...zahrada - nejkrásnější obývák ...

Září 2009

Na návštěvě skanzenu Bokrijk

26. září 2009 v 22:55 | Pavel Ch. |  Belgie
Nedaleko Hasseltu, největšího města belgické části regionu Limburg, se v rozlehlém přírodně krajinářském parku nachází snad nejdůležitější belgický skanzen Bokrijk. Je zde soustředěna velká sbírka historických staveb, které sem byly převezeny z různých částí Belgie. Tyto stavby jsou hezké samy o sobě, návštěva skanzenu je však zajímavá i z jiných hledisek.

Provozovatelé skanzenu Bokrijk vsadili na správnou kartu. Atmosféru zašlých časů bezvadně dokreslují postavy v dobovém oblečení, které v jednotlivých staveních vykonávají, nebo předstírají různá řemesla. Tak můžete třeba pozorovat paní, jak rozdělává oheň na otevřeném ohništi, zahradníka jak sbírá fazolové lusky, či pastýře, který mlčky pase stádo ovcí.
Bokrijk je vlídný k dospělákům a přívětivý i k dětem. Pro ně je zajímavé pozorovat hospodářská zvířata, která můžou vidět i zblízka. V jednom ze starých stavení jsou sesbírané i různé společenské i mechanické hry, se kterýma si děti hrály v minulých stoletích. A aby to bylo ještě zajímavější, všechny tyto hry si můžou děti vyzkoušet i osobně.
Pro zahradníka na cestách je nejzajímavější pozorovat, jakým směrem se vyvíjelo zahradnictví v dobách minulých. Kuchyňské zahrady byly samozřejmě nejdůležitější, nacházely se proto vždy v co nejtěsnější blízkosti stavení. Významnou roli také hrály rostliny léčivé či technické, které často plnily i trochu okrasnou funkci. Na vývoji okrasných zahrad se podílely nejvíce společensky výše postavené vrstvy, zatímco chudší lidé využívali půdu dlouhou dobu převážně k obživě.

Pernettya

26. září 2009 v 22:45 | Pavel Ch. |  O rostlinách
Pernettya
patří do velké rodiny vřesovcovitých rostlin. Existuje větší množství druhů, ale na náš trh se prakticky dostává jenom jeden z nich, a to je Pernettya mucronata, včetně několika odrůd. Tyto odrůdy se mezi sebou liší především barvou plodů. Pernettye jsou stálezelené keříky, které můžou dorůstat do výšky kolem 40 cm. Podobně jako většina vřesovcovitých rostlin i tento druh vyžaduje kyselou půdu a vlhké prostředí. Nejlépe se ji daří v polostínu a u nás také v chráněné poloze, případně s lehkou zimní přikrývkou.

Pernettye je oblíbená zejména kvůli plodům, které jsou nesmírně dekorativní. A dostáváme se tím k nejčastějšímu dotazu ohledem pěstování těchto pozoruhodných rostlin. Pernettye se každoročně od začátku podzimu objevují v naších zahradních centrech a vzbuzují oprávněný zájem zákazníků. Z počáteční euforie se ale může vyvinout i moment rozčarování. Komu se povede rostlinu vysadit tak pečlivě, aby bez následků přežila zimu, časem zjistí, že rostlina už netvoří plody. Není to chybou pěstování, ale na vině - dá li se to tak vůbec říct, jsou opylovací poměry. Pernettya je dvoudomou rostlinou, takže někteří jedinci jsou samčího pohlaví a jiné samičí. Aby vznikly plody, musí vedle samičí rostliny růst i pořádný táta. A zde je ten problém. Do prodejen se v absolutní většině dováží jenom holčičí - plodící rostliny. U pěstitele ve školce rostou ale i samčí jedinci, kteří se o opylení postarají.

