...zahrada - nejkrásnější obývák ...

Únor 2010

PARC FLORAL LE CHATELLIER

26. února 2010 v 14:43 | Pavel Ch. |  Francie
Nedaleko města Fougeres, na samém východním okraji francouzské Bretaně najdete na podrobné mapě místo označené jako le Chatellier. Nachází se zde rozlehlý, více než dvacetihektarový park. Je to vlastně komplex ukázkových zahrad posazený do otevřené bretaňské krajiny. Park je rozdělený na několik jednotlivých částí, z nichž každá je vytvořena v jiném stylu. Internetová prezentace tohoto místa dává tušit, že se jedná o pozoruhodnou zahradu, která si zaslouží osobní návštěvu.

Přístupová cesta do areálu zahrad je velkorysá. Je to vlastně chodník, z obou stran osázený souvislými pruhy hortenzie latnaté (Hydrangea paniculata). Tvůrci tohoto prostoru vsadili na jedinou kartu - na silný letní efekt. Květy hortenzií ve velkém navštěvují různí zástupci hmyzího světa - mušky, včely, brouci. Chodník lemovaný "alejí" hortenzií působí nevšedně a zaslouží si obdiv.

Návštěva samotné zahrady je však trochu rozporuplná. Některé celky působí výborně, jiné rozpačitě a některé ještě hůře. Ačkoliv je turistická sezóna v plném proudě, na zahradě jsme byli zpočátku téměř sami. Kousek od vchodu je místo označené jako zahrada Tisíců a jedné noci. Naladěni romantickými fotografiemi z internetu, se na tuto zahradu těšíme přímo dychtivě. První nadšení střídá první zklamání. Místo stříkajících fontán potkáváme pouze vyschlé koryto a vegetaci, která jenom vzdáleně připomíná kouzlo orientálních zahrad.

Úroveň jednotlivých ukázkových zahrad je nevyvážená, ale nápad i způsob založení jsou zcela v pořádku. Možná místu chybí jenom několik lidských sil, které by spíše zapracovali na údržbě a vyladění detailu. Situaci málo poznáme na povrchné hodnocení, ale trošku mi připomíná zakletý kruh. Prázdné parkoviště a minimum návštěvníků znamená malé příjmy, které sotva stačí na ideální údržbu. Ale když chybí dost krůčků k dokonalosti, rozumím i tomu, že zahradničtí nadšenci si to mezi sebou řeknou a za stejné či podobné vstupné si vyberou k návštěvě jinou, lépe udržovanou zahradu.

Je tu ale také několik míst, které jsou uprostřed léta opravdu v plné kráse. Modrá zahrada je třeba jedním z nich, je to nepříliš velká plocha, kde nade všema barvama převládá modrá. Je tu modrá lavička u vodní hladiny, velký eukalypt s namodralými listy, mnoho odrůd modrých hortenzií, a nakonec i tato suchomilná a u nás trochu neprávem nedoceněná modrá kráska - perovskie (Perovskia atriplicifolia).

Možná je to trochu subjektivní, ale z mého pohledu mě nejvíce zaujala tzv. "Zahrada vycházejícího slunce". Je to tradiční japonská zahrada, jejíž kostru tvoří vzrostlé asijské javory. Společnost jim dělají různé druhy kapradin, okrasných trav, kosatců , bambusů či svíd. Japonské zahrady bývají tradičně nejhezčí z jara či na podzim. Ale dobře založená zahrada, jak je vidět, je pěkná i v plném létě. Naše návštěva tohoto parku pomalu končí, už zbývá jenom utřídit si všechny dojmy. Ty horší, i ty dobré. Přál bych tomuto místu více hostů, jistě by mu to pomohlo.

