Při dnešním pohledu z okna, kdy všechno pokryl bílý sníh, mě v podstatě ani nemohlo napadnout nic lepšího, než se vrátit do plného léta, které překypuje barvama květin a jejich a vůní. Vybral jsem pro tento účel růže, a to jako kontrast ke studené bílé peřině těchto dnů. Adventních fotografií se tady bude předpokládám objevovat mnoho, možná se také přidám. Ale teď to chce změnit trochu styl, natáhnout triko s krátkým rukávem a hurá mezi květiny. Nepotřebujete ani velký kufr, jedeme sice až do Holandska, ale jenom prstem po mapě. Teda spíše očima po monitoru. Tak nasedat - vyjíždíme.
Cílem tohoto putování je malinké městečko Lottum, které se rozkládá podél řeky Maas, opravdu nedaleko od německých hranic. Je to zvláštní místo, pro mě podmanivé a působivé.
Přímo v městečku a v jeho blízkém okolí sídlí snad několik desítek zahradnických firem zaměřených na produkci okrasných rostlin. A co že to tady ti šikovní zahradnící vlastně pěstují? Třeba takové popínavé rostliny, jako třeba plaménky nebo zemolezy. A potom tady také pěstují různé roubované dřeviny na kmínku, kterým některé tetičky a chlapi od piva říkají - "ty kytky na té noze…" A potom - a to je snad nejdůležitější - pěstují tady růže. Ty jsou snad k vidění úplně všude. Projíždět v létě kolem lottumských polí znamená pro našince milujícího zahradu poměrně velké riziko, že tolik nádhery se snad ani nedá ve zdraví přežít. Dlouhé lány růží různých barev - velmi často na polích ve volné půdě. Na první dojem by jste řekli, že ti Nizozemcii budou pěkně chudí - ani na plot nemají. Na žádném poli ploty nebyly vidět. A na druhý pohled si řeknete, že ti Nizozemci jsou vlastně docela bohatí, když ty ploty ani nepotřebují.
Přímo v městečku a v jeho blízkém okolí sídlí snad několik desítek zahradnických firem zaměřených na produkci okrasných rostlin. A co že to tady ti šikovní zahradnící vlastně pěstují? Třeba takové popínavé rostliny, jako třeba plaménky nebo zemolezy. A potom tady také pěstují různé roubované dřeviny na kmínku, kterým některé tetičky a chlapi od piva říkají - "ty kytky na té noze…" A potom - a to je snad nejdůležitější - pěstují tady růže. Ty jsou snad k vidění úplně všude. Projíždět v létě kolem lottumských polí znamená pro našince milujícího zahradu poměrně velké riziko, že tolik nádhery se snad ani nedá ve zdraví přežít. Dlouhé lány růží různých barev - velmi často na polích ve volné půdě. Na první dojem by jste řekli, že ti Nizozemcii budou pěkně chudí - ani na plot nemají. Na žádném poli ploty nebyly vidět. A na druhý pohled si řeknete, že ti Nizozemci jsou vlastně docela bohatí, když ty ploty ani nepotřebují.
Městečko Lottum pro to všechno získalo přezdívku "město růží". A aby bylo ještě růžovější než obvykle - jednou za dva roky to tady pěkně roztočí. Místní tomu říkají růžový festival, pro mě to je růžobraní ve velkém stylu. To by se ani Šípková Růženka nestihla divit, kdyby viděla, co všechno se dá s jejími růžemi provádět.
Růžový festival se koná začátkem srpna, každé dva roky. Je to vždy v sudých letech. To představení se těžko popisuje. Část městečka se uzavře pro volný vstup a do ulic se postaví pokladny, ve kterých se vybírá vstupné. Podle zaplněného parkoviště poznáte, z jaké dálky sem přijíždějí auta i autobusy.
