...zahrada - nejkrásnější obývák ...

Listopad 2010

Soutěž a něco o cesmínách

26. listopadu 2010 v 23:24 | Pavel Ch. |  O rostlinách
S blížícími se vánočními svátky upíráme naše zraky k rostlinám typickým pro tyto dny. Jedním z největších symbolů Vánoc je jmelí, ale na to se snad stihneme podívat spolu ještě trochu později.
Ze západní Evropy se k nám jako symbol Vánoc dostala ještě jedna rostlina - je to dobře známá cesmína, neboli Ilex. Nejznámější druh Ilex aquifolia je dřevinou stálezelenou, ale existují i druhy opadavé. Tyto půvabné dřeviny by snadno mohly patřit k oblíbeným, ale jejich pěstování bývá někdy trochu spojeno s menšími trably. Takže si zkusíme odpovědět na pár důležitých otázek, co a jak dělat pro jejich úspěšné pěstování.

P9258872.jpg

Waterperry - zahrada snů

21. listopadu 2010 v 21:33 | Pavel Ch. |  Anglie


Dnes vás vezmu na malý velký výlet do Anglie. Nakoukneme spolu do jedné půvabné zahrady na anglickém venkově. Na mapě ji nebudeme muset hledat až tak složitě. Nachází se totiž necelých 15 kilometrů východně od města Oxford, jenž je jedním z hlavních měst britského universitního vzdělání. Navštívíme zahradu Waterperry, místo se zajímavou historií, ale ještě úžasnější přítomností.
P9247763.jpg


Historie této zahrady zasahuje až do roku 1932, kdy sem přichází jistá slečna Beatrix Havergallová, silně okouzlena místní krajinou, domkem z 18.století a říčkou klikatící se mezi starými stromy. Těžko posuzovat, jestli byla bohatá nebo chudá, ale její sny nepoznaly hranice chudoby. S kapitálem 250 liber již od září stejného roku otevírá dívčí zahradnickou školu. V začátcích ji navštěvuje pouze 6 dívek, které jí pomáhají postupně předělávat zahradu čistě užitkovou na několik typů zahrad okrasných. Kromě toho slečna Beatrix vede zahradnické kurzy, zakládá okrasnou školku a buduje také malou prodejnu rostlin pro lidi z okolí.
P9247798.jpg
Dnešní zahrada ve Waterperry je přeci jenom jiná, i když úcta k tradicím a prolínání starého s novým je patrné na každém kroku. Zahrada má několik částí, které jsou sice propojeny chodníčky a stezkami, ale každá z nich představuje cosi jiného. Je tu
třeba malé alpinum, do kterého se vstupuje nevelkou brankou. Celé je totiž obehnané nízkým plůtkem, těžko říct jestli jenom kvůli efektu, nebo také jako ochrana před nehlášenou návštěvou některých ze čtyřnohých obyvatel zahrady. Zahrada ve Waterperry postupně přechází do otevřené krajiny, takže návštěva některého ze živočišních druhů by v alpinu nemusela dopadnout právě šťastně.
P9247649.jpg
K vidění je tu také typicky anglický trvalkový záhon. Jejda, to je dílo! Trvalky vysázené podél zdi od druhů nejvyšších po ty nejnižší se tady střídají v barevných kombinacích, že oko pozorovatelovo neví ani na co se více soustředit.

P9247563.jpg

P9247568.jpg
Ale najdeme tu i pěkné partie jehličnanů, které zde byly vysazeny vlastně stejně dokonale jako trvalkové záhony. Tak se tu střídají druhy vysoké i nízké, některé smutně tmavě zelené, jiné extravagantně zlaté až po konzervativně šedě stříbrné.
P9247641.jpg

Příznivci vody si tady také přijdou na své. Nejsou zde sice žádné dramatické peřeje, fontány či vodopády, ale kromě tiché klikatící se řeky ve vzdálenější části zahrady je tu k vidění pravidelné obdélníkové jezírko se sochou dívenky tančící nad poklidnou hladinou vody.
P9247655.jpg
Když jsme u těch dívčích soch, tak je tu ještě jedna. Ta tvoří dominantu
malé zahrady obehnané živými ploty. Druhá socha dívenky je snad ještě hezčí než ta první. Pro mě osobně je to dokonce jedna z nejúchvatnějších zahradních plastik, jaké jsem kdy potkal. Je to snad proto, že na sošku se můžete dívat ze všech stran či pohledů a vždy na ní bude něco krásné. Když si vzpomenu třeba na sochy Lenina, na ty se dalo s bídou dívat jenom ze zadu, ale dívenka nesoucí v ruce olejovou lampičku s hořícím plamínkem je opravdu ze všech částí zahrady velmi zajímavá, půvabná a krásná. Nakonec jako celá zahrada Waterperry a její rostlinné obyvatelstvo.
P9247766.jpg
P9247769.jpg
Děkuji vám za vaši trpělivost a opět se těším na vaše návštěvy. Váš Zahradník na cestách - www.fotoflora.cz