Je to možná trochu dáno tím, že tyto rostliny jsou v zahraničí vnímány zejména pro podzimní dekoraci truhlíků a oken. Z hlediska obchodníka je žádouci aby si "správný zákazník" rostlinku rok co rok kupoval novou. Proto kolikrát ani není vůle samčí rostlinky vlastně prodávat. V zájmu objektivity ale nutno dodat, že některé pěstitelské firmy tyto samčí rostliny nabízejí. Vůbec ale nejsou atraktivní - a tak je velmi často prodejci nechtějí ve svých provozovnách nabízet. Řešení situace není snadné. Kdo chce tuto rostlinu trvale pěstovat, musí trpělivě hledat firmu, která nabízí i samčí typy. Anebo postupovat tak, jak to dělají jenom opravdoví nadšenci. Sesbírají zralé plody, vyberou semínka a zkouší z nich dopěstovat malé rostlinky. Ty pak nějakou dobu piplají, až s nich vypěstují dospělé rostliny. Jestli mezi nimi bude i samčí exemplář, vyhráli.
Udržet pernettyi při životě není při troše laskavé péče až tak obtížné, díky komplikovaným opylovacím poměrům je však její pěstování ale mnohem méně zábavné, než jak se všeobecně uvádí.

Skimmia

24. září 2009 v 8:51 | Pavel Ch. |  O rostlinách
Skímie ani nezaklepaly a vtrhly na náš zahradnický trh tak před 13-15 lety. Už jsou tady dost dlouho, abychom je prokoukli, ale stále se to nějak nedaří. A tak na základě mnoha opakovaných žádostí přináším několik základních informací. Tento stálezelený keřík vyžaduje stanoviště ve stínu či polostínu. Snese neutrální půdu, ale nejlépe mu vyhovuje půda kyselejší, vlhká a humusovitá. Stanoviště by mělo být ve chráněné poloze, trvalá vysoká vlhkost vzduchu je pro skímie velmi prospěšná.
Navzdory tomu, že druhů, ale hlavně odrůd existuje více, nejoblíbenější je zatím samčí kultivar Skimmia japonica 'Rubella'. V západní Evropě se pěstuje jako tradiční "vánoční" rostlina. Podobně jako u nás tzv. vánoční hvězda. Krásné tmavé květní pupeny vytváří při dlouhé vegetační době. Když je horší rok, pupeny jsou řídké a rostlina není příliš hezká. Rostlinky z dovozu jsou tak krásné proto, že se obvykle pěstují pod sklem nebo ve fóliovníku. Po výsadbě rostliny na záhon je složité udržet ji v tak krásném stavu, v jakém byla v době prodeje.
Nejlepší využití má tato rostlina jako krátkodobá dekorace v osázených nádobách. I když pojem krátkodobá dekorace je velmi ošidný. Jestli rostlina zůstane krásná od září do dubna příštího roku, není to až tak krátkodobý efekt. Třeba ve srovnání s kyticí růží.

Odrůda 'Rubella' je na našem trhu jednoznačně nejčastější. Je to samčí, jinými slovy klukovská rostlina, která nikdy neplodí. V případě touhy po červených kuličkách potřebuje pěstitel ještě nějakou samičí odrůdu, ty jsou však na našem trhu vzácné. Jednou z mála samičích odrůd je 'Olympic Flame'. Pro tento případ mnohem lépe poslouží botanický druh Skimmia reevesiana, která je jednodomá. Přeloženo do normální řeči to znamená, že na každé rostlině se můžou vytvářet plody bez nutné přítomnosti jiného opylovače. Na obrázku je Skimmia reevesiana s plody.

V roce 2007 byl na holandském školkařském veletrhu Plantarium představen nový kultivar skímie - Skimmia japonica 'Magic Marlott'. Tento kultivar porotu okouzlil natolik, že získal hlavní cenu celého veletrhu. Letos jsem tuto krásnou odrůdu skímie zaregistroval již i na našem trhu.

Buxusová zahrada

22. září 2009 v 2:09 | Pavel Ch. |  Holandsko
Jednou jsem dostal zvláštní pozvání. "Přijeďte se podívat na naší buxusovou zahrádku" zvala mě opravdu srdečně jistá paní v Holandsku, mimochodem majitelka firmy specializované přímo na produkci těchto rostlin. Buxusovou zahradu nepotkávám v životě tak často, takže jsem ani neváhal a pozvání s radostí přijal.

