chvíli exkurzi do světa hortenzií přerušit. Určitě se ještě na některé krasavice podíváme, ale to zas někdy příště. Prozatím vás zdravím a doufám, že se spolu se mnou už začínáte těšit na jaro. Přeji vám hezké dny a těším se opět na vaše návštěvy či komentáře. Pavel - zahradník na cestách - www.fotoflora.cz

Proč nekvetou hortenzie?

Sun, 06 Nov 2011 23:51:23 +0100

Vůbec bych se nedivil, kdyby vám otázka kvetení hortenzií přišla poněkud pošetilá pro dobu vrcholícího podzimu. Kupodivu ale právě následující měsíce mohou kvetení hortenzií výrazně ovlivnit. Jestli se vaše hortenzie v roce příštím obalí bohatou násadou květů, silně závisí od řezu a kvality přezimování. Abych vás ale neuvedl v pochybnosti či omyl, musím hned zdůraznit, že tento článek se týká asi stále nejoblíbenějšího druhu, kterým je hortenzie velkolistá, neboli Hydrangea macrophylla. Rod hortenzií je poměrně bohatý a i v naších podmínkách se ještě několik dalších druhů pěstuje. U nich obvykle platí jiné zákonitosti, ale i těm se na zoubek někdy podíváme.

Tak to je ona - jistě ji všichni znáte. Právě tento půvabný keřík je častým předmětem různých diskusí, které se týkají zejména barevnosti květů a intenzity a pravidelnosti kvetení. Hortenzie velkolistá pro optimální růst potřebuje humózní, hlubokou a vlhkou - ne však příliš mokrou půdu. Také ji vyhovuje vysoká vlhkost vzduchu. Proto se u nás pěstuje obvykle v toulavém stínu listnatých stromů, nebo i v hlubším stínu. V místech, kde je stabilně vysoká vlhkost vzduchu dovede dobře růst i na slunečních lokalitách - a to zejména v případech, že tato místa nejsou příliš horká. Hortenzie velkolistá je opravdová krasavice, ale také je to trochu potvůrka, která umí nejednoho pěstitele pořádně potápit. Pokusím se vám vysvětlit, co dělat, aby jste měli naději na bohaté kvetení.

Než se dostaneme k praktickým radám, musíme se na okamih zahloubat do biologie. Ještě před vlastním kvetením dochází v každé rostlině k zakládání květních pupenů. Tento proces je mikroskopický a volným okem se nedá pozorovat. U některých rostlin se květy zakládají ještě v tom roce, kdy vykvetou, ale u hortenzie velkolisté dochází k založení květů v jednom roce a teprve v dalším roce pak vykvetou. Samozřejmě jenom za podmínky, že bez úhony přežijí zimu. A jestli zimu přežijí, ještě jim hrozí jedno riziko - že na ně vezmeme nůžky a hezky je ostříháme. Oba problémy jsou na naších zahradách zastoupeny tak padesát na padesát. Přitom stačí jenom jeden a je skoro zaručeně po "úrodě" květů. Takže zaostřete oči, opět se podíváme na svět rostlin pořádně zblízka. Tentokrát ne pro radost z krásných detailů, ale ryze jenom z hlediska praktického.

Toto je datailní pohled na větvičku hortenzie velkolisté. Malé pupeny v dolní části větvičky jsou pupeny listové. Těch má rostlina dost a dost - i v nejtužších zimách obvykle vždy nějaké přežijí. Větší, silnější pupen na vrcholu vetvičky, na který směruje žlutá šipka je ale pupenem květním. Zde je založené soukvětí, které se od jara začne vyvíjet do opravdových květů. Jestli dojde k poškození či odstranění tohoto vrcholového pupenu, vyvinou se v příštím roce na rostlině jenom listy. Díky tomu, že tento pupen se nachází až v horní části větvičky, je jeho ochrana proti mrazu značně obtížná. Za normálních okolností většině rostlin stačí chránit kořenový krček, květní pupeny hortenzíí se chrání těžko. Pomohlo by listí stromů, ale muselo by být navršeno do takové hromady, aby se keřík hortenzie v něm celý ztratil. Pro tento účel by se asi musela kolem rostliny vytvořit ohrádka z králičího pletiva upevněná ke kůlům, aby velkou hromadu listů nerozfoukal zimní vítr. Kromě pečlivého zazimování u této hortenzie platí ještě jedno pravidlo. Nikdy neseřezáváme rostlinu ještě před zimou. Všechny řezy se provádějí až v předjaří.

Toto, ani předešlé pravidlo zřejmě neznal majitel této rostliny. Vzal na podzim nůžky a hezky rostlinu zastříhl do pravidelné koule. Omlouvám se za méně kvalitní fotku, musel jsem ji lehce odbarvit, aby lépe na ní vynikla struktura větviček. Odstranil tím všechny květní pupeny a ponechal obrovské množství pupenů listových, které rostlinu v dalším roce výrazně zahustí. Jestli vás zajímá jak se hortenzie vlastně mají řezat, snad vám na to odpoví následující obrázek.

Musel jsem si opět pomoct žlutými šipkami. Ty ukazují na nejsilnější, ale nerozvětvené větvičky, které na rostlině narostly za poslední vegetační období. Tyto větve se na rostlině ponechají bez zásahu. Podle velikosti a stáří rostliny vybereme 5 - 20 těchto nejsilnějších větví s dobře vyvinutým a dobře přezimovaným květním pupenem. Větvičky nesoucí květy z minulého roku, stejně jako množství drobných a tenkých větviček se zcela bez nostalgie odstraní. Tento druh řezu je optimální, umožní rostlině dobrý růst i bohaté kvetení.

Možná jsem vás předešlými informacemi trochu vystrašil, omlouvám se za to. Ale jak jsem v jedné z nedávných diskusí naznačil, negativní, respektive rizikové informace se do světa dostávají poněkud obtížněji. Pro ty z vás, kteří nemohou, nechtějí nebo nezvládnout podstupovat všechny ty poměrně náročné operace s hortenziemi, mám ale i jednu dobrou zprávu. V posledních letech se na trh dostávají nové odrůdy hortenzie velkolisté, které se vyznačují jednou skvělou vlastností. Kromě toho, že kvetou ze starého dřeva, jako běžné odrůdy, zakládají květy rovněž na nových výhonech. Proto jim nemusíme věnovat takovou péči ani při zazimování, ani při řezu starších větví, přičemž nás (vás) téměř s jistotou každý rok potěší bohatým květením. Zajisté vás bude zajímat, které odrůdy to jsou.

Do této neobvyklé rodiny patří minimálně dvě samostatné skupiny. Známější skupinu, která se i na našem trhu už občas objevuje představují hortenzie z řady "Endless Summer". První odrůda této řady nesla původně jenom jméno "Endless Summer" (s květy růžové až modré barvy), nyní se už označuje i jako "Endless Summer Original". To proto, že už existuje i bíle kvetoucí odrůda "Bride" (neboli nevěsta) a růžově červená odrůda s talířovitými soukvětími "Twist and Shout". Za názvy se obvykle ještě objevuje dodatek "Endless Summer". Tyto hortenzie se v prodejnách obvykle dají rozeznat na první pohled, protože bývají často distribuované ve světle modrých a logem potištěných květináčích. Dobrým poznávacím znakem je i jejich cena, neboť jsou to rostliny patentované, což do češtiny přeloženo znamená, že jsou i výrazně dražší. V podzimních výprodejích jsem je ale "potkal" i za mnohem nižší, přijatelné ceny. Další skupinou, která se vyznačuje podobnými vlastnostmi je skupina označená jako Forever and Ever, která myslím pochází z japonského šlechtění. Tyto hortenzie navíc tvoří poloplné, velmi půvabné květy. Na obrázku je odrůda z této série označená kultivarovým názvem "Together". Barevnost květů je velmi závislá od chemismu půdy, takže květy mohou být i světle modré nebo růžové.

Hortenzie obou skupin jsme již na zkoušku na několika místech vysadili a zatím se opravdu chovají více než slušně a opravdu kvetou i z nových výhonů. Doufám, že jsem vás příliš nepřetížil informacemi o hortenzii velkolisté. Pro jistotu se ale ptám, zajímají vás i jiné druhy těchto rostlin?

Na vaše případné návštěvy se opět velmi těším. Pavel - Zahradník na cestách - www.fotoflora.cz

Pohledy z bezprostřední blízkosti

Sat, 05 Nov 2011 09:29:12 +0100

Předchozí příspěvek začínal větou "Vítejte v kouzelném světě zahrad", dnes začneme podobně - takže - vítejte v kouzelném světě rostlin. Žádné velké poučení v textu nyní nenajdete, ale podívejme se spolu na svět rostlin opravdu z bezprostřední blízkosti. Myslím, že to stojí za to, neboť svět rostlin je fascinující i v detailech. Blízké pohledy na rostliny odkrývají fascinující záhady přírodních dokonalostí, hry souměrností, barev, stínů i světel, struktur i botanického dizajnu. V některých případech zůstaneme ohromeni krásou vzácných a exotických rostlin, ale často stačí i podívat se zblízka na běžné druhy rostlin. I v takovém případě pak máme šanci spatřit kouzelné hříčky přírody i divadelní výjevy, v nichž hlavní roli hraje pomíjivá krása rostlin.

Většina okrasných rostlin se pěstuje pro zajímavost a krásu květů. Na příčkách popularity se dobře daří druhům, které můžou nabídnout velké a pestré květy. Ale i drobnokvěté druhy a odrůdy bývají často velmi krásné, jenom vyžadují od pozorovatele, aby se na chvilku zastavil a podíval se na květ opravdu zblízka. Na obrázku je květ kakostu - Geranium tuberosum.

Zvláštní podívanou nabízejí třeba i drobné květy třezalek. Po letním deštíku na jejích květech ulpívají drobné kapky vody.

V některých případech se rostliny můžou pochlubit i výraznou kresbou, kterou způsobuje zajímavá žilnatina. Na obrázku je mexická rostlina z čeledi bobovitých - Amicia.

Žilnatina rostlin bývá vůbec často velmi fascinující součástí rostlin. V některých případech můžeme na rostlině pozorovat útvary, které lahodí lidskému oku, ale také občas objevíme i rostliny, které jsou pořádně rafinované. To platí i pro rostlinu na obrázku. Její jméno nemůžu nabídnout, jedná se však o rostlinu z čeledi lilkovitých. I když snímek pochází z botanické zahrady (foceno na Madeiře), u rostliny chyběla jmenovka. Nakonec pro nás více než jméno je důležitý její podivný vzhled. Ze žilnatiny vyrůstají podivné výběžky podobné trnům, a to nejenom na lícové, ale i rubové straně listů. Tyto bodliny zajisté slouží jako ochrana proti býložravému zvířectvu.

Proti býložravým živočichům se také chrání většina kaktusů, které pro tento účel používají větší či menší množství různých trnů. Dobře známý rod kaktusů Opuntia má občas tyto trny umístněné ve shlucích, které jsou rozmístněné zcela symetricky.