Rajčatová kouzla pan Stekovicse

19. listopadu 2010 v 22:26 | Pavel Ch. |  Rakousko
Chci se vás zeptat, jestli náhodou nevíte, kolik odrůd rajčat asi může existovat? Ne, dnes to není klasická hádanka, ve které se dá něco vyhrát. Sám totiž neznám přesnou odpověď, tak ji nemůžu chtít ani po vás. Ale i tak jednu zajímavou informaci pro vás mám. Znám totiž jednoho farmáře, který má momentálně ve sbírce přibližně 3200 odrůd této zeleniny. Kouzlu rajčat propadl stejně jako někteří podlehli kouzlu sbírání známek, autogramů nebo motýlů. Tento sympatický chlapík bydlí v Rakousku a rajčata tvoří pevnou součást jeho života. Jmenuje se Erich Stekovics a bydlí kousek od Neziderského jezera, v jedné z nejúrodnějších oblastí Rakouska.
P9128329.jpg
Obdivuhodný člověk je tenhle chlapík, to vám můžu říct. Na první pohled typický farmář, co má ruce tak krásně čisté od doteků s půdou. Původně snad měl být knězem, ale studií nechal a nechal se vést jiným hlasem, který ho táhl k polím, na kterých před ním hospodařil jeho táta. Ten pěstoval mimo jiné i ta rajčata, ale pan Stekovics s nadsázkou vzpomínal, že je rozděloval do dvou základních soret - na malá a velká.
P9128260.jpg
Farma pana Stekovicse patří k těm, o kterých se může tvrdit, že hospodaří ekologicky - bez umělých hnojiv a pesticidů, ale s velkým pocitem odpovědnosti a využívání různých poznatků vedoucích k tomu, aby takové pěstování bylo vůbec technicky možné. A kdo si to jednou s rajčaty zkusil, dobře ví jak je to složité. Kromě rajčat pan Stekovics pěstuje zejména chili papričky a bazalku, kterých sbírka je rovněž velmi
úctyhodná. Ale také třeba pěstuje drobné druhy ovoce, česnek, okurky i běžné druhy polních plodin.
P9128301.jpg
Ale rajčata, to je něco co jej opravdu proslavilo. Šlo to celé dokonce tak daleko, že jeho vášeň začla být jaksi nakažlivá. Touha vidět a porovnat tyto odrůdy způsobila, že stále více a více lidí chce tuto farmu navštívit a ochutnat něco z tak proměnlivých chutí této rajské zeleniny. A když pan Stekovics začal registrovat opravdový zájem, nebyl nijak proti. Své farmářské podnikání tomu přizpůsobil a zájemcům o rajčata a pěstování zeleniny vůbec,  připravil možnost účastnit se na (zpoplatněné) exkurzi. Ta probíhá v době zrání rajčat, přibližně od poloviny července do konce září. Kdo chce přijet, musí se předem objednat. Když k panu Stekovicsovi dorazíte, čekají vás 4 hodiny na jeho polích, plné zajímavých informací i překvapivých faktů. A také ochutnávání rajčat a porovnávání jejich chutí.
P9128135.jpg
Když budete čekat na jeho malém firemním dvorku na začátek exkurze, určitě se rozhlédnete kolem na tu jednoduchou, ale také trochu romantickou vesnickou krásu. Na konci léta se pod střechou suší působivé copánky česneků, také samozřejmě pěstované ekologicky, nebo po novém pod značkou "bio". Kdo chce jenom koukat může, ale i česnek je na prodej.
P9128147.jpg

Mezi dvorkem a malou firemní prodejnou je toto milé, barevné okno. Že by mělo trochu symbolické poselství? Nevím, je to možné. Jestli to tak je, tak jedna modrá patří místní obloze, ta druhá barvě Neziderského jezera a zbytek patří barvám rajčat. Škoda, že okýnko nemůže mít více tabulek - to bylo barev. Snad kromě té modré, úplně bílé a úplně černé, rajčata pana Stekovicse můžou nabídnout všechny možné odstíny.
P9128474.jpg
A až se exkurze nachýlí ke svému konci, skončíte s panem Stekovicsem v jeho obchůdku. Tam vám dá ochutnat ze svých
výrobků, které si ovšem také můžete koupit. A odvést si trochu dobrot z jižního slunce domů, do své kuchyně. Mimochodem, až na minimální množství úrody, které putuje do speciálních gastronomických podniků, všechnu svoji produkci pan Stekovics zpracuje do svých produktů. Většinu jsem stihl ochutnat a některým jsem také neodolal. Jejich výjimečnou chuť si budu ještě dlouho pamatovat. A
abych nezapomněl, k panu Stekovicsovi se jezdí ještě v jednu jinou dobu. Je to začátkem jara, kdy prodává sazenice rajčat těch nejoblíbenějších z oblíbených.
P9128125.jpg
A jestli vás to všechno zajímá ještě více, tak vám doporučuji podívat se do listopadového čísla (11/2010) časopisu FLÓRA NA ZAHRADĚ. I v tomto časopise je naše rubrika "ZAHRADNÍK NA CESTÁCH", která v listopadovém čísle na stranách 50 - 52 přináší
reportáž právě z návštěvy farmy pana Stekovicse. Najdete zde ještě další fotografie, pár pěstitelských rad a také důležité kontaktní, turistické a navigační údaje.
P9148489.jpg
Děkuji za vaši trpělivost, která vás kolem rajčat dovedla až sem a nakonec jenom dodávám, že na vaše návštěvy a komentáře se opět velmi těším. Váš Zahradník na cestách -www.fotoflora.cz

