Když mezi přáteli přijde řeč na Holandsko, velice často se diví, když říkám, jak je to hezká země. Oponují, že " co může být na takové placce jenom zajímavé". Ale div se světe, i rovinatá krajina může být svým způsobem krásná. Možná právě jakási zdánlivá jednotvárnost krajiny přivedla Holanďany k tomu, že ve svém bezprostředním okolí si zkrášlují své prostředí více, než lidé bydlící v krajině kopců, úžasných údolí a divokých řek. Holandsko má pověst liberální země, ve které žijí tolerantní lidé. Malá městečka i nizozemský venkov mají zvláštní kouzlo a pro cestovatele s otevřenýma očima nabízí mnoho příjemných a milých překvapení.
Typickým fenoménem jsou holandské předzahrádky. Možná se k nim ještě na tomto blogu vrátím v podrobnější reportáži, zatím alespoň stručně. Předzahrádky bývají často malé jako dlaň, občas ještě menší. No, prostor je v Holandsku prostě vzácný. Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsou vždy úhledně upravené, ale většinou to tak bývá. Předzahrádku od ulice velmi často dělí pouze nízká zídka, či živý plůtek do půl metru vysoký. Předzahrádka často slouží k pokoukání i veřejnosti, tak musí vypadat dobře. Velmi často v ní objevíme stolek se židlí, na které obvykle sedí či dřepí nějaká květinová výzdoba. Nakukování do předzahrádek je snadné a věřte, že i velmi zábavné.
Jak jsem řekl, prostor je velmi vzácný a musí se s ním zacházet uvážlivě. Ale co takový chudák hospodský s provozovnou u břehu kanálu? Jeho možnosti k prostorovému rozvoji živnosti mají jasné hranice. Ale kdo si sežene loď, může si svou venkovní restaurační zahrádku rozšířit o dobrých pár metrů čtverečních navíc. A co je doma, to se počítá…
Známou pravdou je, že Holandsko je zemí cyklistů a kol. Pro kolaře se tu opravdu dělá mnoho. Někdy dokonce tak mnoho, že běžní chodci jsou diskriminování a nemají k dispozici žádný chodník. A kolaři na vás zvoní už z uctivé vzdálenosti, aby jste stihli rychle uskočit před rozjetým velocipédem někam na trávník. Je pravda, že v jednu chvíli jsme byli jedinými chodci pouze my dva, zahradničtí turisté z Čech. Byli jsme vlastně téměř atrakcí bez kola a už jsem čekal, že budu i rozdávat podpisy jako místní zajímavost. Nestalo se tak, protože Holanďané na kole jezdí hrozně rychle. Pořád někam spěchají. A tak kdosi chytrý pro ně vymyslel bezva fintu. Aby se nemuseli ve svém shonu zastavovat, na některých cyklistických stezkách jsou instalovány velké sítě na odpadky. Mají velký otvor, takže většina spěchajících může své odpadky likvidovat ekologicky zásahem do hladového otvoru sběrného koše.
Vztah ke kolu mají prostě Nizozemci v krvi. Pravdou je, že ne každé kolo je stejné, některé vás veze a druhé musíte tlačit. Tento holandský mlynář to tak lehké určitě nemá, ale jeho socha je příjemným oživením náměstíčka u kostela.
Další nizozemskou specialitkou je trh. Může být jakýkoliv, mě zajímal ponejvíce ten květinový. Květináři a pěstitelé dovezou své výpěstky do města a krásně je rozloží, odolat bývá často velmi těžké. Květy jsou nedílnou součástí života Holanďanů. Jedni je pěstují, druzí je kupují. Obě skupiny mají v holandské populaci velmi silné zastoupení.
Prodávat květy je nepochybně velmi zábavné a případný úspěch je ještě zábavnější. Ale co má dělat chudák pěstitel někde na venkově, když má pořád nějakou práci ve firmě? A vesničané se občas trousí pro nějakou tu trvalku, či cosi do truhlíku. Snadná pomoc se jmenuje samoobsluha. Majitel firmy vystrčí do ulice vozík plný květů - každé ráno jistě doplní nové. Na vozík postaví zamčenou kasičku na papírové penízky a vedle ní postaví skleničku plnou drobných mincí na "automatické" - samoobslužné vrácení. A ještě tašky pověsit na háček a květinový byznys může začít. Kdo chce květiny ani nemusí do firmy, snadno vybere si tu svoji, zaplatí, vrátí si mince, zabalí květinu do tašky a může si jít po svém. Ano, i to je Holandsko, které mám i pro toto jaksi rád…
brabi | 9. února 2010 v 7:44 | 
Tento článek mi udělal radost. Mám ráda Holandsko a velmi si vážím místních lidi. Měli jsme to štěstí a seznámili jsme se u nás v campu s rodinou, která nás později pozvala do Amsterodamu na týden. Zážitky mi vydržely dodnes. Ty žárovkami ozářené a květinami zaplněné loďky a lodě na kanálech, úzké vysoké domy s příkrými schody, cyklisti od 3 do 90 let, květinami oddělené cesty od chodníků, na venkově v každém domě obchůdek, větrné mlýny a hlavně dřeváky! Byly všude a špatně se mi v nich chodilo. Náš dvouletý syn měl zážitek největší, viděl tam krávu! Jenom ten krásný odpadkový koš tam ještě neměli