Období na rozhraní mezi podzimem a zimou nabízí vnímavým pozorovatelům celou řadu sice pomíjívých, ale fantastických pohledů zblízka. Pro tyto zážitky je zapotřebí si trochu přivstat a vyrazit do zahrad, parků a lesů na ranní exkurzi. Opadané listí stromů nabízí poslední letošní prohlídku tvarů i barev. Některé výjevy jsou přitom opravdu více než půvabné.

Úchvatná představení nabízejí lesy, zahrady i parky téměř po celý rok. I procházka parkem v předjaří může přinést nejedno překvapení. Koruny opadavých stromů ještě stále zůstávají hnědé a bez viditelných známek vegetace, ale v mechu pod nimi se už pomalu probouzí nový život. Takto klíčí žalud dubu červeného - Quercus rubra.

Už bych měl pomalu končit, ať vás z těch blízkých pohledů nerozbolí oči. Takže se loučím s obrázkem o kterém vám moc neprozradím. Potrapte trochu svoji představivost a jestli se vám bude chtít, zkuste mi sem napsat co na obrázku vidíte. Předem vám za to děkuji a těším se na vaše návštěvy. Pavel - zahradník na cestách - www.fotoflora.cz

Ostrůvky zeleně

Fri, 28 Oct 2011 10:32:57 +0200

Vítejte opět v kouzelném světě zahrad. Dnes se spolu podíváme na jednu věc, ke které chovám velké sympatie, přesto všechno ji u nás vidím jen málo, možná by se dokonce dalo říct, že dokonce jenom vzácně. Jsou to ostrůvky zeleně umně zakomponované do trávníku. Aby nedošlo k omylu, nemám na mysli jednotlivě rozházené rostliny v trávníku, které jsou jak z estetického, tak z praktického hlediska spíše prohrou, než geniálním řešením. Ostrůvky zeleně jsou souvislé skupiny různých typů rostlin, které jsou součástí větší zahradní plochy - nejčastěji trávníku, nebo někdy i zpevněné či štěrkové plochy.

Foceno v Arnold Hillier Arboretum, Anglie.

Tomuto námětu se chci věnovat díky několika ne příliš optimistickým zkušenostem z mé práce. Jestli se podíváte na naše české (ale i slovenské) zahrádky, ve velké většině případů uvidíte, že tyto zahrady sice můžou být vysazeny z různých rostlin, ale často podle jednoho vzoru - výsadba kolem plotu a uprostřed trávník. Někdy v trávníku ještě bývá umístněné jezírko, často však plocha trávníku slouží jako záloha pro dětské hry či sportovní aktivity majitelů zašhrady. Minulý rok mě oslovila jedna rodina s požadavkem, že mají příliš velkou plochu trávníku k sečení a že zahrada vypadá příliš prázdná. Byla to velká pravda. Zahrada si sice žádala výraznou rekonstrukci, ale nakonec se majitelé rozhodli vše nechat při starém. Možného zásahu do zahrady se tak vylekali, že na ostrůvky zeleně, které mohly zahradu výrazně pozvednout, nakonec vůbec nedošlo. Ani v tomto, ani v několika dalších případech. Ve větině případů to byl strach ze změny, který zhatil všechny pokusy o vylepšení zahrady. Proto jsem pro každého, kdo se zaobírá řešením vlastní zahrady vybral na ukázku několik obrázků pro inspiraci, jak by mohla zahrada vypadat, kdyby se její součástí staly i nové ostrůvky zeleně.

Nevelký ostrůvek ve stylu vřesoviště může být klidně vytvořen i ve středně velké rodinné zahradě. Dominuje mu bříza, která je pro vřesoviště velmi vhodná. Nízký podrost tu tvoří vřesy, vřesovce, a některé druhy trav. Ty hnědé rostliny v popředí jsou hnědolisté ostřice.Je to jejich přirozená barva života, nejsou uschlé, jenom se tak trochu tváří v naději, že si ji nepovšimnou býložravé druhy živočichů. V pozadí je několik vyšších druhů stálezelených dřevin, ale i tak zůstává tento ostrůvek částečně průhledný, takže je vidět i na jiné zajímavé objekty ve vzdálenější části zahrady. Foceno v Arnold Hillier Arboretum, Anglie.

Ostrůvek vytvořený ve stylu trvalkového záhonu nabízí pestré barvy po dlouhou dobu vegetační sezóny. Tento snímek pochází z podzimního období, takže na záhoně ještě kvetou podzimní astry i bílé sasanky. Všimněte si ale, že i přes tento záhon je výborně vidět do zadní části zahrady. Podobné ostrůvky zeleně nejenom že dávají zahradě pestrost, ale i omezují celkovou plochu trávníku, čímž se snižuje časová náročnost na jeho údržbu. Foceno v zahradě Waterpery, Anglie.

Typický anglický trvalkový záhon vytvořený v přísně pravidelném obdélníkovém tvaru by se určitě nehodil pro každou zahradu, ale v určitých situacích by mohl působit velmi přívětivě. V tomto případě jsou nejvyšší rostliny umístněné uprostřed a ke stranám se záhon výrazně snižuje.

Tato fotografie pochází z opravdového rozária, mohla by ale být dobrou inspirací pro milovníky růží, kteří vlastní jenom malou rodinnou zahradu. Kruhový záhon by dobře vypadal třeba na menší zahradě čtvercového půdorysu. Foceno v zahradách Blenheim Palace, Anglie.

Tak toto je zas zcela jiná situace. Většinovou plochu této zahradní úpravy tvoří štěrkový povrch. Ostrůvky zeleně na tomto místě dokonce hrají ústřední roli. Jsou vytvořeny z velmi nepravidelných tvarů a osázeny různými druhy bylinek a léčivých i kuchyňských rostlin. Pro takovou výsadbu budeme nutně potřebovat slunnou, nepříliš mokrou zahradu. Ale bylinky jsou v módě a mnoho lidí je s oblibou na zahrádce pěstuje. V běžných rodinných zahradách může podobná úprava bylinkových záhonů fungovat i v podstatně méně velkorysém provedení. Foceno v ukázkových Zahradách Appelternu, Holandsko.

Netradiční, docela moderní řešení představuje tento obrázek. Ostrůvek zeleně v tomto případě ční ze zpevněné plochy. Barevně je celý tento útvar velmi střídmý, za to je zajímavý svým tvarem. Různě velké koule vytvarované z buxusů vyžadují sice pečlivou práci, zato však jenom několikrát do roka. Podobně vytvořené zahradní úpravy jsou vhodné zejména pro lidi, kteří chtějí trávit svůj volný čas na zahradě, ale pro tvořivé či pěstitelské aktivity nemají ani čas ani příliš chuť.Foceno v ukázkových Zahradách Appelternu, Holandsko.

Děkuji vám za trpělivou pozornost a těším se na na vaše návštěvy či názory. Pavel - zahradník na cestách -www.fotoflora.cz

O dubu

Sun, 16 Oct 2011 07:07:39 +0200

Milý poutníku, turisto, či obyvateli z míst blízkých i vzdálených,

vítej pod mojí mohutnou korunou. Jsem dub, jeden z nejdůležitějších stromů této země. Jistě mě alespoň trochu znáš, ale dovol mi prosím představit se více. Rostu v různých zemích Evropy, ale kraje české, moravské i slezské jsou jedním z mých opravdových domovů. Ale najdeš mě na sever i na jih od těchto míst, stejně i směrem východním či západním.

Jsem vznešeného rodu, uctíván v různých zemích a s láskou chráněn a obdivován mnoha národy. V cizích knihách i odborné literatuře jsem nazýván jménem Quercus , které mi přisoudili staří Římané, to jméno je však původu keltského. V překladu znamená něco jako "krásný strom". A jsem nejenom krásný, ale také silný a mohutný, pročež bývám často označován jako král lesních stromů.

Mé jméno bylo více než často spojováno s odvahou, hrdinstvím a vítězstvím. Uctívali mě různé národy Evropy a ve chvílích nejtěžších se na mě obraceli s vírou a nadějí. Říkává se o mně, že přímo magicky přitahuji bouře i blesky, jejich neskutečnou sílu však často vydržím a rostu dál po mnoho a mnoho staletí, někdy až do věku kolem tisícovky let. Podle starých tradic platilo, že strom, který ve zdraví přestál zásah bleskem, přitahoval poutníky i ze vzdálených míst, aby si kousek dřeva odnesli jako vzácný talisman. I proto jsem často považován za symbol energie, trpělivosti a vytrvalosti.

Nejsem ovšem jenom stromem tradic, minulosti a starých zašlých časů. Jsem užitečným pomocníkem dalších rostlin, hub, zvířat i lidí. Pod mojí korunou rostou krásné hřiby i pohádkové muchomůrky, ve větvích hnízdí ptáci a pod kůrou i v listí žije celý prapodivný svět hmyzu. Z mých plodů - žaludů, se kdysi vyráběl inkoust a v dobách hladomoru či válek to byly právě žaludy, které pomáhaly lidem přežít. V dobách míru moje plody potěší zejména lesní zvěř, považte - jediná obyčejná sojka za podzim spořádá až 5000 mých žaludů.

Moje poslání pro lidi je také velmi významné. Kůra plná tříslovin slouží lékařské vědě a dřevo má také mnoho účelů využití. Třeba je výtečné pro výrobu sudů, některé vyhlášené druhy nápojů dokonce nejlépe "zrají" v sudech vyrobených z mého dřeva. To je velmi odolné a používalo se také pro různé vodní stavby, či všude tam, kde se očekávala dlouhověkost a trvanlivost dřevěných dílů. Našly by se i další možnosti využití mého dřeva, ale jako živý a zdravý strom jsem pro Tebe milý turisto, poutníku či obyvateli z míst blízkých i vzdálených, mnohem, mnohem důležitější. Vždyť můj stín tě chrání před žárem léta a koruna zeslabuje vichr proudící ke tvému domovu. A také umím dobře hospodařit s vodou a chránit půdu proti erozi.

Snad abych vydržel tady co nejdelší čas, vznikla o mě pověst, že než mě pokácíte, je slušné požádat mě o povolení. Před kácením se má vedle mě vysadit semínko či mladé dubové dítko, aby se můj duch mohl přestěhovat do jiného stromu.

S úctou a oddanosti za celou naši rodinu za Tvůj zájem děkují

dub letní (Quercus robur) a dub zimní (Quercus petraea)

S duby rozmlouval, naslouchal jim a vše důležité sepsal: Zahradník na cestách - Pavel - www.fotoflora.cz

Bromélie v barvách duhy

Wed, 12 Oct 2011 23:50:38 +0200

Znáte bromélie ? Vsadil bych se, že některé určitě ano. Jsou to zajímavé rostliny, z nichž se něktěré pěstují jako velmi ozdobné pokojové rostliny. V této bohaté skupině rostlin ale najdeme i opravdové kuriozity či zajímavosti. A která že z bromélií je nejznámější? Typnul bych si ananas. Haló, je tu někdo, kdo by neznal ananas? Vždyť jsem to říkal, některé bromélie jsou velmi dobře známé. Jiné však tak dobře na tom nebudou. Nakoukneme proto do této skupiny rostlin a představíme si alespoň některé z nich.