Buxusovou zahradu na venkově jsme našli snadno. Nevelký prostor před rodinným domem totiž připomínal vstup do zámecké zahrady. Předzahrádka vytvořená pouze z buxusů byla předzvěstí neobyčejného zahradnického zážitku.
Prostor za domem tyto předtuchy opravdu potvrdil. Otevřel se nám totiž pohled na zahradu, která byla opravdu z absolutní většiny vytvořena z různých druhů, ale hlavně odrůd buxusu.
Tato specializovaná rodinná firma na svých produkčních plochách pěstuje na několik desítek odrůd této nesmírně populární rostliny. A na zahrádce jsou ještě další desítky odrůd navíc - čistě jako sbírka vytvořená se stejným nadšením, s jakým třeba filatelisté rozšiřují sbírku svých poštovních známek.
Některé odrůdy buxusu působí běžně, jiné jsou naopak až příliš výjimečné. Jako třeba tato - je z ní vytvořen živý plot a také zelený oblouk nad brankou. Je to odrůda 'Raket' - a že je svému jménu opravdu věrna! Je to vzpřímeně rostoucí odrůda, která se vyznačuje neobvykle rychlým růstem. V dobrých podmínkách může za rok narůst 30 - 40 cm, a to je na buxus výkon více než úctyhodný.
Aby zahrada nebyla přeci až tak strohá, použila její paní majitelka na výsadbu také několik jiných rostlin. O velkou parádu se každé léto zasluhuje i tato výjimečná odrůda hortenzie latnaté (Hydrangea paniculata 'Limelight').
Stejně zajímavé bylo i vidět, jak se buxusy pěstují. Toto je fóliovník, ve kterém se pěstují mladé rostliny.
Až dosáhnou určité velikosti, všechny se stěhují na pole do volné půdy. Tam rostou sice pomalu, jak je buxusů trochu špatným zvykem, přesto však mnohem lépe, než v květináči. Až tam dorostou do nějaké "solidní" velikosti, ve správnou dobu se vyndají a nasadí zpátky do květináčů. Tam musí zůstat nějaký čas, aby zakořenily. Až je jisté, že přesazení z volné půdy přežili bez následků, můžou opustit školku a zaujmout čestné místo v zahradním centru.

A kdo má trochu fantazie, odvahy, místa na zahradě, času na údržbu a na účtu alespoň nějakou rezervu, může zkusit vytvořit zahradu vytvořenou převážně z buxusů. Jestli se dílo podaří, může to doopravdy stát za to!

Anglický trávník

22. září 2009 v 1:02 | Pavel Ch. |  Anglie
Když se řekne anglický trávník, zní to minimálně stejně honosně jako francouzské víno, maďarský salám nebo české sklo. Mohla by to být klidně drahá obchodní značka, ale je to jenom kousek půdy udržovaný v dobrém stavu. Anglický trávník - to je také sen mnoha našinců, kteří touží po krásné, zelené ploše.
Někdo v anglickém trávníku spatřuje opravdu jenom tu hmotu. Půdu, která není vidět a nakratičko ostříhané listy několika travních druhů, které jsou umně namíchané do jakési geniální směsi. Slovní spojení anglický trávník se i v našem jazyku vyskytuje někdy dost často. Někdy dokonce tak často, že stačí aby na bývalém oraništi rostlo cosi zelené po čem jezdí sekačka, a ejhle - už je to anglický trávník.
Ale pozor, anglický trávník je cosi víc. Cosi mnohem víc. Je to fenomén, který je značkou nejenom zahradnické kvality, ale především známkou svobody a volnosti. Na anglickém trávníku - v Anglii pochopitelně - se totiž opravdu žije. Trávník byl stvořen pro lidi, aby zde poseděli, poleželi a nabrali nové síly po těžkém dnu.
Anglický trávník nemusí být myslím za každou cenu zcela dokonalý. Může v něm být sem tam nějaká sedmikráska, nebo pár žlutých listů. Anglický trávník je však přívětivý k lidem, dovoluje jim projít křížem, zkrátit si cestu, nebo si jen trošku zaskotačit. Dovoluje jim poležet nebo vytáhnout krabici s jídlem a v klidu pojíst. Možná je to také druh svobody, když se téměř nemusíte bát, že se při pikniku nebo ranní rozcvičce potkáte s nějakou malou hnědou pozorností, kterou by zde zanechali majitelé svých čtyřnohých miláčků.