Benátky a karneval

16. února 2010 v 0:10 | Pavel Ch. |  Itálie
O karnevalu a o Benátkách by se jistě dalo psát na mnoho způsobů, ale začnu citátem od pana Karla Čapka, který to ve svých Italských listech opravdu vystihl velmi přesně: "…bude-li to, co následuje, trochu zmatené a nepřehledné, nemohu za to, neboť sám nemám nijak spořádáno to, co jsem viděl…"
Dnešní putování nebude příliš zahradnické. Ne že bych nechtěl, ale v Benátkách prostě některé věci nejsou moc k vidění. Opravdová zeleň nemá v Benátkách příliš prostoru. Občas potkáte pár keřů, kterých větvě přerůstají zdi několika soukromých dvorků či zahrad. Tak se alespoň podíváme na Benátky trochu jinak, než jak je vidí turistické brožury.
V době karnevalu jsou Benátky opravdovou křižovatkou národů. Pominete-li davové šílenství a nespočet anonymních tváří, mají karnevalové Benátky cosi do sebe. Jsou pestré, barevné, nemálo extravagantní. Potkáváte masky, které si do města vyšly pro radost, často ale i s nadějí vydělat nějakou tu minci.

Benátská výstřednost někdy nezná hranic. Lidé se převléknou do svých oblíbených kostýmu, ve kterých se alespoň na chvíli cítí trochu renesančně. Budete-li se dívat i trochu níže, objevíte možná i čtyřnohého miláčka, který skvěle drží rytmus s karnevalovou módou.
Z některých benátských restaurací se bez placení dá odejít jenom velmi obtížně.
Tzv. živé sochy ke karnevalu určitě patří. Pozorovat tyto nalíčené lidi je někdy velmi zábavné. Když je odměníte drobnou pozorností, potěší vás úsměvem. Představa, že si je vyfotíte bez zaplacení ale může právem vyvolat celkem nepříznivou reakci…
A tak jsme přece jenom objevili cosi zahradnické. Malý, o to hezčí trh s ovocem a zeleninou.

A závěrem trochu zahradnického optimismu. Nějaká zeleň tady přece jenom je. Květinové nádoby a závěsné květináče částečně zdobí trochu unaveně vyhlížející benátské domy.

Hádej hádej, co to raší?

11. února 2010 v 21:46 | Pavel Ch. |  Fotohádanka
Milé paní, dámy, slečny a sem tam i možná milí pánové. Zdá se, že hraní vás baví a těší a že fotohádanky jsou pro vás zajímavé. V sekci "o rostlinách" jsme se nedávno podívali na rozmanitost stromů z pohledu na jejich zajímavou kůru. Ale dřeviny jsou nesmírně rozmanité i z jiných pohledů. Jejich listy, květy, plody, výška či tvar, to si všechno všímáme celkem snadno. Ale je tu ještě jedna pozoruhodná, ale velmi kratičká etapa jejich životů. A to je rašení. Je to fascinující chvíle života dřevin, kdy se v jarním probouzení klubou nové listy k životu. V tento moment se vyplatí zvednout oči směrem k větvičkám a mrknout na to podivné divadlo proměn.

Mám tu pro hravé povahy jednu malou, ale ne příliš lehkou soutěž. Podíváme se společně alespoň na několik dřevin zachycených právě ve chvíli, kdy se nenápadné pupeny mění na charakteristické listy. Hlavním cílem této hry je objevit další skrytou krásu rostlin a také naučit se trochu dívat kolem sebe. A jako vedlejší produkt tohoto pokusu je tu také šance vyhrát pěknou cenu. Ta je připravena pro jediného výherce tohoto kola. Tentokrát to bude stolní záznamník se šestnácti zahradnickými pohledy. Trochu neobvyklá věc, kterou v papírnictví nekoupíte, ale myslím, že výherci by se mohla líbit.

A teď pravidla pro toto kolo. Budou trochu přísnější než ta, na která jste byli zvyklí. Do hádanky vstupuje 5 snímků a cenu může získat soutěžící, který z 5 obrázků uhodne správně alespoň 3 rostliny. Všechny soutěžní snímky představují dřeviny, které jsou všeobecně známé. Z odpovědi musí být zřejmé, ke které fotografii odpověď patří. U názvů rostlin postačí jejich první, čiže rodové jméno. Kdo si chce uchovat své soukromí, a umím to pochopit, tak hraje pouze o dobrý pocit z výhry. Jestli se vítěz bude chtít těšit z odměny, budu potřebovat jakoukoliv adresu - třeba na poste restante, kam výhru poslat. Tak dost bylo zdržování. Tak už konečně - hádej hádej, co to raší?