Jestli bychom si chtěli pohled na bromélie co nejvíce zjednodušit, můžeme je rozdělit do dvou skupin. Bromélie první skupiny označujeme jako terestrické, rostliny z druhé partie pak jako rostliny epifytní. Terestrické jsou ty druhy, které rostou na zemi jako běžné rostliny, které dobře známe od nás. Do této skupiny patří také onen již zmíněný ananas, který tvoří přízemné růžice listů. To co se jí, je pak plod této rostliny. Druhou skupinu tvoří rostliny trvale žijící přichycené na větvích stromů. Důležité je dodat, že větví se jenom drží, ale na stromech neparazitují. Zkráceně se všem takto žijícím rostlinám říká epifyty. Až na titěrné výjimky jsou všechny bromélie Američanky, převážně jižní nebo střední. Rostou převážně od Mexika až téměř napříč celou Jižní Amerikou.

Tak zatímco rostlina na levé části snímku (Vriesea amethystina) pochází z teplých deštních pralesů a je zvyklá na svoji denní dávku vlhkosti, tak rostlina vpravo (Tillandsia xerographica) pochází z polopuští Guatemaly a dlouhodobě vydrží i poměrně velké sucho. Stříbrně šedý povrch listů lépe odráží paprsky slunečního svitu, čím jsou listy dobře chráněny před velkými ztrátami vody z pletiv.

Chlupatá rostlina v levé části snímku se jmenuje Tillandsia usneoides. Je to typický epifyt rostoucí v korunách stromů. U nás se často pěstuje v botanických zahradách - většinou pověsená na větev nad jezírkem - nebo i v soukromých sbírkách. Také se občas vidí i v prodejnách s květinami. Prodává se ve svazku, samozřejmě bez květináče, protože v podstatě nemá tradiční kořeny. Jenom jakési úchyty, kterými přilne k větvím hostitelského stromu. V kultuře ji můžeme klidně přivázat tenkým provázkem. V zemích, kde roste ve volné přírodě se často sbírá a používá jako výplňový materiál pro balení křehkých maeriálů, třeba taková mexická babička když balí svým vnoučatům zavařeninu do krabice, mezírky mezi skleničkami vyplní touto rostlinkou - ať to cestou zbytečně necinká.

Neoregelia, ale i celá další řada bromélií rostoucích v korunách stromů vytváří uprostřed svých listů jakousi nádobku na vodu, která slouží jako zásobárna vody pro aktuální potřebu rostliny. A když se podíváte na tvar listů, uvidíte, že každý vytváří jakýsi žleb, který všechnu dešťovou vodu odvádí do centrální vodárny uprostřed této rostliny. Proto i při domácím pěstováním neopomene poslat vodu z času na čas i do této zásobárny. Kdyby jste se někdy dostali do tropických zemí, kde tyto rostliny rostou (já tam nikdy nebyl) vyplatí se trpělive do těchto "nádržek" občas nahlédnout. Můžete tam uvidět vzácné drobné živočichy - od hmyzu až po malé žabky - které nemůžou žít na jiném místě na světě, než uprostřed listových růžic bromélií.

V skoro nejdrsnějších podmínkách, na větrných svazích And roste tato krasavice. Může dorůst až do výšky kolem 1 m a jmenuje se Puya alpestris. Některé jiné druhy tohoto rodu mohou být dokonce ještě vyšší. Rostlina je krásná i sama o sobě, ale když rozkvetou její ocelově modré květy, je to opravdová paráda. Co říkáte? Možná vás bude také zajímat, že tato Puya patří k rostlinám relativně velmi odolným, měla by vydržet pokles teplot až ke hranici desetistupňových mrazů.

S fascinujícím světem bromélií se rozloučíme pohledem na rostlinu, která má dokonce fascinující nejenom barvu, ale také jméno. Jmenuje se Fascicularia bicolor. Tato pozemní bromélie roste v pobřežních lesích Chile a vyznačuje se pevnými drátovitými listy, které musí být tak tvrdé, aby odradily býložravce od jejich konzumace. Mladé rostliny mají listy pouze šedě zelené barvy. Pohlavně dospělé rostliny se však ke konci léta vybarví do rudých barev, a to je jasné znamení, že rostlina se připravuje ke kvetení. Květy samotné však zdaleka nejsou tak nápadné, jako karmínová barva listů. Doufám, že jste se pohledem na krásné tvary i barvy bromélií trochu potěšili a dozvěděli se i něco nového. Až do dalšího setkání vám přeji hezké dny a samozřejmě se těším jak na vaše návštěvy, tak na případné komentáře. Pavel - zahradník na cestách - www.fotoflora.cz

Slavnosti tykví v Českých Budějovicích

Sat, 08 Oct 2011 20:52:57 +0200

Skoro dílem náhody jsem ocitl v sobotu 8. října v zahradním centru Ferenčík v Českých Budějovicích. Navzdory ne právě nejvlídnějšímu počasí dýchla na mě půvabná nálada podzimu podbarvená zajímavou a velmi pohlednou podívanou. Už při vjezdu na hlavní parkoviště se kolem příjezdové komunikace usmívaly zářivě oranžové plody tykví, které upozorňovaly, že v areálu zahradního centra se cosi děje. Hned za vstupem do areálu bylo všechno jasné. Zahradní centrum bylo nazdobeno do oranžova a tykve stejné barvy zářily ze všech stran. Celý víkend, až do neděle 9.10. byl (a v době psaní tohoto článku stále je) totiž zasvěcen právě těmto plodům.

Akce byla určena především pro děti, které si mohly s těmito plody přímo zaskotačit. Zahradní centrum pro ně připravilo v zastřešeném prostoru výtečné zázemí pro vlastní tvořivou činnost spojenou s vyřezáváním tykví. Fotky dětí tady nehledejte, je to trochu citlivá věc na zveřejnění. Ale abych vás úplně o obrázky neochudil, mám tady pro vás alespoň malou ochutnávku podzimní nálady ze zahradního cebntra Ferenčík.

Tykve zdobily téměř celou plochu zahradního centra, často velmi nápaditě. Tento chodník vypadal hodně půvabně, no posuďte sami, že trochu jako přistávací dráha pro malé letadlo? Jenom místo lamp a elektrického nasvícení tuto dráhu lemovaly oranžové plody tykví.

Tykve čekaly na hromadách na své příští majitele. Některé se zubily, jiné usmívaly, šel z ních strach i radost. Trochu podobné to ale bylo i s personálem zahradního centra. Měl z nich jít podle plánu také alespoň trochu strach, protože na tyto dva dny se slečny i paní prodavačky převlékly do obleků půvabných čarodejnic.

No ono je to ale trochu jinak. Měl z nich jít asi strach, ale spíše zde všude prorážela radost a pohoda. Dívenky i paní v převlecích byly skoro stejně krásné jako ty tykve, někdy dokonce ještě krásnější. Asi uznáte, že tento způsob prodeje není v naších zahradnických prodejnách příliš obvyklý. A jak je vidět, i prodej rostlin a souvisejících produktů může být veselý a pro lidi velmi atraktivní. Nezávisle tleskám nápadu a posílám uznání za výtečné provedení a skvělou atmosféru.

A ještě jedna věc stojí za zmínku. I když tykve v tomto představení hrály nepochybně hlavní roli, rozhodně nebyly ve hře samotné. Čisté a uklizené zahradní centrum spolu s tykvemi ale nabízelo i všechno ostatní, co k podzimu neodmyslitelně patří.

I nabídka ostatních typicky podzimních rostlin byla více než bohatá. O další barvy podzimu se postaraly vedle svěžích barev aster či chryzantém i zářivé odstíny vřesů, skimií, či vřesovců.

K atmosféře podzimu přispěly pestré barvy stálezelených rostlin, hnědnoucí stébla trav, půvabná zákoutí a pro vnímavější duše i kouzelné odstíny spadaného listí z prodávaných stromů i keřů. Zlověstně se tváříci tykvová strašidla vyvolávaly spíše úsměv než děs a hrůzu. A nakonec i kapky deště k podzimu stejně patří. Z tváří personálu i nakupujících se dalo odečíst, že islandské přísloví o počasí asi opravdu platí. Tvrdí totiž, že "neexistuje špatné počasí, jenom špatné oblečení".

Hezké podzimní chvíle přeje a na vaše návštěvy či komentáře se opět těší Pavel - zahradník na cestách - www.fotoflora.cz

Madeira - první doteky

Tue, 04 Oct 2011 00:26:51 +0200

Někdy se jí říká květinový ostrov, ostrov věčného jara, nebo také zelená perla Atlantiku. Její vlastní jméno zní ještě trochu více exoticky. Madeira. Leží jihozápadním směrem od hlavního města Portugalska, asi tak necelých 1000 km. Pod Portugalsko také patří, takže je vlastně vysunutou hlídkou Evropské unie ve vodách Atlantiku, ale geograficky nejblíže africkému kontinentu. Tato maličká tečka v oceánu patří k největším zahradnickým atrakcím. Vulkanické horniny a neuvěřitelně klimaticky výhodné podmínky skýtají ozajstný ráj pro celou řadu tropických, subtropických, ale i naších rostlin. Tady někde se potkává fiktivní hranice tropů se subtropickým i mírným pásmem dohromady. Proto zde dobře rostou rostliny z různých oblastí světa, někdy až v legračních kombinacích ryze tropických druhů, které se třeba pnou po kmenech naších běžných druhů stromů.

Hlavním městem Madeiry je Funchal, a zde nebo v blízkém okolí se zdržíme nejenom při dnešní, ale i dalších zastávkách na Madeiře. Funchal - mimochodem portugalský název pro fenykl - je půvabné město ležící v poměrně svažitém terénu tohoto hornatého ostrovu. A jak jinak, je to město plné zeleně, která nás ze všeho bude zajímat nejvíce.

Přírodní podmínky madeiry přejí pěstitelství. Ulice města Funchal jsou plné různých exotických stromů, se kterými jsem se doteď nikdy nepotkal. Ve veřejné zeleni obvykle rostou ty druhy květin a dřevin, které se doma snažíme piplat v květináčích jako více či méně odolné pokojové rostliny.

No a za městem nebo na jeho okraji existují různě velké a rozličně podstané farmy a plantáže, kde se pěstují rostliny od výmyslu světa, a to jak pro užitek, tak i pro krásu. A ty ozdobné se pak ve velkém prodávají nejenom v místní tržnici, ale také na ulicích.

Prodavačky květin bývají často oblečeny v červených, tradičních šatech, aby byly na první pohled dobře rozeznatelné.

Sortiment prodávaných rostlin bude nejspíše souviset i s roční dobou. V čase mé dubnové návštěvy se ve velkém prodávaly třeba jihoafrické proteje, nebo jejich příbuzné australské sestřenice. Také bylo v tuto dobu hodně kal, cymbídí, strelítzií i jiné půvabné květinové havěti (myšleno samozřejmě v dobrém).

