Nedaleko města Fougeres, na samém východním okraji francouzské Bretaně najdete na podrobné mapě místo označené jako le Chatellier. Nachází se zde rozlehlý, více než dvacetihektarový park. Je to vlastně komplex ukázkových zahrad posazený do otevřené bretaňské krajiny. Park je rozdělený na několik jednotlivých částí, z nichž každá je vytvořena v jiném stylu. Internetová prezentace tohoto místa dává tušit, že se jedná o pozoruhodnou zahradu, která si zaslouží osobní návštěvu.
Přístupová cesta do areálu zahrad je velkorysá. Je to vlastně chodník, z obou stran osázený souvislými pruhy hortenzie latnaté (Hydrangea paniculata). Tvůrci tohoto prostoru vsadili na jedinou kartu - na silný letní efekt. Květy hortenzií ve velkém navštěvují různí zástupci hmyzího světa - mušky, včely, brouci. Chodník lemovaný "alejí" hortenzií působí nevšedně a zaslouží si obdiv.
Návštěva samotné zahrady je však trochu rozporuplná. Některé celky působí výborně, jiné rozpačitě a některé ještě hůře. Ačkoliv je turistická sezóna v plném proudě, na zahradě jsme byli zpočátku téměř sami. Kousek od vchodu je místo označené jako zahrada Tisíců a jedné noci. Naladěni romantickými fotografiemi z internetu, se na tuto zahradu těšíme přímo dychtivě. První nadšení střídá první zklamání. Místo stříkajících fontán potkáváme pouze vyschlé koryto a vegetaci, která jenom vzdáleně připomíná kouzlo orientálních zahrad.
Úroveň jednotlivých ukázkových zahrad je nevyvážená, ale nápad i způsob založení jsou zcela v pořádku. Možná místu chybí jenom několik lidských sil, které by spíše zapracovali na údržbě a vyladění detailu. Situaci málo poznáme na povrchné hodnocení, ale trošku mi připomíná zakletý kruh. Prázdné parkoviště a minimum návštěvníků znamená malé příjmy, které sotva stačí na ideální údržbu. Ale když chybí dost krůčků k dokonalosti, rozumím i tomu, že zahradničtí nadšenci si to mezi sebou řeknou a za stejné či podobné vstupné si vyberou k návštěvě jinou, lépe udržovanou zahradu.
Je tu ale také několik míst, které jsou uprostřed léta opravdu v plné kráse. Modrá zahrada je třeba jedním z nich, je to nepříliš velká plocha, kde nade všema barvama převládá modrá. Je tu modrá lavička u vodní hladiny, velký eukalypt s namodralými listy, mnoho odrůd modrých hortenzií, a nakonec i tato suchomilná a u nás trochu neprávem nedoceněná modrá kráska - perovskie (Perovskia atriplicifolia).
Možná je to trochu subjektivní, ale z mého pohledu mě nejvíce zaujala tzv. "Zahrada vycházejícího slunce". Je to tradiční japonská zahrada, jejíž kostru tvoří vzrostlé asijské javory. Společnost jim dělají různé druhy kapradin, okrasných trav, kosatců , bambusů či svíd. Japonské zahrady bývají tradičně nejhezčí z jara či na podzim. Ale dobře založená zahrada, jak je vidět, je pěkná i v plném létě. Naše návštěva tohoto parku pomalu končí, už zbývá jenom utřídit si všechny dojmy. Ty horší, i ty dobré. Přál bych tomuto místu více hostů, jistě by mu to pomohlo.
Zde hledá