FOTO č. 1

FOTO č. 2

FOTO č. 3

FOTO č. 4
Foto č. 5

Holandské drobničky

8. února 2010 v 22:55 | Pavel Ch. |  Holandsko
Když mezi přáteli přijde řeč na Holandsko, velice často se diví, když říkám, jak je to hezká země. Oponují, že " co může být na takové placce jenom zajímavé". Ale div se světe, i rovinatá krajina může být svým způsobem krásná. Možná právě jakási zdánlivá jednotvárnost krajiny přivedla Holanďany k tomu, že ve svém bezprostředním okolí si zkrášlují své prostředí více, než lidé bydlící v krajině kopců, úžasných údolí a divokých řek. Holandsko má pověst liberální země, ve které žijí tolerantní lidé. Malá městečka i nizozemský venkov mají zvláštní kouzlo a pro cestovatele s otevřenýma očima nabízí mnoho příjemných a milých překvapení.
Typickým fenoménem jsou holandské předzahrádky. Možná se k nim ještě na tomto blogu vrátím v podrobnější reportáži, zatím alespoň stručně. Předzahrádky bývají často malé jako dlaň, občas ještě menší. No, prostor je v Holandsku prostě vzácný. Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsou vždy úhledně upravené, ale většinou to tak bývá. Předzahrádku od ulice velmi často dělí pouze nízká zídka, či živý plůtek do půl metru vysoký. Předzahrádka často slouží k pokoukání i veřejnosti, tak musí vypadat dobře. Velmi často v ní objevíme stolek se židlí, na které obvykle sedí či dřepí nějaká květinová výzdoba. Nakukování do předzahrádek je snadné a věřte, že i velmi zábavné.
Jak jsem řekl, prostor je velmi vzácný a musí se s ním zacházet uvážlivě. Ale co takový chudák hospodský s provozovnou u břehu kanálu? Jeho možnosti k prostorovému rozvoji živnosti mají jasné hranice. Ale kdo si sežene loď, může si svou venkovní restaurační zahrádku rozšířit o dobrých pár metrů čtverečních navíc. A co je doma, to se počítá…
Známou pravdou je, že Holandsko je zemí cyklistů a kol. Pro kolaře se tu opravdu dělá mnoho. Někdy dokonce tak mnoho, že běžní chodci jsou diskriminování a nemají k dispozici žádný chodník. A kolaři na vás zvoní už z uctivé vzdálenosti, aby jste stihli rychle uskočit před rozjetým velocipédem někam na trávník. Je pravda, že v jednu chvíli jsme byli jedinými chodci pouze my dva, zahradničtí turisté z Čech. Byli jsme vlastně téměř atrakcí bez kola a už jsem čekal, že budu i rozdávat podpisy jako místní zajímavost. Nestalo se tak, protože Holanďané na kole jezdí hrozně rychle. Pořád někam spěchají. A tak kdosi chytrý pro ně vymyslel bezva fintu. Aby se nemuseli ve svém shonu zastavovat, na některých cyklistických stezkách jsou instalovány velké sítě na odpadky. Mají velký otvor, takže většina spěchajících může své odpadky likvidovat ekologicky zásahem do hladového otvoru sběrného koše.