Město je plné různých parků nebo zahrad, ve kterých se nedaří jenom zeleni, ale také různým doplňkům i dekoracím. Potkáme tu celou řadu různých cizích rostlin, které jsem nejenom že nikdy v životě neviděl, ale jsem o nich ani nikdy neslyšel. Na ně se zblízka podíváme někdy jindy, zatím se musíme s ostrovem jenom lehce se seznámit.

O zeleň se ve městě starají zahradníci, kteří usilovně a často zavlažují. A to nejenom v parcích, ale i ve stromořadích, či zahradách. Výsledky jejich práce pak přináší pouze svěže čisté barvy a skvělý a zdravý vzhled rostlin.

Typickým prvkem Madeiry - ale i mnoha jiných měst Portugalska, jsou tzv. "azulejos". Jsou to výjevy ze života, kultury a dějin na keramických dlaždicích. Mají zásadně modro - bílou barvu a velmi často obsahují i zahradnické motivy. Na tomto obrázku je zachycen sběr vinných hroznů, které je také jedním z charakteristickým produktů tohoto ostrova.

Ale abych neunavil ani sebe, natož vás, rozhodl jsem se, že prvních doteků s Madeirou bylo akorát. Někdy jindy nakoukneme zase někam jinam, do zahrad, dalších parků, ulic a třeba také do tržnice za místními dobrůtkami.

Prozatím stejně děkuji za vaši trpělivost izájem. Na vaše návštěvy či komentáře se už těším. Pavel - zahradník na cestách - www.fotoflora.cz

Hlavy plné květin a další soutěž o kalendář

Thu, 29 Sep 2011 21:16:19 +0200

Už jste někdy měli hlavy plné květin? Já ano - a stává se mi to poměrně často. Při květinových nákupech, nebo při plánování a vymýšlení záhonů mám nejednou pocit, že mám hlavu plnou květin. Nebo při procházce rozkvetlým jabloňovým sadem se na hlavě můžou také nějaké květy objevit. Ale nyní vám ukážu něco, co se jen tak nevidí.

Na začátku letošního září se na brňenském výstavišti konal zahradnický veletrh Zelený svět. Zahradník na cestách tam nemohl chybět - a udělal velmi dobře. Mimo jiného tam proběhla série několika květinově módních přehlídek. Vybral jsem pro vás obrázky hned z několika exhibicí, ve kterých jsem ale našel společného jmenovatele - hlavy plné květin. V této souvislosti mám pro vás opět nějaký úkol, takže někdo má opět naději získat nástěnný kalendář na příští rok věnovaný trvalkám. Soutěžní úkol ale hledejte prosím až na konci tohoto povídání.

Zahradníkům se patrně často nestává, aby se mohli účastnit různých módních přehlídek. Ty mají zajisté své kouzlo i typickou atmosféru. Alespoň z filmových magazínů to tak působí. Vlnící se těla modelek, vzdechy překvapení, cvakání spouští fotoaprátů, opakované potlesky a sexy parfémy ve vzduchu. O módních přehlídkách často přemýšlím, jestli prezentované modely mají naději na uplatnění. V Brně jsem pochopil, že určitě ano. Některé z nápadů by byly zcela úžasné pro jízdu ve veřejné dopravě, jiné by hodně vylepšily vzhled moderátorky večerního televizního zpravodajství. Ale ne, nechci být cynický. Zrovna tato věc mi příliš nenáleží komentovat. Takže prosím podívejte se mnou na ty neotřelé nápady, které vymyslely české a moravské hlavy návrhářů a floristek, aby jiné hlavy mohly vypadat alespoň na chvíli trochu jinak, než je v civilním životě zcela běžné. Takže výjimečně bez dalších komentářů jdeme na to.

Naše soutěž se týká především posledního obrázku. Ale tentokrát může být výher i více. První otázka je vědomostní. Kalendář Trvalky 2012 vyhraje první návštěvník tohoto blogu, který správně určí rodový název květiny, která tvoří dekoraci hlavy dívky na posledním obrázku. Tentokrát ale nemusíte osvědčit své zahradnické znalosti, aby jste výhru mohli získat také. Jestli v komentářích objevím zajímavý, trefný nebo dokonce vtipný názor (ve vší slušnosti samozřejmě) na tuto pomíjivou květinovou módu, odměním ho také. Zajímá mě též, které modely se vám líbí a které ani trošku. Takže děkuji za vaši trpělivost a předem i za vaše návštěvy a komentáře. Těším se na ně. Zahradník na cestách - Pavel - www.fotoflora.cz

Ve znamení kruhu

Sun, 21 Aug 2011 08:32:04 +0200

Magický obrazec kruhu vstoupil do života lidí ještě dávno před tím, než vznikly kultury prvních zahrad. V kruhu se sedělo před pravěkým ohništěm a dodnes obvykle nejlépe bývá v rodinném kruhu. Astrologická znamení nejsou seřazena ve čtverci, ale ve zvěrokruhu a olympiádu symbolizují také kruhy. V silniční dopravě využíváme na úkor jiných obrazců ponejvíce kruhový objezd, a má-li se vést diskuse rovnocenných partnerů, děje se tak nejčastěji u kulatého stolu. Hledáme li cestu z nouze, motáme se v bludném kruhu, když se pak z něj vymotáme, rádi se naopak uchýlíme do magického kruhu bezpečí. A hádejte jaké obrazce vykreslují kapky deště dopadající na klidnou vodní hladinu? Nelze se proto divit, že magická kružnice zasáhla i do zahradní tvorby.

Zahrady, ve kterých se kruhový motiv objevuje, nejsou - alespoň u nás - příliš časté. Je to možná trochu škoda, protože kružnice se dá použít na mnoho způsobů. Může se objevovat ve vegetačních prvcích, ve zpevněných plochách, ale i na zahradním nábytku, či v různých doplňkových materiálech a předmětech uměleckého charakteru. Kružnice v zahradě působí klidně a vyrovnaně. Vytyčit kruhový tvar je přitom snadnější, než tvorba jakéhokoliv jiného pravidelného obrazce. A jestli existuje i možnost dívání se na zahradu z výšky, kružnice nepochybně propůjčuje zahradnickému dílu i vysoký umělecký dojem.

Kruhový motiv je možné uplatnit na zahradě každé velikosti, ale i v tomto případě platí, že všechny kroky se musí dobře promyslet. Působivějších efektů však lze nejlépe dosáhnout v případě, že efekt kružnice se bude v rámci jedné zahrady nebo jednoho místa opakovat vícekrát. Střídání kružnic různých velikostí může být velmi efektní, ale musí být dobře naplánováno.

Velmi dobře třeba působí, pokud kruhové plochy doplňují předměty kulovitého tvaru. Můžou to být třeba keramické koule, kameny ve tvaru koule nebo různé plastiky. Tuto práci ale výborně zvládnou i stromy s kulovitou korunou, nebo na kmínku naroubované dřeviny, u kterých se kulovitý tvar koruny udržuje pravidelným řezem. Výrazný efekt vznikne i v případě, že koruny těchto dřevin budou začínat v různých výškových úrovních. Poměrně snadno je možné vytvořit také různé vodní prvky, ve kterých dominuje právě kružnice. Může to být třeba jenom malé kruhové jezírko, nebo uměle vytvořená fontána či prameniště s kruhovým motivem.

Zpevněné plochy ve tvaru kružnice vypadají báječně, bohužel ty se ale tvoří hůře nežli čtverce, obdélníky či nepravidelníky. V nabídce dlažby pro kruhové objekty náš trh trochu pokulhává za zahradnicky vyspělejším světem, ale kde není poptávka, obvykle bývá nízká i nabídka. Ale je to vlastně trochu zakletý kruh (a už jsme zase u té kružnice), protože poptávka může těžko vzniknout, když si lidé dobře neumí představit, jak zajímavé věci by mohli tvořit. A od toho jsou hlavně časopisy, televize a internet (ano, hlavně blogy, které se nemusí hnát za inzercí), aby o těchto možnostech informovali.

Kruhové objekty můžou nenápadně zapadnout do celkové kompozice zahrady, ale naopak můžou vytvořit i její nejvýraznější část. Vždy ale bude platit, že každý podobný prvek musí být vymyšlen i realizován velmi citlivě, aby v zahradě působil harmonicky.

Kamenné kruhové posezení by asi v tomto rozměru bylo příliš velké pro běžnou rodinnou zahradu, hodilo by se spíše pro větší komunitu, k meditacím, společným posezením nebo do mateřského centra či na dětské hřiště. Ano, ano - už to slyším, na takové věci obvykle nebývají peníze. Možná se pletu, ale spíš mám pocit, že to ani tak nemusí být otázka peněz, jako přesvědčení a priorit. Podívejte se kolem sebe na některé megalomanské projekty, plné skla, oceli a elektronických čudlíků, na které se peníze našly.

Tato fotografie pochází ze zahradnické výstavy RHS Chelsea Flower Show a představuje moderní řešení zahrady. I do strohé a moderní zahrady se kružnice vešla a stala se v ní středem vesmíru, hlavním bodem, který na sebe přitahuje více pozornosti než rostliny samotné. Jistě, něco podobného nebudete tvořit na bramborovém poli ve Lhotě či na chalupe v Krkonoších. Ale u obchodního centra, nebo u nějaké firmy by podobná zahrada mohla vypadat docela přiměřeně.

Tak toto je model nejsnadnější, jednoduché, levné a hlavně nejméně rizikové kružnice. Prostý letničkový záhon ve tvaru kruhu poměrně často potkáváme v lépe udržovaných parcích, lázeňských areálech i botanických zahradách. Aby podobný záhon vynikl co nejlépe, musí být "usazen" ve velké ploše trávníku. Když jsem v začátku odstavce napsal, že se jedná o nejméně rizikové řešení, měl jsem tím na mysli velkou variabilitu podobného záhonu. Dá se snadno zmenšit, je-li místo na zahradě, dá se případně i zvětšit a v případě, že vás omrzí, také se snadno a bez velkých nákladů může zrušit.

Myslím, že už vás trochu znám, takže se rozloučíme s obrázkem, o kterém si myslím, že by se vám mohl líbit. Je to pohled na romantické, pohodové a také lehce voňavé zákoutí. Na trochu větší zahradu by se klidně vešlo někam do pozadí, jako trochu ukryté místo pro čtení a luštění křížovek. Ale i opravdu malinkatá zahrada by snesla tento vyvýšený kruhový záhon a kolem něj pár laviček na sezení. Z mého pohledu by to bylo třeba ideální řešení zahrádky u seniorského domu s pečovatelskou službou anebo malé městské zahrádky. A ejhle - opět tu máme zahradu bez trávníku, pohodovou na odpočinek a jednoduchou na údržbu.

Možná vás napadlo položit si otázku, kde vznikly tyto fotografie? Vesměs jsou "cizineckého" původu - kružnice v naších zahradách ještě není celkem udomácněna. Ale velmi brzo vás vezmu na jednu českou zahrádku, ve které magický kruh bezpečí hraje hlavní roli.

I tentokrát se budu těšit na vaše návštěvy i na komentáře. Jistě mi prozradíte, jestli se vám z těh kruhů neroztočila hlava. A také by mě zajímalo, kterou z výše uvedených situací si dovedete představit na vaší zahradě.

