21. listopadu 2010 v 21:33 | Pavel Ch.
|
Dnes vás vezmu na malý velký výlet do Anglie. Nakoukneme spolu do jedné půvabné zahrady na anglickém venkově. Na mapě ji nebudeme muset hledat až tak složitě. Nachází se totiž necelých 15 kilometrů východně od města Oxford, jenž je jedním z hlavních měst britského universitního vzdělání. Navštívíme zahradu Waterperry, místo se zajímavou historií, ale ještě úžasnější přítomností.

Historie této zahrady zasahuje až do roku 1932, kdy sem přichází jistá slečna Beatrix Havergallová, silně okouzlena místní krajinou, domkem z 18.století a říčkou klikatící se mezi starými stromy. Těžko posuzovat, jestli byla bohatá nebo chudá, ale její sny nepoznaly hranice chudoby. S kapitálem 250 liber již od září stejného roku otevírá dívčí zahradnickou školu. V začátcích ji navštěvuje pouze 6 dívek, které jí pomáhají postupně předělávat zahradu čistě užitkovou na několik typů zahrad okrasných. Kromě toho slečna Beatrix vede zahradnické kurzy, zakládá okrasnou školku a buduje také malou prodejnu rostlin pro lidi z okolí.

Dnešní zahrada ve Waterperry je přeci jenom jiná, i když úcta k tradicím a prolínání starého s novým je patrné na každém kroku. Zahrada má několik částí, které jsou sice propojeny chodníčky a stezkami, ale každá z nich představuje cosi jiného. Je tu
třeba malé alpinum, do kterého se vstupuje nevelkou brankou. Celé je totiž obehnané nízkým plůtkem, těžko říct jestli jenom kvůli efektu, nebo také jako ochrana před nehlášenou návštěvou některých ze čtyřnohých obyvatel zahrady. Zahrada ve Waterperry postupně přechází do otevřené krajiny, takže návštěva některého ze živočišních druhů by v alpinu nemusela dopadnout právě šťastně.
K vidění je tu také typicky anglický trvalkový záhon. Jejda, to je dílo! Trvalky vysázené podél zdi od druhů nejvyšších po ty nejnižší se tady střídají v barevných kombinacích, že oko pozorovatelovo neví ani na co se více soustředit.
Ale najdeme tu i pěkné partie jehličnanů, které zde byly vysazeny vlastně stejně dokonale jako trvalkové záhony. Tak se tu střídají druhy vysoké i nízké, některé smutně tmavě zelené, jiné extravagantně zlaté až po konzervativně šedě stříbrné.
Příznivci vody si tady také přijdou na své. Nejsou zde sice žádné dramatické peřeje, fontány či vodopády, ale kromě tiché klikatící se řeky ve vzdálenější části zahrady je tu k vidění pravidelné obdélníkové jezírko se sochou dívenky tančící nad poklidnou hladinou vody.
Když jsme u těch dívčích soch, tak je tu ještě jedna. Ta tvoří dominantu
malé zahrady obehnané živými ploty. Druhá socha dívenky je snad ještě hezčí než ta první. Pro mě osobně je to dokonce jedna z nejúchvatnějších zahradních plastik, jaké jsem kdy potkal. Je to snad proto, že na sošku se můžete dívat ze všech stran či pohledů a vždy na ní bude něco krásné. Když si vzpomenu třeba na sochy Lenina, na ty se dalo s bídou dívat jenom ze zadu, ale dívenka nesoucí v ruce olejovou lampičku s hořícím plamínkem je opravdu ze všech částí zahrady velmi zajímavá, půvabná a krásná. Nakonec jako celá zahrada Waterperry a její rostlinné obyvatelstvo.
Děkuji vám za vaši trpělivost a opět se těším na vaše návštěvy. Váš Zahradník na cestách -
www.fotoflora.cz
To je náááááádhera ..... nemám k tomu co jiného říci. Jen tiše znovu s obdivem prohlížím obrázky.
Možná jen ..... je zajímavé, jak taková půvabná a dobře umístěná socha povýší zahradu ještě o jednu dimenzi.