Vztah ke kolu mají prostě Nizozemci v krvi. Pravdou je, že ne každé kolo je stejné, některé vás veze a druhé musíte tlačit. Tento holandský mlynář to tak lehké určitě nemá, ale jeho socha je příjemným oživením náměstíčka u kostela.
Další nizozemskou specialitkou je trh. Může být jakýkoliv, mě zajímal ponejvíce ten květinový. Květináři a pěstitelé dovezou své výpěstky do města a krásně je rozloží, odolat bývá často velmi těžké. Květy jsou nedílnou součástí života Holanďanů. Jedni je pěstují, druzí je kupují. Obě skupiny mají v holandské populaci velmi silné zastoupení.
Prodávat květy je nepochybně velmi zábavné a případný úspěch je ještě zábavnější. Ale co má dělat chudák pěstitel někde na venkově, když má pořád nějakou práci ve firmě? A vesničané se občas trousí pro nějakou tu trvalku, či cosi do truhlíku. Snadná pomoc se jmenuje samoobsluha. Majitel firmy vystrčí do ulice vozík plný květů - každé ráno jistě doplní nové. Na vozík postaví zamčenou kasičku na papírové penízky a vedle ní postaví skleničku plnou drobných mincí na "automatické" - samoobslužné vrácení. A ještě tašky pověsit na háček a květinový byznys může začít. Kdo chce květiny ani nemusí do firmy, snadno vybere si tu svoji, zaplatí, vrátí si mince, zabalí květinu do tašky a může si jít po svém. Ano, i to je Holandsko, které mám i pro toto jaksi rád…

Kůra krásných stromů

6. února 2010 v 23:51 | Pavel Ch. |  O rostlinách
borovice - Pinus wallichiana

Zahrada v období vegetace hýří všema barvama - je veselá, hravá, rozdováděná. Ale zimní příroda mnoho ze své krásy ukryla - listí z mnoha stromů zmizelo, po květech téměř ani památka, jen tu a tam na stromech visí torza plodů. Ale i zimní procházka městským parkem či snad botanickou zahradou nemusí být až tak nudná. Zajímavé pohledy nabízí kůra některých druhů stromů. Je to možná až s podivem, jak může být zajímavá tak "obyčejná" věc, jakou je kůra.
bříza - Betula albosinensis 'Red Panda'

Kůra některých stromů navíc díky svým specifickým vlastnostem výrazně vstoupila do dějin lidstva a pro některé země světa se stala výrazným hospodářským produktem. Například dub korkový, kterého kůra se zpracovává na korek je významnou hospodářskou rostlinou Španělska, Portugalska a některých zemí severní Afriky.
dub korkový - Quercus suber

Kůra jiných druhů dubů se používá k barvířským účelům, naopak kůra dubu letního i dubu zimního se používá jako technický prostředek pro zpracování kůže. Kůra těchto dubů má i léčivé vlastnosti a používá se pro vysoký obsah tříslovin zejména ve formě koupele např. proti hemeroidům, při léčbě omrzlin nebo proti pocení nohou.
dub - Quercus fraineto
Dalším stromem se vzácnou kůrou je naše domácí a dobře známá vrba bílá. Kůra vrby bílé obsahuje třísloviny, glykosidy, salicin a celou řadu doprovodních látek. Právě salicin obsažený v kůře vrby tvoří základní léčební efekt léků typu aspirin. Vrbová kůra působí proti bolestem různého typu, v lidovém léčitelství se používá k léčení ran, spálenin, proti krvácení, na zmírnění revmatických bolestí nebo jako regenerační koupel.
vrba bílá - Salix alba
Ze stromů s léčivou kůrou nelze zapomenout ještě na chinovník. Tato zajímavá jihoamerická rostlina nabídla vůbec jako první, účinný lék proti jedné z nejnebezpečnějších nakažlivých nemocí - malárii. Od úsvitu lidských civilizací si tato nemoc vybrala krutou daň, naději všem nemocným přinesl až objev chinovníku - stromu s hořkou kůrou. A typickou vůni skořicového koláče má nakonec na svědomí taky jenom kůra - krásně zkroucená a trochu poeticky vyhlížející kůra tropického stromu - skořicovníku.
proužky skořicové kůry (uprostřed) - Cinnamonum