Jak květiny cestují

19. září 2009 v 0:51 | Pavel Ch. |  Holandsko
Jestlipak vás někdy napadlo, co se všechno musí stát s květinou, aby se dostala až na vaše okno či stůl?
Cesty květin jsou dlouhé a protkané mnoha náhodami. Pravda můžete si koupit i květinu vypěstovanou u zahradníka kdesi ve Lhotě. Většina květů se do naších obchodů však dostává přes holandskou květinovou burzu. To však ještě nutně nemusí znamenat, že paní květina je opravdová Holanďanka. Je to tak padesát na padesát, může být také z Keni, Etiópie, z Ekvádoru nebo třeba také z Izraele, či jiného kouta světa.

Jak takové květiny vlastně cestují až k nám? Ať jsou odkud jsou, jejich stopu zachycujeme opravdu až v Holandsku. Před jedním z několika obchodních míst holandské květinové burzy začíná být rušno už brzo ráno, možná by se dalo říct, že ještě v noci. V době, kdy většina lidí ještě sladce spí, najíždějí k halám květinové kamióny ve velkém množství.
Poté se květiny ve velkých dopravních boxech "seřazují" v manipulačních halách. Z tohoto místa se později dostanou do aukčních síní, kde se obchodují. Před tím se jim ovšem na zoubky podívají ještě inspektoři kvality, kteří se snaží nekvalitní zboží vyřadit z obchodování včas.
Z manipulačních hal se potom tyto vozíky dostávají přímo do aukčních síní. Tam začíná ono dobrodružství tzv. nákupu "na hodinách". V minulosti dražební zařízení opravdu připomínalo opravdové hodiny. Nyní je celé elektronické, nicméně slovní spojení "nakupovat na hodinách" již zůstalo. Od prvních dražeb se ale mnoho změnilo. Žádná vřava, křik ani bouchání kladívkem o stůl. Všechny obchody se odehrávají tiše, důležité informace se objevují pouze na elektronických tabulích a ve sluchátkách nákupčích.

Práce s květy u nás patří převážně ženám. "Na hodinách" jsem však nikdy žádnou ženu nakupovat neviděl. Netvrdím, že tuto práci nedělají, ale nikdy jsem to neviděl. Jenom pro orientaci, kdo to vlastně tady nakupuje? Majitelé květinek? Ne! Jsou to všechno zástupci velkých obchodních společností, kteří nakupují pro své klienty. Obchoduje s v obrovských množstvích. Jenom pro orientaci. Ve všech 6 střediscích holandské květinové burzy se v průměru obchodovalo cca 44 miliónu řezaných květů a 5 miliónů živých květin v květináči. Denně - pochopitelně. Toto jsou oficiální statistické údaje z roku 2007.
Sledovat toto mraveniště je zážitek. Vozíky tažené skrytým řetízkem po kolejničkách, jakoby samy vplouvají na pódium aukční síně. Elektronické tabule informují o typu zboží a pomocný pracovník vybírá z vozíků náhodně vybrané rostliny. Pracovník burzy sedí v malé místnosti a do mikrofonu hlásí údaje o jednotlivých partiích zboží. V hale je ticho, jenom chlapi, co právě nakupují se tváří soustředěně a poslouchají informace ve sluchátkách. Občas prudce zmáčknou tlačítko na elektronickém zařízení. Z výrazu jejich tváře se někdy dá poznat, jestli v nákupu uspěli. Ti ostatní, co čekají až na zboží, které je zajímá, pijí kafe, luští křížovky, nebo na internetu sledují prodeje v jiných střediscích či aukčních halách.
Po zobchodování naplněné vozíky opouští aukční haly ( v každém z obchodních středisek je těchto hal více) a seřazují se v dalších manipulačních halách. Tam se tyto vozíky třídí podle jednotlivých zákazníků a řadí se do různě dlouhých vláčků.

Tyto hotové sestavy se poté odváží k jednotlivým terminálům, u kterých kamiony opět nakládají zboží na novou cestu především do Evropy a Ruska.

Naložení kamionů květinami je rychlé, nakonec jako všechno tady. Je to otázkou několika minut a květiny se vydávají na svou další pouť.

Předposlední místo pobytu květin je nám již dobře známé. Květinářství, nebo zahradní centrum má za úkol o květiny postarat se co nejlépe. Případně je trochu nazdobit, aby se svým zákazníkům zalíbily co nejvíce. Jestli to dopadne dobře, někdo si je koupí. Tím splní své poslání, překonají několikerou manipulaci, skládání, nakládání a často i dlouhou cestu. A svým způsobem jsou součástí obrovské náhody, že se z těch nespočetných milionů svých příbuzných dostaly třeba právě k vám.