Rozhovor s panem Čapkem

13. listopadu 2010 v 3:12 | Pavel Ch. |  Květinový rozhovor s osobností
Vážení hosté těchto stránek,

připravuji pro vás zcela novou rubriku, přičemž ani s jistotou nevím, jak se jí bude dařit a jak rychle se bude dařit naplňovat ji. Záleží to na tolika okolnostech ! Tuto rubriku nazývám "Květinový rozhovor s osobností". Jejím cílem bude ptát se známějších lidí na téma, které tak souvisí s těmito stránkami. Budu se snažit se jich ptát na to, jaký mají vztah k rostlinám, ke květinám, k zahradě nebo přírodě, možná také objevíme další souvislosti mezi světem rostlin a cestovatelskou vášní .

Když jsem přemýšlel o tom, koho prvního pozvat k rozhovoru na tyto stránky, z celé skupiny jmen mi vystoupilo jedno jediné, které se právě pro úvodní rozhovor hodí opravdu nejvíc. Za prvé nemusím cítit před tímto člověkem žádnou trému, i když si ho hluboce a nesmírně vážím. Za druhé je to můj vzor, a to jako autor, jako cestovatel a nakonec i jako zahradník. Pokud se nepletu, skoro mám chuť říct, že on je vlastně opravdu prvním ZAHRADNÍKEM NA CESTÁCH. A já jenom po něm probírám onen pomyslný štafetový kolík, abychom mohl pokračovat v díle, které on tak bravurně začal. A začal ho tak dobře, že mnoho jeho myšlenek si zaslouží, aby se opět dostaly ke svým čtenářům.

Dovolte mi prosím, abych srdečně přivítal pana Karla Čapka.
OSO_006_Karel_Capek.jpg
Zahradník: Pane Čapku, děkuji Vám, že jste mi umožnil udělat s Vámi tento rozhovor. Na začátek se sluší malé vysvětlení. Tento rozhovor bude publikován na internetových stránkách, které se věnují zahradničení a cestování. Teď si vlastně uvědomuji, že asi nevíte přesně, cože vlastně je ten internet. Ale to není až tak důležité, protože nechci s Vámi mluvit o moderní době, ale o Vašich cestách a také o zážitcích, které alespoň trochu souvisí se zahradničením v těchto cizích zemích. Jestli pane Čapku nebudete proti, budeme v našem povídání cestovat z jihu na sever a sledovat, jak se mění pohled na rostliny, zahrady a život v tomto sledu.

Jestli se nepletu, tak jste na španělských cestách navštívil také typické španělské zahrady. Mohl by jste prosím naším čtenářům říct, jak na Vás zapůsobily?

K. Čapek: "Španělská zahrada je současně stříhaná zahradní architektura, prostoupená fajáncovými fontánkami, terasami, rondely a schůdky, posetá květináči, porostlá palmovými džunglemi a liánami, to všechno se vejde na hotovou dlaň půdy protkanou vodomety a stružkami, jakživ jsem neviděl zahrady tak úžasně soustředěné a umocněné jako ve Španělích. Anglický park je zušlechtěná krajina, španělská zahrada je umělý ráj. Francouzský park je monumentální stavba, španělská zahrada je intimní sen."

P5225683 šp zahrada rámeček.jpg
Zahradník: Když opustíme teritorium španělské zahrady a podíváme se na Španělsko jako krajinu, zanechala tato velká země ve Vás nějaký dojem?

K. Čapek: "Jedno z hlubších tajemství Španělska je jeho provincionalism, zvláštní ctnost, jež v ostatní Evropě poněkud vymírá, provincionalism, jenž je úhrnný produkt přírody, dějin a lidí. Španělsko ještě nepřestalo být přírodou a dosud se nevzpamatovalo ze svých dějin, proto si dovedlo tolik uchovat. A my ostatní, my se můžeme trochu divit, jaká krásná věc je být národem."

Zahradník: Další zemí, kterou jste navštívil, bylo Holandsko. To mezi zahradníky platí za zemi téměř posvátnou, tak se chci zeptat na Vaše pocity. Ale než se dostaneme k tomu zahradnickému, jak prosím Vy vidíte typické nizozemské město?

