...zahrada - nejkrásnější obývák ...

Duben 2010

Z naší zahrady - díl 3.

26. dubna 2010 v 22:47 | Pavel Ch. |  Od nás


P4182628.jpg
Tak od poslední návštěvy u nás uplynulo jen pár dní, a už jsme tu zase. Dlouho trvající chladno a mínusové teploty v noci posledních dnů pořád udržovaly zahradu v téměř stejném stavu. Jedna ze tří sledovaných situací se ale vyvíjí docela překotně, tak se na to všechno zase spolu podíváme.

Nejrychleji se vyvíjí naše milá brunera pod listnatým stromem. Ono - těch brunner je tam více a stromek nad ní - patří k sakurám. Pod rozkvetlou korunou se to už i při pohledu z dálky docela modrá.
P4232868.jpg
Při pohledu z blízka je to ještě o kousek lepší. Jenom si připomeneme, že rostlina se celým jménem nazývá Brunnera 'Jack Frost'. Je to patentovaná odrůda s nádherně vybarvenými listy. Ale v tomto období jsou nejkrásnější květy. Silně připomínají pomněnku a jsou s ní také v příbuzenském  vztahu.
P4232880.jpg
Na záhonu s rdesnama jsou vidět jenom malé pokroky. Celkem se snaží okrasné česneky, které už mají vytvořená malá květenství. Než ale rozkvetou, ještě to chvilku určitě potrvá.
P4232878.jpg
Ani na terase se nezměnilo příliš mnoho. Vegetace stále čeká na pokyn zhora, snad se to už brzo všechno zazelená. Ale pár drobných rozdílů by se možná stejně našlo. Vrátíme se sem, až změny budou výraznější.

Keukenhof - park tulipánů

21. dubna 2010 v 21:12 | Pavel Ch. |  Holandsko
Každým rokem oblétají svět úchvatné fotografie z parku Keukenhof, který se rozprostírá nedaleko od nizozemského městečka Lisse. Park vznikl těsně po válce a celé to vlastně způsobil tehdejší starosta města. Navrhl pěstitelům cibulovin aby vytvořili společnou expozici cibulovin, která přitáhne turisty a podnítí zájem o tyto rostliny. Pěstitelé na tento návrh slyšeli a darovali do společného něco ze své produkce. Na tomto principu park funguje dodnes. Starostova myšlenka se absolutně naplnila.
PK 01.jpg
Z nenápadného parku se stala jedna z největších zahradnických atrakcí Evropy. Za ta léta park Keukenhof získal statut největšího parku cibulovin v rámci celého světa. Holanďané také tvrdí, a asi to těžko někdo vyvrátí či potvrdí, že Keukenhof je v jarním období nejfotografovanějším místem světa. Park je pro veřejnost otevřený jenom relativně krátkou část roku. Zhruba od poslední třetiny března asi do poloviny května. Prostě když cibuloviny kvetou. Pak se brány
zavřou
a otevřou se pro návštěvníky zase až příští jaro. V době sezóny park navštěvuje přibližně 80 tisíc lidí každý týden. No, možná to tvrzení o  nejfotografovanějším místě světa v jarním období, má i něco do sebe.
PK 02.jpg
Park se rozprostírá na ploše 35 hektarů a je zde pro návštěvníky k dispozici asi 15 km chodníků a stezek. Roste tu celkem 87 druhů stromů, v celkovém množství asi 2500 kusů. Květy parku není snadné spočítat. Ale protože tu mají v papírech pořádek, přece jenom nějaká čísla existují. Vysazuje se zde asi 7 miliónů cibulí různých druhů - hlavně hyacinty, narcisy a samozřejmě tulipány. Ty vedou - je jich tu zhruba 4,5 miliónů.
PK 03.jpg
Největší zábava však je, že všechno se tu vysazuje každý rok znova a znova. V jiných kombinacích, jiných záhonech a na jiných místech. To proto, aby park byl zajímavý a krásný a každý rok celkem jiný. A všechno ručně - samozřejmě. Ve většině případů se cibulky vysazují ve třech vrstvách, aby v parku vždy něco kvetlo od března až do května. Nejdříve sněženky, bledule, krokusy, potom narcisy, hyacinty a už vzpomínané tulipány.
PK 04.jpg
Park Keukenhof je opravdu unikát, který stojí za to vidět, alespoň jednou za život. Ale i kolem je to velmi zajímavé. Lány rozkvetlých cibulovin a milióny květů. Opravdu nepřeháním. Stačí si trochu přivstat a vyrazit do pravé nizozemské dopravní špičky a sunout se pomalu v dlouhých koloniích podél polí. Když vycházející slunce osvětluje barevné pruhy z květin, opravdu to stojí za to. A až se vrátíte domů a po čase si v zahradnictví nebo v nějakém velkém marketu koupíte jeden hyacint pro radost, možná mu budete moct s trochou nadsázky říct: " jo kamaráde, tebe už jsem někde viděl".
PK 05.jpg