Malá zpráva z Konce Země

18. září 2009 v 0:54 | Pavel Ch. |  Anglie
Není to žádná pesimistická prognóza o konci světa, jenom opravdu kratičká reportáž z Konce Země. Konec Země (Land´s End) je opravdové místo, které reálně existuje. Také by se klidně mohlo jmenovat Začátek Země, protože záleží jen na úhlu pohledu. Konec země se nachází v půvabné krajině anglického Cornwallu. Je to nejzápadnější výběžek Anglie, který se díky tomu stal opravdovou turistickou atrakcí.

Konec Země - to je kus drsného pobřeží do kterého naráží vítr a silné mořské vlny. Oblast Cornwallu je zemí romantických příběhů. Autoři beletrie i filmaři právě do tohoto prostředí často vkládají své postavy a jejich příběhy touhy, snů, intrik i lásky.

Z tepla obýváku snad tato místa působí laskavě, realita je však o něco drsnější. Členité pobřeží je bičováno mořskými vlnami, vítr od moře je silný a hlučný. Pravidelné nárazy mořských vln o kamenné pobřeží se mísí s křikem racků.

Na Konci Země stojí malá vesnička z několika bílých domků, která skrývá pár turistických atrakcí i trochu zázemí pro domácí. Také je zde Poslední poštovní schránka v celé zemi, do které můžete vložit pozdrav pro své blízké.


Kousek stranou od turistické zóny stojí ještě malá farma s několika budovami hospodářského zázemí. A jsou tu ohrady a stáje pro ovce a také pár koní. Jestli jsou místní ovce alespoň trochu romantické povahy, musí si život v těchto končinách užívat plnými doušky. Spíše jsou však až příliš často vystaveny hukotu příboje a silným náporům větrů od moře.
Zahradníka na cestách však nejvíc zajímá, co na útesech hlavně roste. Uprostřed léta ještě kvetou trávy a celkem bohatě i několik druhů rostlin z čeledě mrkvovitých. Skalničkáři by ocenili něžnou krásu trávničky (Armeria maritima), která však již byla dávno odkvetlá. Kousek dále od pobřeží v hojném počtu rostly krásné vřesovce (Erica), které upoutávaly pozornost už z dálky.


Borůvková poradna

12. září 2009 v 23:40 | Pavel Ch. |  Zahradní borůvky
Milí borůvkomilové,
zde pro vás oteviráme malé borůvkové fórum, kde se můžete zeptat na věci, které vás kolem pěstování zahradních borůvek zajímají. Pokud budu vědět, budu se snažit v co nejkratší době odpovědět. Jestli chcete zůstat v anonymitě, prosím pište přímo na meil ve zprávě autorovi. Jinak můžete samozřejmě reagovat formou komentáře a možná se přidají i další lidé se svými vlastními poznatky.
Pavel Ch.

Dotaz : Dobrý den, prosím Vás měla bych dotaz na pěstování borůvky Vaccinium Northland stáří je 3 roky vyrostlo mi za tu dobu pouze 6 výhonků a to k ní dávám každý rok zem na rododendrony, protože mi byla doporučena. Ale mnoho lidí mi říká, že ji musím střihat a já si s tím nevím rady. Proto bych prosila jestli by jste mi nemohly poradit jak provést střihání nebo nestřihat vůbec. Nic moc velkou úrodu nemám jak se všude píše.
Děkuji předem za radu ... (v meilu byl autor podepsán)

Odpověď : nejpravděpodobnější problém Vaší borůvky bude pravděpodobně v substrátu, ve kterém je rostlina vysazena. Borůvka potřebuje velké množství rašeliny, neboť je výrazně kyselomilná. Pokud se kořínky borůvky dostanou do normální půdy, obvykle začnou problémy. Rostlina přestává růst a nedaří se jí. Pravidelné dodávání speciální zeminy zvrchu je zcela běžné, ale bohužel také zcela neúčinné opatření. Tato rašelina je vhodná pro existenci kořenů, ale nemá téměř žádné živiny. Proto sypání zhora nemá žádné účinky, snad s výjimkou, že takto přidaná rašelina může malinko - ale opravdu jenom málo, upravit kyselost půdy.