K. Čapek: " Totiž to je tak, tam, kde u nás bývá uprostřed mezi domy ulice, je v Holandsku uprostřed mezi domy jednoduše voda, tomu se říká gracht, a když ta voda teče od města k městu, je to kanaal. A na břehu té tiché vody není žádné zábradlí, nýbrž tiché a veliké stromy a tichá průčelí domů s jasnými okny, a to se tiše zrcadlí v té vodě."
P4192789.jpg
"Ty grachty jsou totiž velmi staré a následkem toho jaksi neskutečné. Jakoby ta města ani nestála na zemi, nýbrž na svém vlastním zrcadlení, jakoby se ty solidní ulice nořily z bezedné tůně snů, jako by ty domy měly být zároveň domem i obrazem domu."

Zahradník: Jistě jste si nevšímal jenom holandské města, ale také krajinu. Nizozemskou krajinu. Jaká je?

K. Čapek: "Tož to jsem viděl na vlastní oči, jak se dělá Holandsko. Je to jako s jejich městy , vezme se kus moře, ohradí se a vypumpuje se, i zůstane dno, na něž pořádný kus Evropy dodává řekami své nejlepší bahno a moře jemný písek, Holanďan to vysuší a vyseje na to trávu, krávy ji spasou, Holanďan je podojí a udělá z toho sýr, který v Goudě nebo Alkmaaru prodá do Anglie, což je, mimochodem názorný přiklad koloběhu hmoty.
Takové bývalé dno se jmenuje polder a pozná se podle toho, že vypadá nadmíru spořádaně, žírně a líbezně, a že ničím nepřipomíná takovou pathetickou věc, jako je zápas člověka s vodou. Ty slavné poldery jsou totiž neobyčejně přímočaré, když se Holanďan dal do toho, aby si sám stvořil zem, udělal ji pěkně po lidsku, tj. podle lineálu, jako když se řežou prkna. Křivolaké jsou dějiny člověka, ale přímočaré je dílo jeho."
P4202873 stará fotka.jpg

Zahradník : Myslím, že Vaše zahradnická duše si v Holandsku přišla na své. Jistě jste  viděl  krásnou zeleň, dlouhé aleje starých stromů...

K. Čapek :  "...a nejpěknější zahrádky světa, zahrádky domečků nizozemských, miniaturní, nesmírně svěží hojnou prškou nebeskou, překypující listem stříbrným, zlatým a nachovým zasypané milosti květů, maličké terásky s polštáři šanty a tařičky, bazénky jako dlaň s rudými lekníny..."

"…kdybych já měl takovou hebkou rašelinnou prsť, kdyby mně napršelo tolik požehnané vláhy, kdybych já měl takovou měkkou zimu a ty kultury a ty peníze a vůbec, tak by mně to holenku, taky bujelo o sto šest, nemyslíš? Ano zahradníku, bujelo, ale ono je ještě něco na těch květinkách holandských. Člověče, pět set let zahradničení, to už je vidět i na těch kytkách, heleď, jakou mají zvláštní důstojnost a jakpak se tomu říká, zkrátka takovou tu distingovanost, ono se pár set let nedá v ničem přeskočit…."
P4192590 stará fotka.jpg

Zahradník: Ano pane Čapku, velmi s Vámi souhlasím. Podmínky pro pěstování je jistě jedna věc a není nevýznamná. Ale tradice a zkušenost jistě vznikají za dlouhé roky. A také vztah k rostlinám asi nevznikne ze dne na den. Možná se můžeme spolu podívat také do Anglie, to je snad také země, kterou by zahradník měl trochu poznat. Jaký máte prosím dojem z Anglie Vy?

K. Čapek: "Velký dojem, se kterým se potká poutník v Anglii je anglický trávník, neboť nejenom je zelený a hustý jako žádný jiný trávník na světě, ale smí se po něm chodit. Domnívám se, že Anglie se stala zemí svobody proto, že tam bylo dovoleno šlapat po trávníku. Snad proto také měla Anglie v dějinách tak málo revolucí, že Britové mohli svůj instinkt svobody stále ukájet pouhým kráčením po lukách. Nepovažuji za vyloučeno ani to, že Británie počala ovládat vlny tím, že v nich viděla cosi jako velký trávník, po kterém je dovoleno se ubírat, kamkoliv se komu zachce. Ať je tomu jakkoliv, pro kontinentálního člověka jsou anglické trávníky velkou zkušeností."
P6020210.jpg

Zahradník: Pane Čapku, na závěr se chci zeptat ještě na jednu věc. Víte, u nás je teď ve vztahu ke stromům taková zvláštní doba. Moderní člověk žije v iluzi, že za peníze pořídí všechno. A ke stromům se někdy přestáváme chovat s úctou. Někdy stačí jenom prohlásit, že z nich padá listí a už se najde nějaký šikulka, který strom rychle pokácí. Jak se daří stromům v Anglii?