Z naší zahrady - díl 2.

10. dubna 2010 v 21:53 | Pavel Ch. |  Od nás
Po čase vás opět zdravím krátkou reportáží  z naší zahrady. Jak jsem slíbil, budeme pokračovat v nahlížení na stejná místa a sledovat jak se mění a vyvíjí. Na začátek si dáme tradičně jednu úvodní fotografii. V žulovém korytě miniskalky právě rozkvetl lomikámen, neboli Saxifraga. Vždy když tyto rostliny kvetou, vzpomínám si na jednu moji známou, která této květině s pravidelnou vytrvalostí říkala kamenolom. No co, kamenolom nebo lomikámen, vždyť je to skoro jedno. A protože ten náš letos kvete opravdu hezky, posílám vám jeden obrázek jako jarní potěšení.
Ale pojďme se radši věnovat naším třem místům, jak vypadají na druhé návštěvě. Nejdříve nakoukneme  z dálky pod strom, kde při první návštěvě ještě nebylo skoro nic vidět. A ejhle, již se nám tam něco málo zelená.
P4102405.jpg
Když se podíváme zblízka, můžeme směle říct, že se nejenom zelená, ale také trochu modrá. Naše Brunnera ´Jack Frost´ ukazuje totiž již své první kvítky. Mají bledě modrou barvu a nápadně se podobají pomněnkám. Je to zatím jenom první náznak, to nejlepší snad ještě teprve přijde.
P4102407.jpg
Při pohledu na naše druhé sledované místo se dostáváme k záhonu kde rostou již minule představené rostliny z rodu Persicaria. Jsou to rostliny, jejichž vývoj ze začátku jara není nijak překotný a proměnlivé a často chladné počasí jejich růst také příliš neurychluje. Zato okrasným česnekům tento druh počasí plně vyhovuje a narůstají docela rychle. Rozhodně to budou první rostliny na tomto záhoně, které budou něčím zajímavé. Teda jestli je nepostihne nějaká nepříjemnost, která by jejich vývoj ovlyvnila.
P4070935.jpg
A ještě nám k úplnosti chybí zastavení č. 3. A tak spěcháme směrem k terase pod listnatým stromem. Drobné změny jsou i tady zajisté vidět. V luštitelském časopise by možná napsali, hledej 5 rozdílů, ale při detailním pohledu by jich možná bylo více. Při práci toto otevřené posezení rádi využíváme pro chvíli odpočinku. Listnatý strom v levém rohu terasy v jarní době propouští vzácné jarní slunce a sedí se zde velmi příjemně. V létě zase dává příjemný stín, takže se tam sedí také krásně. Ale to si necháme až na jindy. Až se zde objeví něco hezkého, budeme opět společně pokračovat v nakukování.
P3312028.jpg

Odpověď

7. dubna 2010 v 18:59 | Pavel Ch. |  Co se nevešlo jinam
Dne 6.4. jsem z tohoto blogu dostal vzkaz, respektive dotaz od neznámého pisatele ohledem kanadské borůvky. Ze slušnosti bych rád odpověděl, ale pisatel nezanechal ani jméno ani žádný kontakt. Proto ho prosím, aby dotaz formuloval více přesně a zanechal mi adresu, na kterou mám odpovědět. Děkuji