Doporučuji proto následující. Počkejte až borůvka shodí listy a přesaďte ji. Tento zásah se dá stejně hodnotně provést na podzim i z jara. Vykopejte pro borůvku jámu širokou minimálně 80 cm, lepší až 1 m. Do hloubky by měla mít minimálně 40 cm. Tuto jámu vyplňte rašelinou a do ní vmíchejte hnojivo pro borůvky. Vyrábí ho firma Forestina a na krabičce je návod na dávkování. Také můžete použít hnojivo Osmocote, které osobně používám - s velkým úspěchem. Pro takto velkou jámu dávám 2 - 3 hrsti hnojiva, poté rašelinu dobře promíchám, aby se hnojivo dostalo do všech vrstev jámy. Je li rašelina suchá, musí se dobře zavlažit. Potom můžete vaši borůvku vysadit do takto připravené jámy. Před vlastní výsadbou prosím odstraňte zbytky obyčejné zeminy z kořínků. Nejstarší výhony, nebo případně poškozené, či velmi křivě rostoucí, můžete odstranit již při výsadbě. V příštím roce by měla začít dobře růst, ale opravdový efekt násady plodů je pravděpodobný až v roce následujícím.
Co se týká stříhání, nebojte se toho. V principu platí, že se odstraňují hlavně staré výhony, které netvoří žádné, nebo jenom malé množství květů. Tyto výhony se stříhají těsně nad zemí. Pro kvalitu a chuť plodů je důležité, aby se dovnitř keře dostalo dost slunce, prot keř ná být moc hustý. Ideální doba pro řez je v předjaří. V případě, že se vám povede ustříhnout více než je zdrávo,borůvka obvykle dobře zregeneruje a ze spoda vyrostou výhony nové.

Pro další roky zůstane navždy důležité na hnojení nezapomínat. Ono to trochu funguje jako ve světě lidí, když chybí energie, nemůžou být žádné výkony. Můžete hnojit buď v předjaří pomalu rozpustným hnojivem, nebo během první poloviny vegetačního období v několika menších dávkách ve formě hnojivé závlahy. Hnojivo a ni voda, ve které se hnojivo rozpouští nesmí obsahovat vápník.
Pavel Ch.
Dotaz : ...přesto pokud mi můžete poradit s borůvkou ihned toho využiji, koupila jsem si ji letos, plody nemá, ale hodně vyhnala ale je to takové nic moc.Vyhnaných pár větviček jinak pořád bez plodů, prostě se mi vůbec nelíbí, měla bych ji tedˇ něčím přihnojit? Díky za radu. ...(autor meilu byl podepsán)

Odpověď: Nevím přesně jak se Vaší borůvce daří, ale jestli vyhnala pár výhonů, není to špatné znamení. Jestli všechno půjde dobře, v příštím roce se na těchto výhonech objeví i květní puky, ze kterých můžou (měli-by) být plody. Rostlina kvete obvykle na přelomu dubna až v květnu, takže není se čemu divit, že nyní se nic viditelného neděje. Září je již pozdní období na hnojení, v tuto dobu borůvky již osobně nikdy nehnojím, spíše doufám, že již v klidu ukončí vegetaci a vyzrajou, aby v zimě nenamrzaly. Proto doporučuji také nehnojit a jenom trpělivě čekat na příští rok. V příštím roce ale bude hnojení pro borůvky již velmi důležité.
Pavel Ch.

Naše borůvková zahrada

6. září 2009 v 13:22 | Pavel Ch. |  Zahradní borůvky
Jak to někdy bývá, některé důležité věci se stávají díky celé shodě různých náhod. Za pomoci náhody a různých okolností vznikla i zahrada, o které vám nyní něco prozradím. Je to naše Borůvková zahrada. Do borůvkové problematiky nás trochu nenápadně vtáhlo naše jihočeské městečko, ve kterém bydlíme, žijeme a zahradničíme. Díky pravidelně se opakujícímu "borůvkobraní" jsme občas museli umět poradit, jak tuto rostlinu pěstovat. Původní kusé zkušenosti pro začátek nebyli špatné, ale náročnějším nestačili. A dostupné informace byli často tak rozporuplné, že jsme se rozhodli založit si sbírku borůvek a pěkně krásně naučit se všechno potřebné z vlastních zkušeností.