K. Čapek: " Všude jsou staré stromy, ale v Anglii jsou téměř jenom staré stromy. Jeden botanik mně vysvětloval, že jejich zvláštní košatost má cosi co dělat s anglickým klimatem, ale já myslím, že má víc co dělat s anglickou zálibou ve starých a ctihodných věcech, jako je tradice, jako je sněmovna lordů, jako jsou oxfordské koleje a tak dále. Myslím, že takový strom v Anglii roste od začátku proto, aby se jednou stal prastarým a košatým stromem, důstojným jako katedrála, zdá se mi, že Anglie je země, kde i lidé objevili tajemství, jak stárnout krásně a důstojně."
P9107239 stará fotka.jpg


Zahradník: Pane Čapku, děkuji Vám s úctou za Vaše postřehy. I když se naše opravdové životy ani teoreticky nemohli potkat, Vaše myšlenky jsou krásné i aktuální i v dnešní době. Děkuji Vám.

(Zpracováno za pomoci autorských textů pana Čapka v dílech: Výlet do Španěl, Anglické listy, Obrázky z Holandska).

Děkuji vám za vaši trpělivost a opět se těším na vaše návštěvy. Váš Zahradník na cestách - www.fotoflora.cz

Výjimečná fotohádanka - exotická krása rostlin

10. listopadu 2010 v 0:42 | Pavel Ch. |  Fotohádanka
Tentokrát se z mírného klimatu fiktivně přeneseme do zemí exotických - a to až do tropů a subtropů. Podíváme se spolu na 5 rostlin a něco málo vám o nich prozradím. A na vás zůstane to nejdůležitější - zjistit k obrázkům správné jméno rostliny. A v čem že je dnešní fotohádanka tak výjimečná? No těžká je jako obvykle, a  jako obvykle je výherní cenou opět kalendář na příští rok - Lavičky 2011. Výjimečnost dnešní hádanky tkví v tom, že stačí uhodnout jedno správné jméno rostliny z obrázku. Obrázků je pět, takže pět z vás může kalendář vyhrát.  Ovšem každá či každý soutěžící může vyhrát v tomto kole kalendář jenom jeden. Jinými slovy  pokud budete vědět - k výhře vám postačí jedno správné jméno rostliny. Jestli víte více názvů, asi by bylo slušné dát šanci i někomu jinému. Tak dost pravidel, jdeme soutěžit.
P1260589.jpg
Obr. č. 1 - Začínáme daleko v tropech a to poměrně těžkou otázkou. Tuto velmi exotickou rostlinu můžete občas uvidět v květinářstvích, ale většinou jenom v těch luxusnějších, neboť je dost drahá. Momentálně její rod tvoří samostatnou čeleď, ale není to až tak dávno, kdy spolu s dobře známou strelitzií patřila do čeledě banánovitých. Ano - je to tak - banánovník je s touto rostlinou stále v relativně blízkém příbuzenském stavu. Povede se vám zjistit její jméno?
P6197801.jpg
Obr. č. 2 - Z tropů jsme se přestěhovali o kousek blíže - do pásma subtropického. Tento strom roste ve Španělsku, Portugalsku a v Severní Africe. Je to důležitá hospodářská dřevina, která se pěstuje kvůli kůře. Tato hádanka by snad měla být nejsnažšší, protože na tomto blogu už o této dřevině jednou byla řeč. Zkuste si na její jméno vzpomenout, nebo odpověď najít v archivu článků. Možná by se trochu vzpomínání mohlo vyplatit.
P8029388.jpg
Obr. č. 3 je na hádání oříškem dosti tvrdým. Tato subtropická dřevina se občas pěstuje jako nádobová, neboli přenosná rostlina. Naději na pěstování mají pouze ti šťastnější, kdo vlastní terasu a k ní také chladnou zimní zahradu, kde neklesá zimní teplota pod 2 stupně a nestoupá nad 8. Rostlina pochází z Brazilie, ale z její chladnějších oblastí. Mráz ovšem rostlina nevydrží. Vím že je to dost těžké, ale přeci jenom - nevíte jak se tato rostlina jmenuje?
P6187234.jpg
Obr. č. 4 - Na fotografii máme další důležitou subtropickou dřevinu. Také už o ní bya na tomto blogu v jedné kapitole krátká zmínka. Jedná se o rostlinu historicky velmi důležitou. Potřebujeme ji především v kuchyni, třeba v takovém Řecku, Itálii, nebo ve Španělsku by si bez ní snad ani neuměli představit život. A vy jistě víte, jak se jmenuje.
P8265718.jpg
obr. č. 5 - V tropech jsme začli a v tropech také dnešní cestu ukončíme. Přesněji řečeno v Amazonii. Z těchto končin totiž pochází rod, který se pyšní celou řadou pestrolistých  odrůd. Tato rostlina patří mezi vlhkomilné druhy a má celkem specifický životní rytmus. Na zimu listy této rostliny uschnou a všechny živiny se přestěhují do podzimní hlízy. Ta se v zimě vyndá z půdy a nechá se v suchu odpočívat. S nástupem jara se opět vysadí a pokračuje se v pěstování. A já vás prosím o jméno této podivné krasavice.