javor - Acer grosseri

Kromě všech užitečných vlastností kůry je tu ještě jedna, neméně důležitá - kůra totiž může být i krásná. Rozličné kresby, textury i barvy kůry dokážou zejména pro vnímavé pozorovatele připravit nevšední estetický zážitek. Ať jsou to světlé proužky některých javorů, zajímavé mnohobarevné šupinky platanů, hrubé rýhy dubových kmenů, či jen z mladické lehkomyslnosti vyrytá srdíčka v bukové kůře.
metasekvoj - Metasequoia glyptostroboides
eukalypt - Eucalyptus dalrympleana

topol bílý - Populus alba

Pozor na katalogy zásilkových firem

2. února 2010 v 22:04 | Pavel Ch. |  Co se nevešlo jinam


Zahradnická sezóna netrpělivě klepe na dveře a to je nejlepší signál pro zásilkové společnosti, aby zaútočily na
zahradnické duše poznamenané vleklou zimou. Slovo zaútočily používám zcela vědomě. O zásilkových firmách dlouhodobě nemám žádné iluze, ale co se děje v posledních letech si již opravdu žádá reakci. Zvláště proto, že jsme známým kutilsko-zahradnickým národem s patřičnou dávkou zkušeností a přirozené zahradnické hrdosti.

V posledních dnech se mi dostaly do rukou katalogy některých z těchto společností a nabyl jsem dojmu, že jejich marketingoví ředitelé se z nás pokouší udělat nesvéprávné hlupáky. Promiňte prosím za výraz, snažím se toto místo udržovat v patřičné izolaci od nevhodných slov, ale pro tuto situaci jsem ve svém slovníku neobjevil slušnější alternativu. Jména těchto společností nechci uvádět, protože předpokládám, že si drží dobře honorované právnické oddělení, které by z nás obyčejných smrtelníků zajisté vytáhlo nějakou tu kačku za poškozování dobrého jména společnosti.

I když o dobrém jménu by se dala vést polemika, protože jaképak dobré jméno, když z některých katalogů přímo trojrozměrně vystupuje drzost a hamižnost. Lehké rozladění jsem pocítil už v minulosti, kdy jsem v jednom katalogu objevil na květech komule (Buddleja) poněkud nepřirozeně strnulé motýly. Při bližším pohledu jsem v tělíčku každého z nich objevil hlavičku špendlíku. Fotografie motýlů pocházely z jakési entomologické sbírky - proto ta podivná poloha. Ale budiž - motýly na květech komulí hodují opravdu často, takže mystifikace nebyla zas tak velká.

To co se objevuje v posledních vydáních katalogů je však celkem jiné kafe. Zahradníci byli na hlavu poraženi armádou grafiků a poslední ránu jim zasadili tiskaři. A tak se najednou v katalozích některých firem (naštěstí opravdu ne všude) objevují takové bludy, které donedávna neměly obdobu. Plody ovocných druhů podle obrázků dosahují pomalu velikosti lidské hlavy a jejich barva má stejnou výstražní hodnotu jako reflexní vesty lidí pracujících u silnic. Dvoudomé rostliny dávají bohatou úrodu i bez opylovače a nové odrůdy ovocných stromů jsou už rezistentní nejenom vůči nemocem, ale už také i vůči škůdcům. V textech jsou fatální chyby, k některým druhům rostlin je přiřazený zcela odlišný popisek.

Abych ale zůstal spravedlivý, nechci apriori tvrdit, že při nákupu od zásilkové společnosti obdržíte nehodnotné rostliny. Je ale více než pravděpodobné, že vaše nové rostliny nikdy nedosáhnou barev, i proporcí těch, které jsou vyfoceny, promiňte - vytvořeny - v katalozích některých zasilatelských firem.

Když píšu tyto řádky, poslouchám z reproduktorů trochu hudby. Před chvílí jsem zpozorněl
při písničce slovenského zpěváka Petra Nagye - v jedné ze svých písní zpívá že:

"...sme už starí na rozprávky, ale zase mladí na prehry,
nekŕmte nás tým čo bolo a čo bude, aj tak sme stále frajeri..."
Je to možná návod i pro nás, vyhnout se prohrám přece nemusí být až tak těžké...

PS. V případných komentářích se prosím vyhněte jménům jednotlivých zasilatelských firem. Děkuji.