Děkuji vám za trpělivost se kterou jste se snad dočetli až sem. Pavel - zahradník na cestách - www.fotoflora.cz

Další fotohádanka o kalendář Trvalky 2012

Thu, 18 Aug 2011 14:56:39 +0200

Po krátké pauze opět nastal čas soutěžení. Slíbil jsem vám, že se k soutěžím budeme vracet častěji, protože vás chci nejenom trochu potrápit, ale také trochu odměnit. Jako výhra poslouží nástěnný kalendář na příští rok z naší vlastní dílny. Kromě trápení a odměňování vás ale chci také trochu něco naučit, takže dnešní fotohádanka bude asi dost těžká.

Hledáme název jednoho stromu, který svým vzhledem patří těm nejvýstřednějším dřevinám, jaké jsem kdy potkal. Ze stromu vám však ukážu jenom kousek, jinak by hádanka ztratila na zajímavosti. Náš hádaný objekt je z našeho pohledu ryze exotickým stromem. Je to stálezelený strom, který pochází z horských oblastí Jižní Ameriky. Druh, který se snažíme uhodnout se občas vidí v lépe zásobovaných zahradních centrech. Prodává se mezi veknovními rostlinami, v naších podmínkách se totiž na zvlášť dobrých místech dá pěstovat i venku. Je ale poměrně citlivý a zejména v prvních letech po výsadbě potřebuje pečlivě vyrobený zimní kryt. Jak je extravagantní rostlina samotná, tak obvykle bývá trochu extravagantní i její cena. Blízce příbuzný druh se mnohem častěji pěstuje v naších domovech jako interiérová rostlina.

Na první fotografii vidíme velkou část jeho nezralého plodu. Když jsme u plodu, patří se říct, že náš hádaný strom je rostlinou dvoudomou, co přeloženo do běžné lidské řeči znamená, že některé kusy jsou samčí, jiné samičí. Aby plod mohl vůbec vzniknout, musí obě pohlaví stromů růst blízko sebe. Ale co vám budu vykládat, tady to jistě znáte.

Zajímavé je, že plod může růst a zrát až 2-3 roky. A až dozraje, tak za lepších okolností může přinést až 200 semínek.

Tento strom může v dospělosti dorůst až do velikosti kolem 30 m, není to žádný drobeček. I jeho semínka jsou poměrně velká, asi tak jako semeno mandle. Obsahují velké množství škrobu, takže jejich nutriční hodnota je velmi vysoká. Tyto semínka byly, a nakonec i dodnes jsou významnou složkou stravy zejména jihoamerických indiánů. Často se praží a jejich chuť prý připomíná chuť píniových ořííšku. Na jihoamerických tržištích se snad prodávají pražené a udržují si stálou míru popularity. Semínka tohoto stromu jsem sice neochutnal, ale mám je pro vás alespoň vyfocené.

No a po krátkém popisu se dostáváme k hlavní, ale jediné otázce dnešního kvízu. Jakpak se tento strom jmenuje?

Kdo ví, nebo tuší - ať se nestydí a rychle píše. Kdo jako první správně napíše název stromu, získá kalendář Trvalky 2012.

Na vaše soutěžní příspěvky se už teď teším. Pavel - zahradník na cestách - www.fotoflora.cz

Portmeirion - italštější než Itálie

Tue, 16 Aug 2011 23:18:46 +0200

Dnes se vypravíme na zvláštní výlet, společně poprvé do krásné země na velmi pozoruhodné místo. Tou zemí je Wales a náš cíl se nachází v hrabství Gwynedd, formálně patřící pod obec Penrhyndeudraeth. Možná jste si to stihli všimnout už při prvních zeměpisných názvech - welština je z našeho pohledu velmi krkolomný jazyk, tak Vás jen tak mimochodem prosím - neptejte se mě příliš na výslovnost welšských slov. Ale teď už k našemu výletu. Navštívíme vesničku, která dostala trochu newelšsky znějící jméno - Portmeirion.

Historie tohoto místa se začíná významně psát v období mezi světovými válkami kdy se do hry dostává Sir Clough Williams Ellis, který zde pravděpodobně realizuje svůj velký sen, vystavět vesnici v italském stylu. On sám sice tvrdí, že zde chce navodit atmosféru typickou pro Středozemní oblast, ale vliv Itálie na jeho tvorbu je velmi přesvědčivý. Mírné klima místního pobřeží mu v této činnosti velmi přeje, protože kromě architektury má velké možnosti i ve výběru rostlin, aby středomořskou náladu opravdu vytvořil. Pod jeho taktovkou tak vzniklo městečko, nebo spíše velká vesnice, která je ve všech směrech neobvyklá. Je provokativní, uměle romantická a dráždivá. Těžko by se hledal člověk, kterého návštěva Portmeirionu nechá chladným. Někoho toto místo nadchne, jiného pobouří, někoho Portmerion poznamená na celý život, jiný bude možná celý život litovat, že sem vůbec platil vstupné.

Celý tento komplex budov, uliček, náměstí i doplňkových objektů patřil kdysi do soukromých rukou, dnes jej spravuje nadace, která toto místo i komerčně využívá. A nutno dodat, že asi velmi úspěšně. Portmerion není běžnou vesnicí ve které žijí stálí obyvatelé. Většina domů se pronajímá ke krátkodobým dovolenkovým pobytům. Některé budovy působí skromnějším dojmem, jiné jsou ovšem velmi honosné, alespoň při pohledu zvenčí to tak vypadá.

O Portmerionu si může myslet každý co chce, stejně tak i o trochu podivínské vášní Sira Williamse-Ellise stavět ve Walesu budovy ve stylu středozemní architektury. Na druhé straně ale nutno dodat, že právě tato vášeň zachránila mnoho chátrajících budov před jistou demolicí.

Prostředí Portmeirionu zcela uchvátilo některé celebrity, které si toto místo zamilovali. Také se zde natáčely různé filmy. Prostředí uzavřeného a oploceného městečka je asi pro tyto účely ideální. Ale opusťme již samotnou architekturu a podívejme se také trochu na zeleň. Díky velmi mírnému klimatu se tadý daří velké skupině rostlin, nechybí mezi nimi i různé subtropické dřeviny.

Při procházce hustým lesem si to možná ani první pohled neuvědomíme, ale právě procházíme pod hustou a vysokou klenbou rododendronů. Jako důkaz poslouží pohled na zem, kde svoji pouť ukončuje množství starého listí a čerstvě odkvetlé květy rododendronů.

Jistě je to subjektivní, ale pro mně jedno z nejhezčích zákoutí Portmeirionu představuje jezírko s poklidnou hladinou vedle asijského pavilonu a ve vodě se zrcadlící dřevěný můstek.

Tak tuto rostlinku můžete dobře znát i z naších zahrad. Je to druh třezalky - Hypericum 'Hidcote'. Možná vás jenom překvapí její mohutnost, u nás obvykle těchto rozměrů nedosahuje.

A rozloučíme se pohledem na subtropickou dřevinu původem z Austrálie, která patří do stejné čeledě jako myrta. Jmenuje se Leptospermum a možná je vám tak trochu povědomá. Její větvičky se občas objevují v květinářstvích jako doplňková zeleň, často i v jiných barevných variaciích.

Tak jak se vám líbilo v Portmeirionu? Je to kýč, nebo užasné umělecké dílo? Na vaše návštěvy i komentáře se už teď těším.

Pavel - zahradník na cestách - www.fotoflora.cz

Exotická hádanka o kalendář Trvalky 2012

Tue, 02 Aug 2011 00:07:27 +0200

Jenom před nedávnem jsem vám představil náš nový kalendář na rok 2012. Také jsem vám slíbil, že se tu objeví soutěž, kde se kalendář bude dát vyhrát. A už je to tu. Budeme hrát hned o tři kusy, ale také chci říct, že každý může v tomto kole vyhrát jenom jeden. Pravidla nebudeme nijak dramaticky měnit. Tentokrát zazní 3 otázky, za každou správnou odpověď se dá vyhrát jeden kalendář. Budete- li vědět jako první odpověď a bude-li správná, výhra je vaše. Jestli jste ale šikulky a budet znát i další odpovědi, zkuste prosím odpovědět jenom na jednu a dát šanci k výhře i někomu dalšímu. Nebude to úplně snadné, ale věřím, že to zvládnete.

Začátek je podle mně poměrně snadný. Vaším úkolem je uhodnout, jaký strom je na obrázku. Klidně můžete zapomenout na naše lesy a stráně - u nás tuto rostlinu v přírodě neobjevíte. Pochází z Austrálie, ale pěstuje se a často v různých tropických a subtropických oblastech světa. Tyto stromy rostou relativně rychle a některé druhy také do pořádné výšky. Některé dokonce patří k největším stromům světa. Z listů se extrahují charakteristické látky typické chutě i vůně. Z ní se vyrábějí cukrovinky, léčivé preparáty i vonné oleje. Jakpak se tento strom jmenuje?

K této rostlině nemůžu ani skoro nic říct. Byla by hned záhy prozrazena. Snad jenom tolik, že je to teplomilná, tropická tráva obrovského hospodářského významu. Co je to za zázrak ale určitě uhodnete vy.

Třetí hádanka se mi zdá nejtěžší, ale možná máte na to jiný názor. Na obrázku jsou plody jedné ovocné rostliny, která tvoří velmi zvláštní, ale také hezké plody. Ty rostou na opadavém stromu, který dorůstá do výšky 5, možná 6 m. Původem je tato rostlina Američanka, ale pěstuje se i v jiných oblastech světa. O plodech něktěří znalci tvrdí, že patří k nejlahodnějším druhům ovoce vůbec. Dužnina je měká, velmi šťavnatá. Chutnala mi taky, jenom jsem musel koupit postupně několik plodů, aby chuť byla dobrá. Nejprve mi na trhu prodali nezralý plod, nestál za nic. Na druhý pokus jsem koupil plod zbytečně přezrálý a byl stejně nejedlý jako ten první. Třetí pokus se povedl, a to bylo opravdu fajn. K těmto plodům se můžete občas dostat v některých ze supermarketů, ale prodávají se u nás dost vzácně. Velmi těžce zvládají dopravu, brzo hnijí a podléhají zkáze. Na severní polokouli zraje od zimy asi do ploviny jara. A já vás prosím, jestli chcete soutěžit a vyhrát, zkuste zjistit a také mi napsat, jak se jmenuje tento plod, respektive rostlina, na které se vyvíjí.

Za vaše odpovědi předem děkuji a držím palce. Kalendáře už se těší na cestu k vám,

Pavel - www.fotoflora.cz

Kalendář pro rok 2012 je na světe!

Sun, 31 Jul 2011 14:42:17 +0200

Tak už je to konečně tady, i když se vám možná bude zdát, že je brzo. S radostí oznamujeme, že se právě na svět vyklubal náš další zahradnický kalendář, tentokrát věnovaný trvalkám. Bylo s ním celkem hodně práce, ale naštěstí přišel na svět v pozitivním očekávání, bez porodních komplikací a hlavně do pozitivní rodiny všech zahradnických nadšenců, přívrženců i profesionálů. Dovolte prosím malé nakouknutí do rodného listu. Kalendář Trvalky 2012 se právě představuje.