Ceny pro vás jsou již připraveny, tak už můžu směle říct - těším se na vaše návštěvy i správné odpovědi.

Nápady ze zeleninové zahrady a další fotosoutěž

6. listopadu 2010 v 21:54 | Pavel Ch. |  Co se nevešlo jinam
Za poslední roky z naších zahrad zeleniny podstatně ubylo. Brambory vystřídaly bazény, na mrkvovém poli stojí zahradní gril a kde byl kdysi kompost, tam je schovaná centrální ústředna závlahového systému. Jistě že to neplatí vždy a všude, nepochybné ale je, že užitkových zahrad opravdu ubylo. Možná je to tím, že pěstování zeleniny dá více práce, než naložit masíčko do dressingu. Souhlasím s tím, že pokud se na zahradu musí do bláta v holínkách  pro salát, není to žádná legrace. Ale i legraci a radost z pěstování si můžete užít stejně příjemně, jako při pěstování muškátů. Tak mám pro vás pár tipů, jak pěstování zeleniny povýšit na zábavu.
P7056496.jpg
Nejsnadnější cesta k radostnému farmaření vede přes zpevněné plochy chodníčků (žádné bláto) a vyvýšené záhony. Ty se podstatně snadněji udržují a svou podstatou jsou vhodné nejenom pro lidi pohodlné, ale také pro starší, méně pohyblivé i tělesně postižené. Navíc tyto záhony jsou také hezké, a to se také počítá.
P7056403.jpg
I zeleninová zahrada může být trochu romantická. Z prutů vrb a lísky se dá relativně jednoduše a ne příliš draze vytvořit romantické loubí třeba pro pěstování fazole. Uznávám, že to asi nebude zrovna nápad pro satelitní městečko s moderní architekturou, ale pro starší zabydlené zahrady to nemusí být až tak špatné.
P9226549.jpg
Copak jsou to za podivné koše? Tento proutěný výrobek opravdu na zeleninovou zahradu patří. Je to mechanická ochrana proti poškození rostlin zviřátky. Poslouží proti zvědavým kočkám, mladým pejskům, jež s oblibou zkouší na zahradě zahradnické řemeslo a nakonec i proti ptákům, kteří také občas dají zelenině zabrat. Také trochu mladou zeleninku zastíní proti silnému slunci.
Jenom na slimáky to asi nepomůže, pro ně jsou otvory ještě dostatečně velké.
P5317317.jpg
Na slimáky a hlemýždě také občas něco platí. Jejich slizké tělo nemá některé podklady příliš v lásce. V tomto případě je kolem mladých kedlubnů nastlána ovčí vlna. V supermarketu ji (zatím) pro tento účel nekoupíme, ale pro malé plochy to může být určitá pomoc.
P7056471.jpg
No a tady máme nějakou podivnou zahradní keramiku. Nejsou to hrníčky na zbloudilé duše, tyto hrnce mají jasné poslání. Mají sice pokličku, ale chybí jim dno. Používají se na bělení listů nebo listových řapíků některé zeleniny. V našem případě se jedná o listy rebarbory, ale podobné zařízení lze využít při pěstováni čekanky, řapíkatého celeru nebo listových salátu. Když se  rostlina na pár dnů schová do hrnce a dostane se do tmy, listy zbělají, jsou křehčí a o hodně chutnější.
P5225736.jpg
A jak dostat k zahradničení děti ? No přece hrou. Výborně pro tento účel poslouží dobře známá řeřicha. Že roste rychle je známá věc, proto se nakonec často pěstuje za oknem jenom v misce s vlhkou vatou. Když ale šetrně rozbijeme pár vajíček, máme hned šikovné květináčky k dispozici. A potom vypukne ta velká dětská soutěž. Kdo vytvoří hezčí hlavu? A kdo vypěstuje strapatější účes?
P5226201.jpg
Tento obrázek sice pochází z výstavy, ale mohl by být inspirací i pro běžný život. Některé druhy zeleniny se dají pěstovat i bez existence normální orné půdy. I na zpevněném podkladě lze vytvořit nízké záhony a zelinářskou produkci rozběhnout s vervou a nadšením.
P8050386.jpg
A pro dnešek opět nastal čas se pomalu loučit. Konečně přichází na řadu avizovaná fotosoutěž. Stále lze vyhrát nástěnný kalendář Lavičky 2011, některé z vás už ho mají doma. Pro tentokrát kalendář vyhraje ten či ta, kdo jako první správně pojmenuje zeleninu na obrázku s pronikavě červenými listovými řapíky. Tak se těším na vaše odpovědi a samozřejmě i na návštěvy.