Protože klimatické podmínky pro existenci a růst borůvek jsou u nás přímo výtečné, založit sbírku borůvek nebylo až tak složité. Nějaký čas jsme shromažďovali jednotlivé odrůdy, vlastní založení sbírkového záhonu proběhlo v listopadu roku 2007. Ve sbírce máme nyní 18 odrůd borůvek a toto číslo je s největší pravděpodobností konečné, neboť pro další odrůdy chybí prostor.
Na níže uvedeném obrázku je kultivar 'Emblue'.
Kromě chutných a také velmi zdravých plodů jsou borůvky zajímavé i tím, že jsou poměrně velmi dekorativní. Hezké jsou jejich květy i listy v období podzimu. Na podzim se listy zbarví do fialově rudých odstínů a na pár dnů jsou na zahradě opravdovou ozdobou. Tento efekt je ovšem velmi krátký.


Protože se střídavě na internetu a v tisku objevují různé rozporuplné informace, chci na tomto místě uvést své zkušenosti a tak vám milí borůvkomilové zjednodušit trochu rozhodování o tom zda borůvky pěstovat či radši vůbec ne. Borůvky potřebují ke svému životu několik věcí, které jsou nezbytné. Pokud toho nemůžete dosáhnout, snaha o pěstování borůvek je většinou marná. První podmínkou je kyselá půda bez stopy vápníku. Toho se dá dosáhnout výměnou půdy za rašelinu, nebo substrát pro rododendrony a azalky, což je ovšem prakticky totéž.
Rašelinou nelze šetřit, má-li být výsadba smysluplná, obvykle náklady na rašelinu jsou větší, než náklady na rostlinu. Pro jednu rostlinu udělejte jámu minimálně 80 cm širokou a 40 cm hlubokou. Zvládnete li metrový průměr a půlmetrovou hloubku, pro rostliny jenom dobře.Na níže uvedeném obrázku je odrůda 'Northland'.
Druhou podmínkou je vysoká vlhkost prostředí. Nemám na mysli jenom vlhkost půdy, ale také vzduchu. Proto se borůvkám dobře daří více ve zvlněné pahorkatině až v podhůří, než na nížině. Máte-li v létě na zahradě ráno pravidelně rosu, je to dobré znamení a můžete to zkusit. Jestli jste ovšem úspěšní v pěstování melounů či meruněk, je na borůvky skoro lepší zapomenout. Při závlaze nezapomeňte, že borůvkám škodí vápník - třeba i ten, který může obsahovat vaše voda. Jestli máte vodu tvrdou, tj. vápenitou - nejlepší zdroj pro zalévaní bude voda dešťová. Odrůda na níže uvedeném obrázku se jmenuje 'Berkley'.
Běžnou chybou při pěstování borůvek je, že se zapomíná na hnojení. Rašelina je velmi příznivá pro růst kořenů, ale je také nesmírně chudá na živiny. Pro přihnojování borůvek můžete použít několik typů hnojiv, třeba speciální přímo na borůvky, nebo rododendrony a azalky. Osobně používám hnojivo Osmocote, které je sice drahé, ale tak dobré, že borůvky nám dobře rostou a skvěle plodí. Na níže uvedené fotografii je odrůda 'Toro'.
Jedna nebo dvě? Toť otázka velmi častá a často velmi překrucovaná. Opylovací poměry jsou u borůvek velmi složité. Obecně platí, že velká většina na trhu prodávaných odrůd je alespoň částečně samosprašná. Znamená to, že i když rostlina žije zcela sama, přináší "nějaké" množství úrody (neplatí to prý třeba pro odrůdu 'Goldtraube 71', která potřebuje pro opylení ještě jinou odrůdu). Také ovšem platí, že pokud dojde k opylení pylem z jiné odrůdy (pozor nestačí jiná rostlina stejné odrůdy) úroda plodů bývá významně vyšší a plody bývají větší. Opylení zabezpečují především čmeláci, chraňte si je! Proto máte-li možnosti prostorové a finanční, pěstujte alespoň dvě odrůdy blízko sebe, bude-li jich ještě více, je to jenom dobře.
Dalo by se na tomto místě psát i více - o jednotlivých odrůdách, využití plodů a drobných starostech i velkých radostech. Na tomto místě se budu snažit odpovídat na vaše případné borůvkové dotazy, i když je ještě jistě hodně věci, které nebudu umět zodpovědět. Jenom vás milí borůvkomilové prosím o trpělivost. Vzhledem k vytíženosti určitě budu reagovat jenom občasně. Na vaše dotazy k věci se však budu snažit najít si občas nějakou chvíli.