Tak to je on. Malý, šikovný kamarád na celý příští rok. Správně bych měl říct malý - velký. Protože když je složený - tak je malý, ve formátu A4. To je kvůli posílání, aby náklady na poštovné a obálku nebyly skoro vyšší, než je hodnota kalendáře samotná. I když někteří naší fanoušci a příznivci tvrdí, že hodnota kalendáře není vyčíslitelná...

Ale už bez legrace. A když se kalendář rozloží...

...najednou se změní na formát A3. A to zase aby se sem vešlo kalendárium a přitom aby i obrázek mohl zůstat dost velký. Je to chytré a tuze praktické. Můžu to s čistým svědomím tvrdit, neboť jsem to ani náhodou nevymyslel já, ale někdo mnohem chytřejší ještě dávno před tím, než se zrodil tento kalendář. Kalendář obsahuje nejenom české, ale i slovenské kalendárium. Důvod je jasný, svoje zahrádky a jejich květiny nemilují jenom čeští zahrádkáři ale aj slovenskí záhradkári. Jistě to bude zajímat i zahradnické firmy, firmičky i živnosti, protože v dolní části kalendáře je po celé délce 5 cm široký pruh pro umístnění vlastní reklamy.

Možná vás bude zajímat, jak se dá kalendář získat. Joj - to slovo získat mi moc nesedí. Ale zrovna sem se celkem hodí. Kalendář se dá koupit samozřejme - vždyť proto jsme ho vydali. Ale pozor - dá se také vyhrát, vysoutěžit - tedy získat, jak jsem na začátku napsal. A to přímo tady na blogu, v některém z dalších pokračování oblíbené fotohádanky. A to už bude brzo, možná velmi brzo. A jestli to budu vše stíhat, tak doufám, že to bude i poměrně často. Prostě vás je hodně, výher snad bude také hodně. Tak to sledujte, štěstí se usměje možná i na vás.

Rozloučíme se pohledem na poslední stránku kalendáře. A jejda - tady už se plánuje hódně dopředu. Ještě máme léto 2011 a už se tu plánuje, co bude v roce 2013. Ale je to důležité. Fotky do kalendáře pro rok 2013 nemám všechny definitivně vybrány. Tak až bude hezky, šupky na zahradu a pusťte se do toho. Vyplejt, vysadit, zkulturnit - a hlavně tvořit. Co když zrovna vaše zahrada bude reprezentovat Česko nebo Slovensko ve ctěné společnosti evropských zahrad? Zahradník na cestách nikdy nespí, možná se vám někdy stane, že zrovna vám Zahradník na cestách jednou zazvoní u branky a řekne : "Dobrý den, tady je to tak hezké - můžu si to u vás vyfotit?"

Děkuji za vaši přízeň a přeji hezké a pohodové léto. Pavel - zahradník na cestách - www.fotoflora.cz

Můžou existovat zahrady bez trávníku?

Tue, 26 Jul 2011 23:19:41 +0200

Můžou, a samozřejmě naštěstí také existují. No, že by to bylo až tak samozřejmé, to si vlastně nemyslím. Zvláště v našem společenském prostoru je zahrada bez trávníku spíše věcí nevídanou, nebojím se říct, že pro velkou skupinu lidí téměř nepředstavitelnou. Naše zahradnická profese nás vícekrát dovedla do situace, která by si žádala vytvořit právě zahradu tohoto typu. A řeknu vám, že jsem si připadal často jako host z cizí planety, jako jakýsi nekompletní tvor, co tu hlásá takové skoro nesmysly. No nakonec za celou dobu, co tuto práci děláme, jsme nakonec realizovali pouze dvě takové zahrady, i když jich mohlo být mnohem více.

Jestli vás to alespoň trochu zajímá, podíváme se na výhody i nevýhody, které tyto zahrady můžou nábídnout.

Ještě jedno důležité upozornění na začátek. Nejsem odpůrcem trávníku a bez nátlaku uznávám, že na mnoha zahradách je krásný, příjemný a nenahraditelný. Ale také tvrdím, že existují situace, kdy je založení zahrady bez trávníku mnohem výhodnější. Hlavní nevýhodou trávníku na zahradě je nutnost periodické péče. Jestli se v plné vegetační době zanedbá sečení, z trávníku se stáva louka. Louka na zahradě samozřejmě není nic špatného, ale neudržovaný trávník zahradě na kráse nepřidá. Mluvíme li otevřeně o údržbě zahrady, musím na rovinu dodat, že i zahrady bez trávníku vyžadují poctivou dávku práce a údržby. Rozdíl je ale v tom, že tyto práce se dají snadněji odložit, případně zkoncentrovat do určitých období v roce. Zahradě bez trávníku není nutné věnovat péči v přesných, týdenních intervalech.

Tento snímek pochází ze zahradnické výstavy, zahrada na něm je tzv. modelová, nebo-li ukázková. Není sice prověřená opravdovým životem, ale myslím, že není důvod, aby nebyla opravdu funkční. Je to jakási malá atriová zahrádka, vytvořená ve stylu malé školní (rozuměj výukové) zahrádky. Po obvodu zahrady jsou vyvýšené zeleninové záhonky, střed zahrady je vydlážděn. Zpevněné plochy jsou v zahradách bez trávníku skoro vždy nutností. Takže jednou z jasných nevýhod zahrad bez trávníků jsou jasně vyšší pořizovací náklady.

I tento snímek pochází výstavy, vždyť je také vidět, že se na této zahradě její tvůrce opravdu vyřádil. Do křivek zatočené chodníčky a navíc vyvýšený květinový záhon vyžadují značnou zručnost realizátora a pro investora také větší finanční zátěž. Ale zahrady tohoto typu můžou být pro časově vytíženého člověka velmi přijatelné. Tento styl založení je vhodný zejména pouze pro menší zahrady.

Na zahradnické výstavě se ještě chvíli zdržíme. Fotografie ukazuje malou rodinnou, spíše atriovou zahrádku, ve které by trávník musel být tak titěrný, že jeho údržba by fiktivním majitelům určitě nedělala radost. Vodní prvek není příliš rozsáhlý, ale jeho zvuková kulisa je velmi příjemná, osvěžující a ochlazující efekt cirkulující vody působí velmi příjemně. Část rostlin vysazená do vyýšených záhonů dává příslib pohodlnější údržby i pro staršího člověka.

Doufám, že vás moc nezlobím, když se stále zdržujeme na londýnském květinovém šou. Zahrada na obrázku je sice také vytvořena jenom pro pár dnů výstavy, ale je velmi inspirativní. Kamínky kolem květináčů sice působí něžně, v normálním životě by asi byly více pro zlost. Při neopatrném pohybu by jistě tančily po dlažbě jako neposlušné kapky rtuti. Jinak ale zahrada nabízí vysoký uživatelský komfort a relativně malé nároky na její následnou péči.

Tak konečně opouštíme zahradnickou výstavu londýnské čtvrti Chelsea a podíváme se na jednu opravdovou zahradu. Část, kterou sledujeme vytvořili její autoři za pomoci trvalek i vyšších keřů. Zahrada je to už podstatně větší, ale kupodivu vypadá opravdu dobře i bez zelené plochy trávníku.

A teď se podíváme ještě do jiné zahrady. Sledujeme na ní typický, tzv. anglický trvalkových záhon. Vytvořit podobný záhon vyžaduje jisté zkušenosti i poměrně bohatý a dostupný sortiment trvalek. Na druhé straně ale právě takové záhony umožňují vytváření nejrůznějších barevných kombinací. Aby ale nedošlo k omylu - ne že by podobná zahrada nežádala žádnou údržbu. Naopak trvalky je zapotřebí na začátku či konci vegetace ostříhat a záhon pročistit od nežádoucích rostlin. Dlouhou dobu ale taková směs trvalek může růst celkem bez lidského zásahu. Takový, či podobný záhon však má ještě jednu velikánskou výhodu. Dnes by se řeklo, že je ekologický. Já bych to ale formuloval ještě trochu jinak : je velmi příznivý pro život. Mezi květinami najde útočiště celá řada různých živočichů, od hmyzu, ještěrek až po drobné ptactvo. Tak tu vzniká přirozený ekosystém, jakási malá přírodní rovnováha. A kdyby podobný záhon byl někde u nás, třeba v satelitním městečku, zajisté by pro sousedy bylo příjemné poobědvat venku a nenechat se při víkendové siestě rušit zvuky motorových sekaček na trávu. Z toho vyplývá, že podobné řešení zahrady není příznivé pouze pro život, ale také pro dobré sousedksé vztahy.

Nakonec se rozloučíme pohledem do jedné české minizahrádky, kterou jsme kdysi vytvořili pro našeho zákazníka. Je to opravdu mini dvorek, takový brouček mezi zahrádkami. V tak miniaturním prostoru by se pořádná sekačka ani nestačila nadechnout k nějakému výkonu a už by si musela vydechnout a brzdit. Takže i v tomto případě vznikla jasná nutnost vytvořit zahradu bez trávníku. Navíc by učitý problém byl i s uskladněním sekačky - tadý pro ní prostě není žádné místo.

Jsme na konci, tak si udělejme malou rekapitulaci. Jestli máte málo prostoru, málo času či málo sil pro práci na zahradě, vezměte zahrádky bez trávníku na milost. Uleví se vám a bude se vám to snad nakonec líbit.

Děkuji za vaši trpělivost a přeji hezké zahradničení stejně jenom podle vašeho gusta. Pavel - zahradník na cestách:

www.fotoflora.cz

Pocta bílým hortenziím

Thu, 21 Jul 2011 23:54:01 +0200

Doba prázdnin patří cestování ještě o něco více než celý běžný rok. Občas vás zvu na cesty po zajímavých zahradách, tentokrát se ale podíváme po delší době opět do Třeboně, kde už jsme spolu párkrát byli. Tenkrát jsme sledovali vývoj a změny trvalkového záhonu v parčíku u Tylova domku. Nyní se podíváme téměř na stejné místo, záhon, který si představíme teď se nachází jenom pár metrů od výsadby trvalek. Návštěva tohoto místa má jeden velmi pozitivní náboj - dává velkou naději netrpělivým. Jak to myslím? Je to jednoduché. Na silný efekt čerstvě vysazených stromů či keřů se nemusí vždy čekat nepřiměřeně dlouho. Chce to jenom dvě důležité věci - vzít velmi vážně přípravu půdy a zvolit správný sortiment rostlin. Tak se třeba podívejte co zvládnou některé rostliny za 15 měsíců od výsadby.

Poprvé se podíváme do Třeboně 9. května roku 2010. Toto místo budeme sledovat velmi pečlivě. Cože se to děje na obrázku? U dřevěných opor jsou čerstvě vysazené zatím velmi nenápadné stromy. Jsou to jilmy (Ulmus 'Lobel') - zatím jsou v zemi jenom pár dnů, takže lépe ani vypadat nemohou. První část záhonu je právě čerstvě zrytá (ručně), na zbytku se právě pracuje. Možná vás to překvapí - ve 21. století se ještě ryje ručně? Občas je to nejlepší cesta přípravy půdy. Toto místo ještě nedávno patřilo zanedbané skupině tují prorostlé různou vegetací. Při ručním rytí jsem vkládal velkou naději do toho, že se nám semínka plevelů z povrchu půdy povede dostat tak hluboko, že nebudou moct vyklíčit ve velkém množství. Při použití kultivátoru bychom semínka plevelů zapracovali do celého profilu půdy, později by nás ještě klíčící plevel mohl hodně potrápit.