Podzimní aranžování

3. listopadu 2010 v 23:54 | Pavel Ch. |  Co se nevešlo jinam
Tak plním své slovo a přináším vám krátké povídání na téma, které jste si sami vyžádali. Podíváme se na pár letně-podzimních až pozdně podzimních dekorací. Začneme trochu extravagantně, ale slibuji, že skončíme celkem normálně. Ale budete-li mít oči otevřené, i v těch extravagantních výtvorech můžete najít nápad, který se dá celkem normálně využít při běžném, domácím aranžování.
P8266371.jpg
Tento obrázek pochází z výstavy a nutno dodat, že tvůrci této kompozice se opravdu vyřádili. Téměř s jistotou si myslím, že podobná dílka se nebudou běžně tvořit na tradiční venkovské zahradě. Ale jeden cenný nápad tu přeci je vidět. Podložku, na které je všechno naaranžované, tvoří starý uschlý kořen vinné révy. Při likvidaci starých vinohradů se dají najít nádherné samorosty, které když se vyčistí, poslouží jako výborný a obvykle i velmi levný aranžovací materiál.
P8265956.jpg
Na výstavě se ještě na pár okamihů zdržíme. Chci vám ukázat kytici a hlavně způsob aranžování do skleněného válce. Samotná kytice byla naaranžována stále modernější metodou použití barev, které dnes nikdo neřekne jinak jako tón v tóně.  Pro tento způsob aranžování se používají pouze příbuzné barvy, žádné extrémní kombinace. Za zajímavé považuji využití čirého skleněného válce k tomu, aby dekorace pokračovala až sem. V tomto případě mají na sebe upoutat pozornost drobná jablíčka, ale ve válci může být vlastně všechno, co se vám bude líbit a co vaše fantazie vymyslí.
P8265708.jpg
Stále se ještě pohybujeme těsně za hranicí běžné tvorby. Je doba tykví - o tom není pochyb. A to nemám opravdu na mysli politiku, jenom aranžování a pohrávání se s podzimem. Strašidelné tváře vyřezané z tykví vídáme docela často, ale tykev můžeme použít také jako nádobku k aranžování. Pomeranče, badyán, skořice - vypadá to hezky, ale nikde není psáno, že se nedají použít i běžnější věci, třeba ty co se bez povšimnutí krčí v parku pod stromy. Opět platí, že fantazii se ani tady meze nekladou. A když už jsme u toho, vůbec bych se nedivil, kdyby se i na vaších blozích také objevila naaranžovaná tykvička plná podzimních něžností.
P8265921.jpg
Tak tady máme ještě jeden tip na aranžování s tykví. Princip je stejný, jenom materiál se trochu změnil. Zatimco na předešlém obrázku bylo přece jenom dost exotiky, toto aranžmá je o hodně jednodušší. A nevím jak vám, ale mě se opravdu hodně líbí. Postačí jedna malá tykvička, pár šípků a trochu výplňového materiálu a nízkonákladová dekorace jak lusk je na světě.
PB100557.jpg
I podzimní zahrada má nárok, aby byla stále barevná a hezká. Někdy si pro její výzdobu vystačíme sami, občas si také něco můžeme pro tento účel koupit. Naši dekoraci tvoří libavka s červenými plody a půvabná skímie. Teda mezi námi - libavku bych si klidně na zahradu dal, skímie je však kytka hodně složitá, jen málokdy vypadá na zahradě zcela perfektně. Ale pro podzimní dekoraci je zcela vynikající. A všimněte si ještě jedné věci. Hádejte z čeho je věneček na stole?
Opět došlo na vinnou révu - prostě tato rostlina kromě plodů a vína dává také něco navíc.
PB100588.jpg
Opět jsme na venkovní zahradě, dokonce i stůl je stejný, jako na minulém obrázku. Tento naaranžovaný košíček poslouží krásný až do opravdu silnějších mrazů. Jestli se vám líbí nebo ne, nechám na vašem posouzení, z hlediska rozpočtu není však až tak rozkošný, jako tykvička se šípky. Také jeho naaranžování bylo o něco pracnější, ale na omluvu nutno dodat, že kdo si hraje - nezlobí. A potom i ten trochu vyšší rozpočet se z času na čas dá přijmout.
P9188622.jpg
A jak jsem na začátku slíbil, z vášnivé extravagance se ke konci dostaneme do běžného života. I nejběžnější plody posbírané v parcích a zahradách můžou ve směsi nabídnout docela milou podívanou. A věřili by jste, že v tomto případě jsme ani nic moc nearanžovali? Plody jsou do nádoby jenom jednoduše položeny, nic více. Taková mísa hojnosti sice nevydrží do nekonečna, ale kousek radosti přeci jenom nabídne. Pro její vytvoření nepotřebujete téměř žádný rozpočet, jenom chuť si vyjít do parků, trochu snít a trochu tvořit. Přeji hezké podzimní dny a těším se na vaše návštěvy.