Všechny obrázky borůvek pochází z naší zahrady (cca 500 m n.m.). Pro případné komerční použití fotografií si vyžádejte prosím souhlas, případně vyšší rozlišení. Jestli chcete velkoplošnou borůvkovou fotografií vyzdobit svůj byt či pracoviště, i to je po domluvě samozřejmě možné.

Půvabný Delft

5. září 2009 v 23:43 | Pavel Ch. |  Holandsko
Holandské město Delft se nachází v provinci Jižní Holandsko, mez městy Haag a Rotterdam. První zmínky o založení města pocházejí ze 13. století. Je-li něčím Delft typický a proslavený, je to bezesporu jeho tradiční modrobílá keramika.Narodil se zde také slavný nizozemský malíř Johannes Vermeer. To jsou ovšem zcela kusé, téměř tradiční internetové informace kopírované ze stránky na stránku. Podívejme se ale na město pohledem tak trochu turistickým i trochu zahradnickým.

Ačkoliv jsem z různých stran slyšel, že Delft je krásný, realita byla ještě příjemnější než reference či představy. Historické centrum je protkáno kanály, které dávají městu zvláštní - ojedinělou atmosféru. Dívám li-se na město jako turista, obdivuji starou architekturu, půvabné uličky, bleší trh a kola. Ano kola. Jeden z dalších symbolů Holandska. Jezdí tady různé značky i neznačky.Hodně je jich starých a velmi jednoduchých. Ale Nizozemci kola milují. A tak si je hýčkají a barví, někdy je také zdobí, jako tiráci své miláčky.



Sláva modrobílé delftské keramiky již dávno překročila nizozemské hranice. Nakonec se s ní můžete potkat třeba na naších zámcích a hradech, kde se občas vyskytuje ve sbírkách. Delftská keramika také platí za tradiční suvenýr a hodnotný dárek z cest po Holandsku. V Delftu ji můžete koupit jak novou, tak také s mírnou patinou na půvabném bleším trhu.

Jestli se pohled turistu změní na pohled zahradníka, stále je co obdivovat. Naše kroky vedou přes město až na okraj centra. Cílem je místní botanická zahrada. Ale ještě než se k ní dostaneme, doprovází nás téměř všude aleje stromů. Veřejná zeleň v historickém centru není nijak přeplácaná, základem jsou stromy, které lemuji nábřeží kanálů ze všech stran.
A jak je v Holandsku zvykem, na veřejné zeleni se často podílí i soukromé předzahrádky, které jsou sice malé, ale jen málokdy bývají schované za neprůhledným plotem. A kdo nemá ani předzahrádku, často před vchod vystrčí alespoň malou lavičku či nazdobený stolek, nebo pár květináčů osázených čímsi hezkým.
A kdo miluje květiny, zahradu či zahradničení, měl by v Delftu zajít na květinový trh, (na ulici Brabantse Turfmarkt). V období na konci léta se tu kromě květů řezaných také prodávají cibule a hlízy různých jarních rostlin. Samozřejmě jsou to hlavně cibule tulipánů, narcisů, hyacintů, ale také mnoha jiných krásných rostlin. Také jsou tady rozloženy různé keře, trvalky a dokonce i bylinky a jednoleté balkónové rostliny, jakoby jaro teprve začínalo. Květinový trh je vděčným místem na pozorování i zahradnické snění.

Na konci naší pěší cesty křížem přes historické město stál náš hlavní cíl - botanická zahrada. Tento objekt patří Technické univerzitě v Delftu. Hlavním posláním botanické zahrady je provozování sbírky technických rostlin, rostlin léčivých, či jinak hospodářsky užitečných. Tento aspekt se na zahradě projevuje až příliš silně. Botanický způsob vedení zahrady v tomto případě silně zvítězil nad zahradnickým. Nesnižuji tímto hodnotu místa, jenom poznamenávám, že pro běžného člověka tato zahrada není příliš atraktivní.