Je 13. května roku 2010, půda na výsadbu je definitivně připravená. Pro nové rostliny máme připravené jámy, v nich je pro dobrý start připravený zahradnický substrát s hnojivem a přípravkem, který pomáha udržet půdní vláhu. A už máme vysazené i první rostlinky. Z fotografie snad ani nejde uhodnout o jaký druh se jedná. Jsou to mladé rostliny hortenzie stromečkovité (Hydrangea arborescens 'Annabelle'). Rostlinky jsou sice malé, ale velmi vitální. Do tohoto záhonu jich bude brzo vysázeno několik desítek kusů. Žádné jiné odrůdy než tato jediná tu nebudou vysazeny. Doufáme v silný efekt jediné barvy - barvy bílé.

Skoro to vypadá, jakoby by bylo hotovo. Rostlinky jsou vysazeny, ještě zbývá finální úprava záhonu.

Pod pojmem finální úprava záhonu rozumíme mulčování. Ale nepoužíváme klasickou mulčovací kůru, ale jemnou směs substrátu s drobnými kousky na jemno namleté, částečně skompostované kůry. Mulčování bývá obvykle tou nejveselejší etapou práce, která rychle pod rukama ubývá. U nás to bylo trochu jinak. Ještě jednou zbrojíme proti případným plevelům a na povrch půdy klademe speciální papírovou rohož, která vydrží funkční zhruba půl roku, potom se v půdě zcela ekologicky rozloží. Je to opravdu báječná věc, v zahraniční licenci vyráběna v Čechách. Jestli vás to zajímá, stačí zadat do vyhledávače ecocover a rázem jste na adrese u výrobce. A abych nezapomněl, je stále 13.5.2010.

Teď už je opravdu a konečně hotovo. Je stále květen roku 2010 - opouštíme naše rostliny a přejeme jim šťastné bytí na svém novém působišti.

I když jsme si naše - teda naše bývalé - rostliny průběžně kontrolovali, další fotografie vznikla až v září roku 2010. No, není to nijak špatné, hortenzie jsou hrdinky, v novém zaměstnání se jim docela daří.

A rázem jsme se ze září minulého roku přehoupli do 6. července roku 2011. Na místě jsme samozřejmě byli vícekrát už před tím, třeba někdy v březnu jsme keříky důkladně prostříhali, přihnojili a také jsme je velmi slušně požádali, ať předvedou co v nich vlastně vězí. Naše původní naděje z května roku 2010 se celkem obstojně naplňují.

Poslední dva snímky pocházejí ze 14. července 2011. Těžko soudit či komentovat vlastní práci, ale mám chuť vzdát poctu těmto statečným, bílým hortenziím. No není to opravdu velká naděje všem netrpělivým?

Děkuji za váš čas a těším se na vaše návštěvy či případné komentáře.

Pavel - zahradník na cestách - www.fotoflora.cz

Modrá zahradě svědčí

Wed, 06 Jul 2011 00:45:07 +0200

Některé barvy jsou v přírodě zastoupené velmi bohatě, ale najdou se i takové, které patří k těm vzácnějším. S modrou barvou je to trochu rozporuplné. Čisté nebe, stejně jako plochy oceánů sice působí modře, ale je to jenom dobrý optický klam.

Pomineme-li modrý koupací bazén usazený do trávníku, musíme uznat, že s modrou barvou se v zahradě nepotkáváme příliš často. Některé květy se sice chlubí modrými tóny, dokonce modrou barvu objevíme občas i na plodech některých dřevin. K tradičním nositelům modrých odstínů patří pomněnky, zvonky, některé odrůdy modrých hortenzií či půvabné kakosty a vznešené kosatce. I plaménky se pyšní velkou nabídkou modrých odstínů. Některé rostliny jsou však také často modré, a přece na ně někdy zapomínáme. Třeba takové Delphinum - no není to modrá, která stojí za to?

A ejhle, tak tuto rostlinku známe a používá se celkem často. Macešky bývají modré celkem často.

A co tato krasavice? Agastache rozvkétá květy nádherně modrými. A čím je více rostlin pohromadě, modrý efekt se zvyšuje.

Růže vzrušovaly zahradnické nadšence od nepaměti. Modrá růže - to byl sen mnoha dívek, ale i šlechtitelů a výrobců katalogů. Pamatujeme na doby, kdy se zahradníci snažili bílé růže dobarvovat na modro, ale nikdy to nebylo ono. Možná namítnete, že růže na obrázku je více fialová než modrá. Ale jméno má modré - jmenuje se 'Rhapsody in Blue'.

Modrou barvou se však na zahradě nemusíme těšit jenom když tyto rostliny rozkvetou. Modrou pohodu si můžeme naladit i sami. Chce to jenom trochu tvořivosti a ještě kousek odvahy navíc - tu hlavně. Potom najednou na zahradě objevíme tolik věcí, kterým by modrá docela slušela. Když jsme do modrého kabátku začali oblékat část naší zahrady, byli jsme nejspíše trochu za podivíny. Kdo ty kdy viděl natírat kompost na modro, vždyť logika prý velí kompost spíše zamaskovat, než jej zvýrazňovat. Modrá barva se v zálpavě vegetace trochu ztratí, ale v zimě, či předjaří hraje velkou roli. V převládajících smutných hnědých či bílých odstínů se pak modré předměty na zahradě vznáší jako nadýchané obláčky štěstí.

Velmi nenásilný způsob prosazování oblíbené barvy skýtá pěstování rostlin v nádobách. Jejich prostřednictvím máme velkou moc ovlivnit celkové vnímání zahrady. Do nádob můžeme sázet rostliny podle vlastního vkusu, ale velkou roli hraje i barevnost nádob. Kombinování terakotových odstínů s modrými je velice působivé. A když se ještě k nádobám vyberou vhodné rostliny... Joj, to může být opravdu lahůdka...

A modrá může být i ptačí budka. No když v ní má zahnízdit modřinka, tak jiná barva snad ani nepřipadá do úvahy. Nebo se snad pletu?

No a v zimní době modré krmítko také může udělat trochu parády. Trochu odvahy rozhodně nemůže zahradě nijak ublížit.

V případě vchodu do domu už to chce o něco více odvahy. Ale pod dlouhodobě často zamračeným anglickým nebem pastelové barvy přeci musí přijt vhod, A tu má modrá ještě jednoho skvělého společníka. Je to barva růžová. Tato kombinace vypadá obvykle velmi k světu. A to nejenom při vybarvování neživých prvků, ale i u rostlin. Ještě tady v archivu mám pár pěkných fotek, ale už nechci riskovat, aby se vám ještě zdálo o modré. Místo toho se snad zeptám - a co vy? Jaká barva je tá vaše?

Přeji hezké letní dny s rostlinami a těším se na vaše návštěvy i komentáře. Pavel - zahradník na cestách - www.fotoflora.cz

Zahrada u zámku Drummond

Sun, 03 Jul 2011 23:28:16 +0200

Od konce května jsme se spolu nestihli vydat na žádnou zajímavou zahradnickou cestu. Je čas to trochu napravit, takže jsem se rozhodl, že vás vezmu na krátký výlet za jedním půvabným zahradnickým cílem. Vydáme se na poměrně dlouhou cestu, neboť náš cíl leží až v srdci divoké skotské krajiny. Nedaleko od města Crieff, najdeme jednu z nejpozoruhodnějších formálních zahrad Velké Británie. Nachází se na přilehlých pozemcích u zámku Drummond, staré historické stavby z konce 15. století. Navzdory velké vzdálenosti nebudete potřebovat žádné velké prostředky, ani moc času. Jenom si udělejte pohodlíčko, právě vyrážíme.

Až téměř k zámeckému nádvoří vede několik kilometrů dlouhá cesta lemovaná starou impozantní alejí z buků. Mohutné kmeny stromů a táhlé kamenné zídky obrůstající mechem jsou neklamným důkazem, že všechno kolem je poznamenáno patinou starých zašlých časů. I samotné budovy zámku to při pohledu zvenku potvrzují. Jistě by bylo zajímavé nahlédnout i za staré kamenné zdi, ale tato výsada náleží jenom potomkům bývalých majitelů panství, kteří zámek stále užívají. Zatímco interiéry zámku nejsou veřejnosti přístupné, zahrada je otevřena všem, kteří se chtějí kochat její krásou.

Už z nádvoří se otevírá úchvatný pohled téměř na celou zámeckou zahradu. Tu tvoří ornamentální výsadby pečlivě udržovaných buxusových záhonů, jejichž vnitřky vyplňují především pestře kvetoucí růže, voňavé keříky levandulí a výsadby barevných druhů letniček. Až příliš mnoho barev útočí na city návštěvníků tohoto pozoruhodného místa. Významně se na tom podílejí především mohutné kusy červenolistých japonských javorů, tmavě rudých buků a stejně vybarvených slivoní. O efekt kontrastu se pak starají i různé odrůdy jehličnatých dřevin, které se hojně předvádí v mnoha odstínech zelené i žluté barvy. A aby toho nebylo ještě stále málo, do pestré palety barev vstupují i odvážné tvary, neboť velká část dřevin se tu pěstuje pod přísným dohledem zahradníků, kteří svým nářadím udržují dřeviny s pečlivě přistřiženou fazónou.

Zahrada na první dojem připomína tradiční pojetí francouzského parku. Ale není to celkem čistý francouzský styl. Terasovité uspořádání zahrady i četné bílé urny i sochy z bílého mramoru umístněné na podstavcích poukazují na podobnost s italskou renesanční zahradou.

Na jedné z teras můžeme obdivovat vysoké trvalky (na obrázku je Macleaya cordata), které rostou za bariérou buxusových živých plůtků.

Zahradu můžeme klidně jenom pasivně obdivovat, ale při troše soustředění nám poslouží i jako otevřená kniha učebnice zahradního dizajnu. Vzdálenější část horního obrázku ukazuje, jak lze využít kontrastních barev pro silnější vnímání jednotlivých zahradních prvků. V úplném pozadí se nachází tmavě červené buky, kterých barva může působit až trochu smutně, ne-li depresivně. Ale na jejich pozadí roste světle zelená tuje i mnohem světlejší červený javor. Nakonec všechny dřeviny na pozadí tmavých buků skvěle vyniknou. Kdyby na místě červených buků rostly běžné stromy nebo tam byla jenom zelená louka, výslední efekt by byl slabší.