Melrose není jenom jablíčko

1. listopadu 2010 v 22:19 | Pavel Ch. |  Skotsko
Teda správně bych měl říct, že Melrose může být také jablíčko. Ale o této odrůdě pozdního jablka tento článek opravdu není. Melrose je totiž maličké městečko, které se krčí v kopcích Skotské vrchoviny. V původní skotské galštině se město jmenuje Am Maol Ros. Je to stařičké městečko s bohatou historií a zříceninami impozantního opatství. O bohaté historii místa by se také dalo bohatě psát, teda v mém případě spíše opisovat. My sem ale  nakoukneme, jak jinak, než očima zahradníka.
P8039736.jpg
Tak třeba takhle vypadá místní hostinec. Ne že by nebyl hezký, ale velmi podobně vyzdobená je nejedna britská hospoda. Pochybuji, že by slavný parlament vydával zákony o povinné květinové výzdobě místních hospod, ale asi to dobře působí na hosty. Něco na tom je, květiny opravdu dělají hospody hezčími.
P8039758.jpg
Ale abych byl spravedlivý, květinová výzdoba nepatří jenom hospodám. Snad skoro na každém domku visí koše plné kvetoucích rostlin, přitom je skoro jedno, jestli se jedná o domek soukromý, nebo o obchod či banku. Květiny jsou v Melrose prostě přirozenou součástí života.
P8039753.jpg
Neodpustím si jedno kratičké nezahradnické zastavení. Před místní trafikou stojí  stojan na pohledy a na nich k nákupu lákají typické skotské výjevy.  Jeden pohled mě zaujal více jako všichni chlapi v sukních. Když se skotský motorista ocitne ve správnou chvíli na nesprávném místě, musí na chvíli zpomalit, nebo zcela zastavit. Ale uznejte, není toto zdržení přeci jenom příjemnější, než ty kolony na dálnicích?
P8039741.jpg
Ale od kašmíru a oveček radši zpátky ke květinám. Zahradníkovo nakukování nemohlo za žádnou cenu vynechat pohled do místního květinářství. Vypadá to tam trochu skromně, ale uspořádaně, jedna radost. Ale víte co je na tomto krámku zvláštní? Celkem zde totiž chybí pokojové rostliny v květináčích. Na prodej tu čekají pouze květiny řezané. Tak jsem se zastavil pouze ve vchodě, abych si pořídil dokumentární obrázek. A v tom slyším tak charakteristické, táhlé  sóóóry - a jakási starší dáma se snaží dostat do obchůdku. Jistě, ve dvěřích se překážet nemá. A tak couvám a toto malé, půvabné květinářství opouštím.
P8039760.jpg
Je to možná trochu podivínské, protože všichni turisté jezdí do Melrose aby zde nasáli vůni starých časů - a já zatím nakukuji  - ale celkem legálně - do dvorků, abych zjistil, jak si tady místní stojí s květinovou výzdobou. A jednu malinkou ukázku přináším i pro vás.
Priorwood 2.jpg
V městečku se nachází dvě veřejně přístupné zahrady. Obě spravuje Skotský národní trust, co je v podstatě organizace pracující na báze nadace. Z členských příspěvků, sponzorských darů a ze vstupného pak udržuje zahrady, parky, rezidence i pozoruhodné stavby v nejlepším pořádku a zachovává je k nahlédnutí i příštím generacím. Tato fotografie pochází ze zahrady Priorwood, která je menší a má vysloveně vesnický charakter. Mimo jiné se zde pěstuje celá sbírka rostlin určených na sušení a aranžování.
P8039715.jpg
Na spojnici mezi oběma zahradami stojí tento mini parčík s rozsáhlou výsadbou begónií. Po obvodu parčíku jsou rozmístněné lavičky, aby si každý kdo chce,  mohl vychutnávat pohled na rozkvetlé květinové záhony z blízka a jak dlouho uzná za vhodné.
Harmony garden.jpg
A pro dnešek se rozloučíme pohledem do druhé místní zahrady. Ta se jmenuje Harmony garden a nutno dodat, že své jméno nedostala náhodou. V harmonickém souladu zde společně existují trvalkové záhony, stará pařeniště, ještě starší dům, skleník i zeleninové záhony. Možná se mi budete trochu smát, ale toto nepřestanu obdivovat. Jak to na těch ostrovech dělají, že klidně strčí záhony s mrkví mezi rododendrony a parádní trávník (obrazně myšleno samozřejmě) a ve finále to vždy vypadá tak přirozeně. Možná, že se někdy třeba společně podíváme na to, jak hezky můžou vlastně vypadat zeleninové záhony. Anebo třeba na něco celkem jiné. Možná vás něco zajímá, a já to před váma zatím dobře tajím. Třeba teda napište, čím bych vás potěšil, možná vám budu moct udělat radost. Prozatím se zase těším na vaše návštěvy.