Růžový festival se koná začátkem srpna, každé dva roky. Je to vždy v sudých letech. To představení se těžko popisuje. Část městečka se uzavře pro volný vstup a do ulic se postaví pokladny, ve kterých se vybírá vstupné. Podle zaplněného parkoviště poznáte, z jaké dálky sem přijíždějí auta i autobusy.
Celá uzavřená část městečka se změní na růžový svět. Všechno se točí kolem nich. Jsou zde vytvořené různé aranžmá, alegorické vozy i ornamenty podle neskutečných vzorů. Ulice jsou vyzdobené a občas vás také překvapí velmi netradičně ztvárněný výjev. Nadšení turistů téměř nezná hranic.
Pánové distingovaně doprovází své dámy a předstírají lehký nezájem. Dámy se tváří nadšeně, žasnou, prstíkama zkouší, jestli jsou ty růže opravdu živé. I pánové původně připraveni sehrát pouze roli ochotného průvodce bez emocí často přiznávají - ano - je to paráda. Naše návštěva začla dobře, hned ráno - těsně po otevření areálu. To uličky města ještě nebyly tak ucpané zástupy lidí. Mohli jsme si proto růžové krásy užít do sytosti. Mimo jiné jsem zde také chvilku sledoval jeden krásně romantický příběh. Ve stručnosti vám řeknu, o co tady šlo.
Pánové distingovaně doprovází své dámy a předstírají lehký nezájem. Dámy se tváří nadšeně, žasnou, prstíkama zkouší, jestli jsou ty růže opravdu živé. I pánové původně připraveni sehrát pouze roli ochotného průvodce bez emocí často přiznávají - ano - je to paráda. Naše návštěva začla dobře, hned ráno - těsně po otevření areálu. To uličky města ještě nebyly tak ucpané zástupy lidí. Mohli jsme si proto růžové krásy užít do sytosti. Mimo jiné jsem zde také chvilku sledoval jeden krásně romantický příběh. Ve stručnosti vám řeknu, o co tady šlo.
Byl jednou jeden mladík, který se zamiloval do krásné slečny. Pravděpodobně vlastnil nějakou farmu na pěstování růží, tak se rozhodl, že si slečnu získá s pomocí svých krásných květů. V plném létě posbíral všechny růžově kvetoucí růže a vyzdobil svůj člun. A slečnu pozval na romantickou vyjížďku.
Protože slečna nabídku přijala, mladík ji věnoval obrovské srdce. Nebylo však z perníků, nýbrž z růží. Sice méně trvanlivé, o to však působivější.
První co mladík udělal, vzal svou slečnu na romantický oběd. Jeho růžový člun oba dovezl do růžové restaurace. Mladík vybral místo s romantickým výhledem na pokojnou vodní hladinu.
Po dobrém jídle mladík ještě pozval svou vyvolenou na dezert do cukrárny. Záměrně zvolil trasu tak, aby rovnou z člunu mohli obdivovat třeba tento zamilovaný pár růžových plameňáků.
Až oba doplavali na svém růžovém člunu k oblíbené cukrárně, mladík slečnu pozval na zmrzlinu. Vybrali si snadno, dali si přeci růžovou. Náš příběh pomalu končí, mladík šeptá slečně něco důvěrného...
Říká to sice šeptem, ale něco přeci jenom slyšíme: "...se mnou budeš mít na růžích ustláno..."
Děkuji vám za vaši účast na růžovém výletě v nejrůžovějším městečku Evropy. Na vaše návštěvy se opět velmi těším. Pavel - Zahradník na cestách - www.fotoflora.cz
brabi | 
Zde hledá
To byla milá procházka. Skutečně to v tomto studeném ránu zahřálo a rozveselilo moji dušičku. A s těmi ploty - vzpomněla jsem si na jednu paní od nás, pěstitelku stromkových růží. Ani vysoký plot nezabránil tomu, aby se na nich kdosi vyřádil a všechny zničil. Bude to spíš o slušnosti a úctě k práci druhých než o majetnosti.