V nejnižší části zahrady roste několik krásně rozrostlých solitérních javorů. Lidově se tento druh označuje jako tzv. japonský javor - správně javor dlanitolistý ( Acer palmatum 'Atrpourureum'). Je to druh, který se v naších zahradnictvích dá celkem běžně pořídit. Podívejte se však na impozantní rozměry tohoto kusu. Jestli jste se právě "lekli", že něco podobného možná máte na zahradě, myslím že nemusíte mít velké obavy. Do těchto pohádkových rozměrů dorůstají tyto javory pouze ve vynikajících podmínkách a k tomu ještě za poměrně dlouhou dobu.

Náš výlet pomalu končí. Samotná zahrada u zámku Drummond není příliš rozlehlá. Na jejím konci však přísná geometrická úprava končí a střídá ji volná výsadba běžných a netvarovaných stromů. A potom celkem přirozeně, bez znatelné hranice přechází v otevřenou krajinu plnou pastvin, kamenných zídek, roztoušeně rostoucích stromů a pasoucích se ovcí a hovězího dobytku. A při troše štěstí krajinu zalije i sluneční žár a dozdobí ji stíny stromů a po obloze plujících mraků.

Děkuji vám za vaši trpělivost a těším se na vaše návštěvy či případné komentáře. Pavel - zahradník na cestách - www.fotoflora.cz

Pozvánka na Borůvkobraní v Borovanech

Tue, 28 Jun 2011 23:25:46 +0200

Když je řeč o cestách, obvykle vám tady vyprávím, kde jsem byl, co jsem tam viděl a co mě tam nadchlo. Dnes to uděláme trochu obráceně, pozvu na cesty já vás. V Borovanech nedaleko Českých Budějovic se bude opět už velmi brzo konat tradiční "Borůvkobraní". 9.a 10. července čeká na místní obyvatele i širokou turistickou veřejnost krásná a milá akce. Najednou se všechno změní a celé dva dny zaplní Borovany malé šťavnaté plody borůvek, které se pro tento čas stanou středem světa, ne-li vesmíru. Celý kulturní program se bude nést v duchu borůvkových chutí, vůní i barev. V Borovanech se bude soutěžit, jíst, spívat i tvořit. Hlavní roli bude hrát borůvka - představí se snad všech formách, vůních i chuťových variacích. Součástí borůvkového jarmarku bude i prodej sazenic tzv. kanadských borůvek.

Prodej zahradních borůvek patří už tradičně k naším letním aktivitám, takže jestli si brousíte zoubky na nějakou prima odrůdu, je naděje, že se vám tento sen v Borovanech splní.

Právě kvůli Borůvkobraní jsme na naší zahradě vyhradili kousek místa, kde mladé rostliny těchto sympatických keříčků pěstujeme. Pro tento rok jsme pro vás připravili samé zajímavé odrůdy. 5 odrůd bude tvořit naši základní nabídku, které ještě doplní několik dalších kultivarů, které budeme mít jenom ve velmi omezených počtech.

Jedna z nejodolnějších borůvek dostupných na našem trhu se jmenuje 'Northland'. Tento kultivar máme v naší borůvkové sbírce a na borůvkobraní ji můžeme nabídnout i vám. Typickou vlastností této odrůdy je, že má velmi pružné větvě, které by měly dobře zvládnout třeba těžký a mokrý sníh. Ale co to tady povídám o sněhu, zajisté vás budou zajímat více plody, než nějaké větve. Plody jsou středně velké, podle některých jazýčků právě tato odrůda nejvíce připomíná chuť naších lesních borůvek, i když tuto vlastnost neumím zcela objektivně potvrdit. V každém případě je to raná odrůda, která u nás obvykle začíná zrát kolem desátého července. Ale letos je všechno rychlejší, takže už jsme ochutnali...

Jistě vás ještě může zajímat, na jaké odrůdy se na Borůvkobraní můžete těšit. Tak v první řadě můžeme slíbit borůvkovou klasiku - tou je odrůda 'Bluecrop'. Je to jedna z nejčastěji pěstovaných borůvek. která v podstatě tvoří základ světové produkce plodů. Také se používá jako srovnácí odrůda. 'Bluecrop' - alespoň v naších podmínkách - zraje kolem poloviny července, ale i v tomto případě platí, že letos sledujeme v době zrání zřejmý časový náskok. O této odrůdě se mezi farmáři říká, že v dospělosti může dát kolem 6 kg plodů. Tak tuto informaci také nepotvrdím, náš 'Bluecrop' je pro tyto hodnoty ještě příliš mladý.

Další odrůdou naší letošní nabídky je kultivar australského původu 'Brigitta'. Podle všeho se zdá, že tento kultivar nastupuje do kvetení o rok později. Všechny nabízené rostliny jsou zatím zcela bez plodů, ale v případě této odrůdy se trpělivost určitě vyplatí. Plody tohoto kultivaru zrají až v srpnu. 'Brigitta' v naší sbírce se vyznačuje velmi rovnoměrným a pravidelným růstem. Plody má velké, tmavě modré. Vím, že je to velmi subjektivní, ale já ji vnímám jako chutově zcela mimořádnou. A má ještě jednu skvělou vlastnost. Pokuď ji hned nesníte (je to docela těžké nepodlehnout) vydrží v lednici dlouhou dobu zcela bez poškození.

A nakonec si představíme rostlinku z obrázku. Je to odrůda 'Berkeley', skvělý typ pro srpnové mlsání či koláč.Je to velmi plodná odrůda - u nás asi nejplodnější z celé naší sbírky. Plody jsou opravdu velké a velmi snadno se sbírají. O chuti se mi těžko mluví, už se mi sbíhají sliny - hold ještě musíme s degustací pár týdnů vydržet...

A máme tu poslední z pětice naších borůvkových pokladů. Je to novozélandská odrůda 'Nui'. Víme o ní asi nejméně ze všech nabízených - no také ji máme poprvé. Ne že by to byla úplná novinka, ale trochu se tak tváří. Osobně jsem se s ní nikdy v zemích českých nepotkal, i když možná v nějakém zahradnictví ji mají běžně k prodeji. Možná ano, možná ne, u nás ale určitě je - do vyprodání zásob - pochopitelně. A co o ní víme? Vševědoucí internet o ní tvrdí, že je velmi raná (to je zdá se pravda), že má velmi velké plody (to je pravda určitě) a že plody mají výtečnou chuť ( to teda ještě nevíme, ale doufáme, že i na tomto šprochu bude pravdy trochu).

Když už je řeč o borůvkách, jistě vás může zajímat ještě jedna věc. V lepších zahradnictvích i zahradních centrech jsou borůvky běžně k dostání, proč vás teda zvu k nákupům až do Borovan? Jedna televizní reklama na kávu tvrdí, že tato firma vybírá pečlivě každé zrnko zvlášť, aby dosáhla nejlepší kvality.Nevím jestli je to u kávy možné, ale něco podobné platí u naších borůvek. Každou jednu rostlinu máme koncem května v rukou, některé výhony zaštípneme, aby se rostliny co nejlépe rozvětvovaly. A potom děláme ještě jednu věc, kterou by málokdo zvládl. U kvetoucích sazenic - letos to kromě Brigitty byla naprostá většina - odstraňujeme velkou část mladých plodů. Rozhodně by se nám rostliny obalené množstvím plodů prodávaly mnohem lépe, ale mladé rostliny příliš bohaté plození velmi vysiluje. Jejich rekonvalescence je pak dlouhá a někdy to mladé rostliny nemusí zvládnout vůbec. A my chceme, aby se naším borůvkám ve vaších zahradách opravdu dařilo. Ale panice nepropadejte. Kde to bylo alespoň trochu možné, pár plodů jsme na jednotlivých rostlinách pro ochutnávku přeci jenom ponechali. A od ostatních kolegů se ještě trochu lišíme. Každou rostlinku dostanete s trvanlivou etiketou, kde je popsané odrůdové jméno.

Téměř na konec dnešního borůvkopovídání mám ještě jednu zprávu. Kromě standardních výpěstků máme připraveno několik dárkových kusů - ne že bychom vám je chtěli podarovat, spíše doufáme, že budete chtít vy obdarovat někoho blízkého. Některé suvenýrové borůvky jsou vysazeny v plechových nádobách, pro romantické povahy nabídneme rostliny vysazené do... Ale to přeci nemůžu jen tak prozradit, vždyť to by už vás v Borovanech opravdu nečekalo žádné překvapení.

A co říct nakonec? Snad jenom tolik, že borůvky jsou opravdu naší srdcovou záležitostí. Těším se na vaše návštěvy, také komentáře a snad i na osobní setkáni 9. či 10. července v Borovanech.

Pavel - zahradník na cestách - www.fotoflora.cz

Fotohádanka o zajímavou cenu

Thu, 09 Jun 2011 00:22:47 +0200

Ačkoli ji máte mnozí ve velké oblibě, dlouho tady žádná nebyla. Reč je o fotohádance, která je tentokrát velmi zajímavá. Zajímavá je nejenom rostlina na obrázku, ale také cena, kterou můžete vyhrát. Tentokrát to ale nebude nijak snadné, ale "vševědoucí" internet umí na základě níže uvedených indícií rostlinu opravdu vyhledat.

Takže hurá do toho. Dnešním cílem je najít a napsat správné jméno rostliny, kterou vidíte na obrázku. Protentokrát mi ovšem nestačí jméno rodové, ale k výhře musíte jako první správně uvést i jméno odrůdy, a to pokud možno ne příliš skomoleněně.

Tato kouzelná rostlinka dorůstá do velikosti kolem 25 cm a vyznačuje se úžasnými červeno bílými květy, které se na rostlině postupně objevují od konce dubna až do pokročilého podzimu. Zcela úžasná je kombinace barev listů a květů. Stříbřité lístečky s červenými květy rozehrávají symfonii kontrastů ve všech dostupných tóninách. A teď konečně pár indícií, které možná někoho dovedou ke správné odpovědi. "Naše" rostlina je příslušníkem čeledě mákovitých neboli po vědecku Papaveraceae. Světu se představila teprve velmi nedávno - na školkařském veletrhu Plantarium v roce 2008 získala jedinou zlatou medaili v soutěži o nejlepší novinku. První rostliny se do běžné prodejní sítě dostali v roce 2009. ale protože náš trh s rostlinami je relativně dost konzervtivní, netýká se tato informace asi vůbec většiny naších prodejen.

Cesta k výhře není snadná, ale ta tentokrát opravdu stojí za to. V případě možnosti osobního odběru (Jižní Čechy) můžete vyhrát jeden kus přesně této extra a asi i velmi vzácné novinky. Jestli se nějak dramaticky nepletu, myslím, že se alespoň zatím moc rostlin této odrůdy po Čechách příliš nevyskytuje. K výhře vede správný název rostliny a rychlé prsty nestydící se trochu proklepnout klávesnici. Jestli se výherci nehodí přijet si osobně, či osobním odběrem pověřit blízkou osobu, dostane jako cenu útěchy originální sadu pohledů se zahradnickou tematikou v nečekaném provedení stolního zápisníku. Tak se nestyďte, prověřte trochu internet a zadejte do vyhledávačů ta správná slova. Fandím vám a držím palce - tak hurá do toho, hádejte co vám síla stačí. Na vaše tipy se těší Pavel - zahradník na cestách - www.fotoflora.cz