Nedaleko půvabné jihočeské vesničky Šalmanovice se nachází zajímavý přírodní útvar, přírodní rezervace Červené blato. Je to rozsáhlé rašeliniště, které se rozkládá na ploše větší než 300 hektarů. Část rašeliniště je veřejně přístupná, protože zde vede pohodlná, okružní naučná stezka.
Oficiální stezku z velké většiny tvoří příijemný dřevěný chodník, který se rašelinštěm vine jako podivný velký had. Tento chodník vymezuje návštěvníkům místa, kudy mohou procházet. Dřevěný chodník provede návštěvníky bezpečně přes toto zajímavé, velmi podivné místo.
Část rašeliniště je silně poznamenána lidskou působností, kdysi se zde těžila rašelina, ale převážná část rezervace je v původním stavu. Toto místo silně připomíná severskou tajgu, a to nejen na pohled, ale také složením rostlinného i živočišního obyvatelstva. Ze stromů tady můžeme potkat velmi hojnou borovici blatku. V okrajových částech mokřadů doplňuje v porostu běžnou borovici lesní, ale čím hlouběji postupujeme do vnitra území, tím je borovice blatka častější.
Většina výhledů z chodníku do rašeliniště skýtá tento pohled. Řídké porosty borovic občasně nahrazuje nezdolná bříza a velké porosty nízké vegetace, zejména různé druhy trav a mechů. Z dřevěného chodníku se nesmí setupovat a vstupovat do rašelinište. Je to částečně z důvodů ochrany přírody, ale také ochrany návštěvníka.
Jednou z dominant přístupné části rašeliniště je toto temné jezero, jehož okrajové části zarůstají typickou mokřadní vegetací. V některých situacích místo působí zcela strašidelně. Jednou jsem se tady ocitl před typickou letní bouří. Nebe se zatáhlo a bezvětří sedlo na blata. Najednou všechno utichlo a slyšet bylo jenom zlověstné ticho. Takhle nějak jsem si představoval třetihory.
Možná si říkáte, proč se se toto místo jmenuje Červené blato, když je všechno kolem tak zelené. A správnou odpověď nabízí právě tento snímek. Je na něm vyfocený typický bahenní mech - rašeliník. A na podzim s prvním výraznějším poklesem teplot - podobně jako je tomu u mnoha stromů - dochází k výrazným barevným změnám. Původně zelené mechy rudnou a touto tmavě červenou barvou na zimní období vybarví celé souvislé plochy.
A když už jsme u toho rašeliníku, je slušné s k němu něco také říct. Je to mech velmi důležitý. Odumřelé části tohoto mechu tvoří velmi často základ příští rašeliny. Rašeliník je mech, který je schopen pojmout obrovské množství vody, proto se používá jako součást některých speciálních zahradnických substrátů, třeba pro pěstování některých druhů orchidejí. Nasákavou schopnost rašeliníku využívali ve velkém i různé přírodní národy jako cennou pomůcku. Důležitý byl zejména pro ženy, které jej používali místo vaty. A kromě červenajícího rašeliníku na fotografii vidíme i dalšího typického obyvatele rašeliniště - dobře známou brusinku.
Život v rašeliníku je i tak velmi pestrý, žije zde celá řada drobných organismů - a mezi nima i mnoho druhů hub.
Dnešní přírodní cestování ukončíme celkem typickým obrázkem pro toto místo. Na snímku vidíme dvě rostlinky. které jsou tady docela běžné. Tenké zelené lístečky v levé části fotografie patří rojovníku. Je to bahenní rostlina, která při pořádném kousku fantazie připomíná zmenšený rododendron. Je s ním nakonec také v příbuzenském vztahu. Za zmínku také stojí rostlina, jejíž listy právě dostaly rudý kabátek. Jedná se o tak trochu kontroverzní druh borůvky. Čeština ji zná pod jménem vlochyně. A proč je vlastně tak kontroverzní? No protože bývá považována za rostlinu s plody nejedlými, nebo až mírně jedovatými. Ale v některých oblastech se prý běžně tyto plody sbírají a bez následků konzumují. Je možné, že jedovaté látky se v některých oblastech vyskytují v silnějších koncentracích, jinde v slabších a místama snad celkem chybí. Asi vás také bude zajímat, jaké nebezpečí hrozí při konzumaci plodů vlochyně. Naštěstí se nejedná o nic dramatického. Způsobuje při větším požití bolesti hlavy, pocit únavy a zvracení. Proto se ji lidově také říká ospalka nebo blevánky. Nejrozkošnější lidový název pro tuto zvláštní rostlinku mají na Slovensku. Tam se jí celkem poeticky říká "šialenica". Při podzimní vycházce už nebylo co ochutnat a tak vám posílám sice trochu zablácené pozdravy, ale jinak sepsané s čistou myslí. A těším se na vaše návštěvy.
Zde hledá